Řevnice – Desítka lokálních podnikatelů opět dostala šanci představit se svým sousedům. Už posedmé se ve čtvrtek 25. května konala v řevnickém Dřeváku akce Síťovka, jejímž cílem je připomenout místním, že je mezi námi celá řada kreativních lidí. O tom, co dokážou, se můžete tamtéž osobně přesvědčit ještě na pátečním a sobotním Jarmarku.
Vítězkou Síťovky, která dokázala za čtyři přidělené minuty zaujmout svou prezentací nejvíc, zvolili hosté na plné čáře Idu Kubrichtovou, zakladatelku hiporehabilitace Jupiter.
„Původně jsem chtěla být veterinářka, ale přestoupila jsem na zoorehabilitaci a koupila si svého prvního koně,“ připomněla své začátky a dodala, že dnes má už koní devět.
„Přemýšlela jsem, jak hipoterapii zpříjemnit i koňům, kteří pro svůj komfort kolem sebe potřebují osmimetrový prostor, jinak jsou náchylní k syndromu vyhoření. Nekrotím je, ale snažím se s nimi domluvit, aby tu práci dělali rádi,“ řekla a doplnila, že původně kvůli svému dítěti založila pak v Řevnicích ještě Lesní školku.
Na druhém místě skončil Tomáš Pelich z Letů se svou meditační zahradou Shibumi. Narodil se do čalounické rodiny a dlouho se na špičkové úrovni věnoval rychlostní kanoistice. Posléze se živil i jako vymahač dluhů, než se začal věnovat buddhismu a východním bojovým uměním.
„Chtěl jsem odejít do zenového kláštera, ale protože jsem měl manželku a malé dítě, neudělal jsem to. Zavřel jsem se doma, věnoval se sám sobě a patnáct let budoval svou zahradu, než jsem se rozhodl ji otevřít lidem,“ řekl. Dnes vede meditační kurzy, věnuje se tarotu a přednáší.
O třetí místo se podělily malířka Zuzana Čížková a fotografka Jana Bergerová. První z nich se kromě ilustrací (ilustrovala například knihu pro děti Sviňka řádí, která nedávno vyšla) věnuje sochám ve veřejném prostoru. Jako první na světě pomocí soch ztvárnila znakovou řeč. „Jsem ráda, když kolemjdoucími se sochami komunikují,“ uvedla.
Jana Bergerová představila svůj internetový projekt Srdcaři od Berounky. „Fotím a dávám na své stránky lidi, kteří jsou jako já. Tvoří něco, bez čeho nemohou žít, co naplňuje jejich život,“ řekla fotografka, pro níž je při cestě z domova fotoaparát stejně nezbytnou součástí asi jako boty. „Ráda bych vám svým foťákem příběhy takových lidí přiblížila. A pokud i vy máte svůj, klidně mě na ulici zastavte a vyprávějte o sobě,“ vyzvala přítomné.
