DOBŘICHOVICE – Pan farář Vendelín Šimeček. V hodinách náboženství pana faráře Jamnického, vyučujícího v padesátých letech náboženství na základní škole v Dobřichovicích, občas úřadovalo pravítko. Jelikož byl ale pan farář v zásadě dobrák, dostali zlobíci, na jejichž dlaních pravítko naplocho přistálo, po hodině u družiny naproti škole od pana faráře korunu, za kterou si v nedaleké cukrárně koupili zmrzlinu.
Po hodinách náboženství pana faráře Šimečka, který nastoupil na dobřichovickou faru po Antonínu Jamnickém, zmrzlina nebyla. Jak vzpomíná účastník hodin Petr Pánek, dovedl si páter Šimeček jako mladý energický kněz kázeň udržet.
Páter Vendelín Šimeček se narodil v roce 1933 v Opočně. Mládí prožil s rodiči a bratrem na faře v Litni, tatínek tu byl poštmistrem. Na dvanáctiletku chodil do Berouna.
Zápis v liteňské farní kronice z roku 1954 oznamuje zahájení studia Vendelína Šimečka na teologické cyrilometodějské fakultě v Litoměřicích:
Bohoslovec z Litně
V tomto roce nastoupil bohoslovecká studia na cyrilometodějské fakultě v Litoměřicích absolvent berounské dvanáctiletky ctihodný. Vendelín Šimeček, syn zdejšího poštmistra bydlícího se svou rodinou na faře. P. Bůh vyslyšel prosby důstojného pana faráře a ostatních farníků.
Shodou okolností je ve farní kronice nad zápisem o zahájení studia Vendelína Šimečka i tento zápis o odsouzení kardinála Trochty ve vykonstruovaném procesu v roce 1954.
V měsíci červenci 22. – 23. 7. 1954 konán byl proces s litoměřickým biskupem ThDr. Štěpánem Trochtou a několika jeho kněžími, kteří byli obviněni, že prováděli ve prospěch Vatikánu špionážní a rozvratnou činnost s cílem zničit lidově demokratické zřízení u nás. Všichni byli odsouzeni k trestům na svobodě. Biskup dr. Štěpán Trochta k 25 letům odnětí svobody.
Byl propuštěn na amnestii v roce 1960, v roce 1968 rehabilitován a v roce 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem in pectore.
O kardinálovi Trochtovi a jeho návštěvách na faře v Dobřichovicích, kde si po propuštění rád zahrál mariáš se svým přítelem z mládí, dobřichovickým varhaníkem Františkem Kosem, se píše ve 4. díle tohoto seriálu o faře.
Informace najdete i na wikipedii.
Po studiu a vysvěcení v roce 1958 sloužil krátce jako kaplan v Kolíně. Po dvouleté základní vojenské službě nastoupil v červnu roku 1961 na dobřichovickou faru a setrval tu až do roku 1994.
Na faře v Dobřichovicích
Na faře v Dobřichovicích, která byla v tehdejší době součástí zámku, se páter Šimeček usídlil v roce 1961 i se svými rodiči a pejsky Hakimem a Fouskem. Psi pobíhali po dvoře, paní Šimečková vařila a starala se o domácnost a pan Šimeček starší s viržinkem v ústech postával před bránou do fary a pozoroval cvrkot. Vendelín neboli Vendulka, jak mu říkali maminka a přátelé, se mezi farnostmi pohyboval nejprve na mopedu, později jezdil autem. K farnostem, kde sloužil mše, patřily kromě Dobřichovic – Karlíka i Všenory a Řevnice.
Mezi farníky byl pan farář oblíben, měl dobrý vztah k jejich denním starostem i radostem. Současně si udržoval určitou distanc, nebyl to typ, který by s chlapy chodil do hospody, což bylo u některých vesnických farářů zvykem.
Rytmické mše
Během politického uvolnění koncem 60. let se za podpory faráře Šimečka začaly v Dobřichovicích pěstovat tzv. rytmické mše připomínající gospely. Ty byly ze strany katolické církve po druhém vatikánském koncilu povoleny a měly učinit návštěvu mše pro mladou generaci zajímavější.
Hlavními aktéry byli varhaník pan František Kos a Přemek Fixa, který hrál na kytaru. Zpěv obstarávali například Jana Lewitová, sourozenci Pánkovi a Pavílkovi a další mladí katolíci a katoličky z Dobřichovic a Prahy.
Pan varhaník Kliment z Litně, který často hrál na mších pana Šimečka, byl překvapen, když se teď dozvěděl, že v Dobřichovicích se rytmické mše konaly už koncem 60. let.
Státní úřady tyto novátorské jevy při bohoslužbách popularizující náboženství neviděly rády, a tak nebylo divu, že hned první vystoupení dobřichovického souboru v pražském kostele sv. Františka z Assisi u Karlova mostu bylo zrušeno – asi ve smyslu: … pěstujte si své rytmické mše na vaší farnosti, ale do Prahy vás nepustíme.
Houslista Jan Hrubý s páterem Šimečkem uvažovali dokonce o uvedení rockové mše, ale vzhledem k přituhující politické situaci úplného závěru šedesátých let po invazi vojsk varšavského paktu z projektu nic nebylo.
Normálnější doba…
O Vendelínu Šimečkovi vypráví páter Pavel Vrbenský, který mu v Dobřichovicích ministroval a nyní je knězem v Plánicích u Klatov. Pochází z Dobřichovic a jeho tatínek byl pravidelným návštěvníkem nedělních bohoslužeb. Pan Vrbenský nejprve studoval medicínu. Po třech semestrech přestoupil na bohosloví. Podle jeho slov ovlivnil toto jeho rozhodnutí i páter Šimeček.
Dozvídáme se, že pan Šimeček měl rád hudbu a dobře zpíval.
Pan Vrbenský se domnívá, že pokud by pan Šimeček žil v nějaké „normálnější“ době, byla by stopa, kterou by za sebou zanechal, hlubší.
I když se slovně označení normalizace pro dobu sedmdesátých a dalších let následujících po invazi vojsk Varšavského paktu v roce 1968 k normálnosti hlásí, doba byla vše, jen ne normální, a zvláště situace kněží nebyla jednoduchá.
Michael Pánek, který žil se svými rodiči a sourozenci dlouhá léta na dobřichovické faře a panu Šimečkovi taky ministroval, vzpomíná: „Páter Šimeček byl přinucen stát se členem tzv.´Pacem in terris´, což byla organizace, kterou iniciovala StB a přes kterou se snažila rozložit církev zevnitř. Šimeček však mohl díky členství v této organizaci působit jako šéfredaktor Katolických novin. Říkalo se tehdy, že to bylo s tajným souhlasem jeho představených s tím, že se bude snažit, aby se z Katolických novin nestala hlásná trouba komunistického režimu.“
Změna orientace – směr historie
„Tak to totiž jednu dobu bylo, ale poté co se jejich vedení ujal Šimeček, tak přeorientoval jejich obsah hodně do historie, a to zejména na životopisy svatých. To komunistům tolik nevadilo a bylo to mnohem lepší než zde číst proruské, komunistické projevy představitelů tehdejší vlády. Za svoje členství v této organizaci si ale vysloužil řadu odsouzení ze strany mnoha věřících. Byla to pro něj velmi obtížná role a těžce to nesl. Doba to byla těžká, estébáci měli hnusné a kruté metody, jak někoho k něčemu donutit, a soudit to je tedy velmi těžké a nechal bych to na Pánu Bohu.“
Kukátkem na církevní tajemníky
Michael Pánek líčí ´preventivní opatření´: „U dveří ze sakristie do kostela bylo malé kukátko směrem do kostela. Vzhledem k tomu, že StB chtěla mít trvalou kontrolu nad tím, co faráři říkají při kázání lidem, posílala do kostelů tzv. církevní tajemníky, kteří chodili nenápadně na mše a poslouchali, zda farář neříká něco proti komunistickému režimu nebo proti tehdejší komunistické vládě. Pan farář se vždycky přede mší díval tímto kukátkem do kostela a říkal: „Je to hrozný, už tu je zase ten tajemník, budu si muset dávat pozor na pusu“, jindy říkal: „Dneska je to dobré, jsou tu jen ´vlasáči hrubosrstí´… Tím měl na mysli kluky s dlouhými vlasy tzv. máničky, kteří do kostela chodili opravdu kvůli víře, i když vypadali opravdu neortodoxně …“
…před oltářem i veselo…
„K panu farářovi Šimečkovi jsem chodil ministrovat při mši už asi od 5 let. Ministrovali jsme společně s Vítkem Solničkou, a protože jsme byli i velcí kamarádi, tak bylo velmi těžké udržet při mši vážnou tvář. Párkrát se stalo, že jsme dostali při mši nezadržitelný záchvat smíchu. Farář Šimeček to buď jen přešel, anebo nás trochu napomenul, ale jednou jsme zlobili tak, že odstoupil od oltáře, každému z nás dal pohlavek a pak v klidu pokračovat v sloužení mše. Muselo to být pro něj fakt náročné, sloužit mši a při tom hlídat dva zlobivé ministranty. Měl s námi ale svatou trpělivost.“
Účasten svěcení nových zvonů
Průběh ustanovení – Vendelín Šimeček
- 1. 8. 1958 → kaplan – Kolín → 31. 10. 1958
- 1. 11. 1958 → vojenská služba → 31. 10. 1960
- 1. 11. 1960 → kaplan – Dobřichovice-Karlík → 30. 6. 1961
- 1. 11. 1960 → adm. exc. – Řevnice → 31. 1. 1994
- 1. 7. 1961 → administrátor – Dobřichovice-Karlík → 31. 1. 1994
- 1. 7. 1961 → adm. exc. – Všenory → 31. 1. 1994
- 1. 4. 1983 → vikář – vikariát Praha-západ → 30. 9. 1991
- 1. 2. 1994 → uvolněn pro diecézi České Budějovice
Milan Faltus
Příště: Příprava na biřmování – P. Šimeček jako oddávající kněz – P. Šimeček jako novinář – P. Šimeček v Katovicích
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 1. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 2. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 3. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 4. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 5. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 6. díl – 1. část
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 6. díl – 2. část
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 6. díl – 3. část
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 6. díl – 4. část
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 7. díl