Mořinka je malebná a příjemná víska nad údolím Berounky. Má jen kolem 150 obyvatel, ale rozhodně v ní není nuda. A od svého narození zde bydlí a už 11 let starostuje Kateřina Smoterová.
„Líbí se mi tady, nechtěla bych nic měnit. Nejradši mám ten klid. Mořinka je malá, neprůjezdná obec, má to tady svou atmosféru.“
Máte tu nějaké své oblíbené místo?
Krásně je u menhiru, je odsud rozhled na celou obec. A moc se mi líbí obnovená pěší cesta na Karlštejn, která vede kolem křížku, to je opravdu pěkné místo.
Když jste zmínila menhir, můžete nám o něm něco říct? Kdo ho tam vlastně postavil?
Místní lidé to nebyli. Nadšenci z okolí tam kámen táhli zespodu ručně na lanech, mezi nimi figuroval i pan sochař Váňa, bylo to na přelomu tisíciletí. Já jsem u toho ale nebyla, takže nic víc nevím, je to tak trochu záhada.
Podle posledního sčítání žije v Mořince jen 155 obyvatel. To se asi skoro všichni znáte. Je to výhoda, nebo spíš ne?
Jak se to vezme. Někdy ano, někdy ne. Výhoda je, že se líp domluvíme, protože se známe, lidé jsou ochotní, když někdo potřebuje pomoct. Ve městech to asi tak není, všechno tam je anonymní.
A nechtějí po vás lidé pořád něco?
Samozřejmě ano, to je klasika, jdu po návsi a někdo mě zastaví, něco potřebuje. Ale s tím musím počítat.
Starostkou jste už jedenáct let. Proč jste se tehdy rozhodla, že do toho půjdete? Přece jenom jste byla hodně mladá, většina lidí v pětadvaceti letech takhle nepřemýšlí.
Nás místní tehdy nabudilo, že se ve vsi utvořila skupinka takzvaných naplavenin, jak jim říkám, udělali si svou kandidátku do voleb. Pobouřilo nás, že by tady měli rozhodovat jen oni, a tak nás pár kandidovalo proti nim. Netušili jsme, že si můžeme udělat společnou kandidátku, takže jsme měli každý svou jako jednotlivci a já jsem se jediná ze starousedlíků dostala do zastupitelstva. A jsem v něm stále.
Od té doby to ale funguje, ne?
Ano, musím říct, že máme dobré zastupitelstvo, na většině věcí se shodneme, nebo se domluvíme, nehádáme se. Už jsme tady třetí období ve stejném složení, v dalších volbách jsme pak utvořili už jen jednu společnou kandidátku.
Jak to, že jste se stala právě vy starostkou?
Domluvili jsme se, že já jako jediná místní bych měla být starostkou, že to tak bude nejlepší.
Neděsila vás ta zodpovědnost? Byla jste docela odvážná.
Ani ne, já jsem vlastně vůbec netušila, do čeho jdu, což bylo možná lepší. Tak rok až dva jsem pořád přicházela na nějaké novinky, postupy, musela jsem se chodit ptát… Ale je to zajímavá zkušenost.
Nemáte už toho někdy po těch letech dost?
Mívám jednou za čas období, kdy bych s tím sekla, ale to mají občas asi všichni. A pak si vždycky řeknu, že když jsem se rozhodla do toho jít, tak přece nebudu odcházet.
Během té doby jste se vdala a máte dvě dcerky, starší je sedm a půl a menší tři a půl. Jak se dá skloubit práce na úřadě s mateřstvím?
Je to dost náročné. Zažila jsem tady i období bez dětí a musím říct, že nejjednodušší to bylo při práci. To jsem toho stíhala hodně. I když teď už i mladší dcera chodí do školky, tak mívám dopoledne volná na práci.
Co je na tom nejtěžší?
Zajistit si hlídání, když děti ještě nechodily do školky, abych mohla na schůze a jednání a abych mohla být v úředních hodinách na úřadě.
Kdybyste měla možnost, udělala byste to teď jinak, abyste na mateřské nepracovala?
To je těžké říct, asi se dá mateřství užít i jinak, ale zvládli jsme to.
Vraťme se ale k práci. Co se vám tu za poslední roky podařilo?
Povedlo se nám získat dotaci na rekonstrukci budovy úřadu, dřív tady nebyla ani toaleta. Postavili jsme autobusovou čekárnu, zrekonstruovali jsme část dětského hřiště, opravili kapličku a křížek, náves dostala jednotný vzhled. Opravili jsme nějaké malé úseky silnice a obnovili turistickou cestu na Karlštejn. Mám velkou radost, že jsme vybudovali vodovod, což je velká zásluha zastupitelky Martiny Barchánkové. Teď bychom chtěli dotáhnout také kanalizaci, bude to těžké, protože zatím nemáme kam odvést odpadní vody. Jednáme s okolními obcemi, ale nejsou tady kapacity, možná budeme muset postavit vlastní čistírnu odpadních vod. A zavedli jsme mnoho kulturních akcí.
Dívala jsem se, že toho pořádáte opravdu hodně.
V prosinci to byl velký zápřah, měli jsme akci každý víkend. Z těch velkých akcí pořádáme Mořinka FEST, čarodějnice a Pohádkový les ve spolupráci s Lety, pak děláme Dýňovou slavnost, to je hodně vyhledávaná akce, drakiádu, mikulášskou zábavu pro děti a pro dospělé, Zpívání u stromu, dětský den, který jsme zorganizovali poprvé s myslivci a měl velký úspěch, nebo také Den seniorů. Již několikátý rok po sobě přijal naše pozvání smíšený pěvecký sbor Canto Carso a vystoupil v Hostinci U Barchánků s Rybovou mší vánoční.
Kdo vymyslel rockový festival Mořinka FEST?
Martina Barchánková. Letos budeme mít už desátý ročník. Vloni nám bohužel nevyšlo počasí, ale nemůžeme mít všechno… Zase vyšla parádně drakiáda, bylo krásně a k tomu foukal vítr.
Máte nějaké plány pro letošní rok?
Chtěli bychom něco udělat s dětským hřištěm, jedna jeho část potřebuje rekonstrukci, bohužel na dotaci asi nedosáhneme. Chtěli bychom také vyměnit nebo obnovit veřejné osvětlení, což ale budeme muset konzultovat s památkáři i s CHKO, takže to potrvá déle. Na druhou stranu jsme rádi, že tomu tak je, alespoň si lidé nedovolí postavit tu například panelák nebo bytový dům.
Když jste zmínila hřiště, tehdy jste ho získali v soutěži, že?
Dětské hřiště tenkrát vzniklo díky třem ženám, které tady bydlely a měly malé děti a v soutěži sbíraly kódy od značky Colon, prodávaly to i lidem ve vsi. Kódy se pak rozpočítávaly na obyvatele, a protože jsme malá obec, hřiště jsme vyhráli. Bylo to velké hřiště za hodně peněz, v okolí žádné podobné nebylo.
Vím, že tady na úřadě funguje také knihovna…
Ano, musím vyzdvihnout práci naší paní knihovnice Lucie Chroustové, stará se o knihovnu dobře, dělá tady besedy, pasování na čtenáře, různé tvoření pro děti a připravuje vítání občánků. Měli jsme tu i několik svateb, to jsou takové srdeční akce, které mě moc baví.
Co vás na práci starostky nejvíc naplňuje?
Že to není každodenní rutina, každá činnost je jiná, pořád se něco děje. Musím řešit nové věci a stále se něco učím. Není to jednotvárná práce. To mě na ní těší. A práce s lidmi.
A co vám dělá radost v osobním životě? Máte nějaké koníčky?
Moc koníčků nemám, teď jsou to hlavně děti, víc nestíhám. Jezdíme na hory, v létě na dovolenou, líbí se mi, když je rodina pohromadě. Ráda bych si třeba přečetla knížku, ale na ni mi moc času nezbývá. Těším se, až si jednou něco v klidu přečtu.
Jak manžel snáší vaše povolání?
Manžel je hodně vytížený, většinou pracuje i o víkendech. Myslím, že mu moje práce moc nevadí, neřeší ji.
Co byste popřála čtenářům do nového roku?
Hlavně pevné zdraví, to je nejdůležitější, také štěstí a rodinnou pohodu. Prostě ať se vám všem v životě daří.
Kateřina Smoterová v kostce
- Starostka Mořinky, která letos končí třetí volební období.
- V obci nad údolím Berounky žije od narození.
- Je jí 36 let, je vdaná a má dvě dcery (7 a 3 roky).
Lucie Hochmalová
