DOBŘICHOVICE – V minulém dílu jsem psal o pražské rodině Kosů, bratrech Tondovi a Jardovi, kteří přijížděli o víkendech do Dobřichovic a přispěli k obohacení sportovního a hudebního života na faře. V tomto díle bych se chtěl věnovat rodině Pánků, která byla pokračováním rodiny dobřichovického varhaníka pana Františka Kosa. (Autor: Milan Faltus)
Většinu informací v tomto článku jsem se dozvěděl během rozhovorů s dětmi Lumíra Pánka, s dcerou Janou a syny Petrem a Michaelem a z bakalářské práce jeho vnučky Magdaleny Pánkové s názvem Životní příběh politického vězně Lumíra Pánka.
Jde o první část vyprávění o rodině Pánkových, kde se píše o seznámení Lumíra s Jenuškou, o jeho činnosti ve skupině Erkvije, zatčení a rozsudku.
Svatba v únoru 1963 a co bylo předtím
Dcera pana Františka Kosa Jenovéfa/Jenuška si v únoru roku 1963 vzala za muže Lumíra Pánka, původem ze Sušice. Než si ovšem mohl Jenušku odvést k oltáři, musel Lumír projít nelehkými životními zkouškami. Ty souvisely s jeho dvojím pobytem ve vězení trvajícím celkem třináct let. V roce 1948 byl pan Pánek odsouzen na doživotí za protistátní činnost.
Propuštění na amnestii v roce 1960
Na doživotí byl ve velkém politickém procesu v roce 1948 odsouzen i Václav Obadálek, známý Jenušky. I on byl jako Lumír propuštěn na amnestii v květnu roku 1960.
Oslava svobody u Obadálků
Je nasnadě, že svobodu bylo po tolika letech za mřížemi záhodno řádně oslavit. U Obadálků se konala velká sešlost, na kterou byli pozváni známí a sympatizanti propuštěných včetně Jenušky Kosové.
Že jejím pozváním nepochybili, poznali Obadálkovi zanedlouho. Jenuška i Lumír se po seznámení začali častěji vídat. Bohužel se jim ale do cesty k oltáři postavila překážka – Lumír byl v červnu 1961 opět zatčen a v září dostal další dva roky.
Jak je vidět z těchto řádek, byl pan Pánek obyvatelem fary s nejdobrodružnějším, ale i nejsvízelnějším životním příběhem. Přesto jsme ho na faře poznali jako veselého a nezatrpklého člověka.
Trochu humoru si dovolil i při výsleších na Státní bezpečnosti. Konkrétně šlo o výslech v souvislosti s jeho účastí na pochodu na Hrad 25. února 1948, kdy studenti chtěli prezidenta Beneše vyzvat, aby nepřijímal demisi komunistických ministrů.
Když byl příslušníky Státní bezpečnosti tázán, proč v průvodu byl, odpověděl: Myslel jsem, že jde lid, tak jsem šel za lidem.
Zápis na ČVUT a seznámení s Radomilem Kleinem
Lumír Pánek se narodil v Sušici v roce 1925. V Plzni absolvoval gymnázium a průmyslovku. V roce 1945 se zapsal na ČVUT (České vysoké učení technické) v Praze. Přes svou tehdejší dívku se Lumír seznámil s Radomilem Kleinem Jánským, který se narodil v Plzni a v životě pana Pánka sehrál významnou roli.
Klein byl hlavou odbojové skupiny, jejímž byl Lumír členem. Po jejím odhalení v létě roku 1948 byl Klein odsouzen k trestu smrti, ale podařilo se mu včas uprchnout na Západ. Přízvisko Jánský si zvolil až později v exilu.
Společně na koleji
Od podzimu roku 1947 bydleli Lumír a Radomír společně na Koleji 5. května. V této době se kolem obou kamarádů začala vytvářet větší skupina přátel podobného politického smýšlení. K nim se přidali i Lumírovi spolužáci z ČVUT Jaroslav Straka a Vladimír Rosenbaum.
Spolu s Radomírem a Lumírem se dají tito dva spolužáci považovat za zakladatele skupiny s názvem Erkvije (podle všeho byla použita počáteční písmena jména Emila Radomíra Kleina).
Skupina měla být reakcí na únorové události roku 1948, kdy moc ve státě převzala Komunistická strana Československa. S tím se členové skupiny nehodlali smířit a proti tomu chtěli podle svých možností působit.
Nedostatek zkušeností
Radomír s Lumírem si brzy uvědomili, že s odbojovou činností nemají zkušenosti. Ty chtěli načerpat od zkušenějších politiků/vojáků. Radomil hodlal využít kontaktů, které převzal od svého otce, vysokého důstojníka a vojenského atašé v Budapešti za první republiky. Chtěl přejít hranice a na Západě se setkat s radikálním bojovníkem proti komunismu, generálem Prchalou, od kterého by získal informace a zkušenosti s odbojovou činností.
5. května 1948 hranice opravdu přešel a dostal se do americké zóny Německa. Generál Prchala byl ovšem v Anglii. Klein se rozhodoval, zda za generálem do Anglie odjet.
Po příjezdu do Německa byl však ihned kontaktován pracovníky CIC – kontrarozvědky americké armády (Counterintelligence Corps), kteří ho získali pro zpravodajskou činnost. Od setkání s Prchalou ho odrazovali.
Více informací najdete TADY a TADY.
Spolupráce s Američany
O co mají Američané zájem, přednesl Klein se svým spolupracovníkem Schneiderem, českým emigrantem odhodlaným bojovat proti režimu, členům skupiny Erkvije při setkání 9. července 1948 v Plzni. CIC zajímají mj. zprávy o československé armádě, Sboru národní bezpečnosti, informace o uranu, jeho zpracování a použití, zprávy o náladách pracujících v továrnách a o vlivu vysílání BBC na obyvatelstvo. Lumír Pánek měl vedle informací o uranu zjistit data o přítomnosti Rudé armády na Karlovarsku.
Začátkem srpna měl Lumír Pánek schůzku s Milenou Kohoutkovou, válečnou vdovou po plukovníkovi Josefu Kohoutkovi, které sdělil své poznatky. Setkal se také se Schneiderem, kterému předal dokumenty pro Kleina. Bylo to např. schéma na rušení zaměření vysílacích stanic, které získal na výstavě MEVRO v Praze, mapy, kde byly zakresleny vojenské objekty v Nýrsku. Předal i zprávy ohledně těžby uranu, o výrobě v ČKD – např. o tam vyráběném lehkém tanku či o skladu zbraní v areálu ČKD.
Zatčení a rozsudek
Aniž se mohla jejich činnost nějak šířeji rozvinout, byli členové skupiny Erkvije a někteří jejich příbuzní v druhém srpnovém týdnu postupně zatčeni. Lumír Pánek byl zatčen 11. srpna 1948 v Praze. Svědek Vladimír Svoboda vzpomínal, že prozrazení a zatčení zřejmě způsobil svou neopatrností při pobytu v ČSR jako agent chodec Radomír Klein Jánský.
Ve vazbě byli všichni členové Erkvije vyslýcháni a do února 1949 čekali na soud. Postiženo bylo celkem 29 lidí.
Trest smrti a trest doživotí
Padl jeden trest smrti pro Kleina, který ovšem už v republice nebyl. Lumír Pánek byl odsouzen na doživotí, přestože za krátkou dobu existence skupiny a při nedostatku zkušeností nemohla být protistátní činnost jeho i celé skupiny nijak rozsáhlá. Vysoké tresty, které byly obviněným vyměřeny, byly vyneseny na základě několika dopisů a skutečnosti, že Klein byl opravdu agentem chodcem pracujícím pro CIC.
Rudé právo z února 1949 oznamuje, že Lumíru Pánkovi se rozšířila obžaloba o delikt křivého obvinění orgánu Státní bezpečnosti. Německý týdeník Der Spiegel, který proces sledoval, napsal, že během procesu náhle vypověděl čtyřiadvacetiletý Lumír Pánek, že byl během výslechu opakovaně udeřen do hlavy tak, že byl celý zkrvavený. „Když na to vypověděla i Pánkova matka, že byla nucena k doznání pod výhružkou toho, že bude její 80letá matka zatčena, přihlásilo se ke slovu dalších deset obžalovaných. Všichni obvinili policii, že je skrze fyzická a psychická muka vydírala. Soud proto všem dvanácti obžalovaným zahájil zvláštní proces pro hrubé uražení policie.“ (Magdalena Pánková: Životní příběh politického vězně Lumíra Pánka).
Zdroj:
Bakalářská práce vnučky Magdaleny Pánkové: Životní příběh politického vězně Lumíra Pánka
Příště pokračování: 6. díl – 2. část
Přečtěte si také:
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 1. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 2. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 3. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 4. díl
Jak bylo na faře aneb z historie obyvatel dobřichovického zámku 5. díl
