Renata Rychlá: Čas strávený s dětmi mě baví

Foto: archiv

V divadle vyrůstala od dětství a oklikou se k němu zase vrátila v dospělosti. Teď už přes dvacet let působí herečka Renata Rychlá v pražském divadle Studio Ypsilon.

Zde se loni uvedla nová hra s názvem Spálená 16. Kromě hraní se Renata věnuje také dětem v řevnické základní umělecké škole.

Renata Rychlá si v minulosti zahrála také s dobřichovickými ochotníky. Nejen na to zavzpomínala během rozhovoru nad šálkem kávy.

Renato, vyrůstala jsi v západních Čechách. Jak ses dostala k divadlu? Bavilo tě už v dětství?
Bavilo. Táta s bráchou (herec Petr Rychlý, pozn. red.) hráli ochotnické divadlo. Chtěla jsem být jako oni. Jako malá jsem se pokoušela psát divadelní hry pro svoje kamarády. Před domem jsme měli veliký strom, před ním bylo jeviště a za ním zákulisí.

Ale po základní škole jsi divadlo studovat nešla?
Ne. Byla jsem na textilní průmyslové škole, kterou jsem nedokončila. Chvíli jsem pracovala jako prodavačka v Karlových Varech. Jednou mi bratr zavolal, že hledají v Západočeském divadle v Chebu elévku. Naučila jsem se monolog a vyrazila do Chebu. Po konkurzu mi sdělili, že jsem přijata. Byla jsem tam tři krásné sezony.

Kolik ti bylo let?
Bylo mi za osmnáct dní osmnáct.

Zmínila jsi bratra. Byl tvým vzorem?
No jasně, že ano. Velký bratr o osm let starší. Vždycky jsem tvrdila, že si ho vezmu za muže. (smích)

S divadlem jsi tedy začala v Chebu. A co bylo dál?
Myslela jsem si, že v Chebu už zůstanu. Od divadla jsem dostala malý byt v Kamenné ulici.  Hrála jsem krásné role a kolektiv byl moje rodina. Nakonec jsem dostala i hereckou smlouvu. V té době jsem podala, na naléhání mých známých, přihlášku na DAMU. Byl to spíš takový hec, myslela jsem si, že je nemožné se tam dostat. Uchazečů v té době bylo opravdu hodně. A víte, jak to dopadlo? Dostala jsem se do ročníku Jana Schmida. A to byl můj osud. Už ve třetím ročníku jsem dostala v Ypsilonce svou první roli Kamilky ve hře Karla Poláčka Vše pro firmu.  A… jsem tam dodnes.

To už je tedy docela dlouho!
Čtyřiadvacet let…

A hraješ ještě někde jinde?
Momentálně ne. Vážím si volných večerů, které můžu trávit doma.

V jakých hrách tě nyní uvidíme?
V prosinci jsme měli premiéru nové hry Spálená 16. Zde hraji Boženu Němcovou a novinářku Milenu Jesenskou. A také ve všech ostatních, například: Škaredá středa, Prodaná nevěsta, Utíkejte, slečno Nituš!, Rusalka nejen podle Dvořáka, Swing se vrací, Sežeňte Mozarta, Svatá rodina…

Natočila jsi i několik filmů a seriálů. Na co ráda vzpomínáš?
Na Zdivočelou zemi. To bylo pro mne nejhezčí natáčení s Hynkem Bočanem.

Objevila ses i v seriálu Ordinace v růžové zahradě…
Ano, zavolali mi, že potřebují typově někoho jako já. Většinou hraji mrchy nebo drsňačky, princeznu už asi nikdy hrát nebudu, škoda, vždy jsem si přála si ji zahrát. (smích) Natáčení Ordinace bylo poměrně rychlé, točila jsem jen devět dní, byla to epizodní role.

A jak se ti hrálo s bratrem? Nebyl na tebe přísný?
Ne, naopak. Pomohl mi, vždy si to se mnou vyzkoušel a poradil.

Jak ses vlastně dostala ke spolupráci s dobřichovickými ochotníky?
Když jsem se přistěhovala do Dobřichovic, začala jsem se přátelit s Hedvikou Hájkovou, která už byla členkou Dobřichovické divadelní společnosti. Její otec Petr Říha mě jednou oslovil, jestli bych si s nimi nechtěla zahrát, a slovo dalo slovo, byl z toho Utřinos, komedie, kterou jsme hráli moc rádi a vzpomínáme na to dodnes.

Dříve jsi žila v Praze, jak si tě našly Dobřichovice?
Za všechno může Lenka Loubalová. Je to má kolegyně ze Studia Ypsilon, která v Dobřichovicích bydlí. Začala jsem k ní jezdit, až jsem potkala svého prvního muže, místního rodáka, a zůstala tu.

Tvou další aktivitou je výuka literárně-dramatického oboru na Základní umělecké škole Řevnice.
Je to tak. Díky tomu se neustále učím novým věcem. Děti si zkusí hrát divadlo, improvizovat, moderovat, psát své první texty, také pracují s předměty. Snažíme se společně rozvíjet fantazii, fabulaci, ale i paměť. Myslím si, že to má smysl. Navíc je v Řevnicích dobré vedení a kolektiv. Také díky tomu jsem začala jezdit s paní ředitelkou Ivou Junkovou na tábor při ZUŠ Řevnice, to byla má další nová zkušenost. Tábor je zaměřen na film, výtvarnou výchovu a divadlo.

Vystupujete někde před lidmi?
Ano. Vloni jsme hráli na zámku v Litni hru Pan Smraďoch, vystoupili jsme na masopustu v Zadní Třebani, kde letos na karnevalu uvedeme pásmo básní Daniely Fischerové, a také na Mix festivalu. Samozřejmě máme i představení v ZUŠ. Momentálně chystáme se staršími dětmi novou hru na motivy knížky Davida Walliamse Půlnoční gang. S mladšími žáky uvedeme Kocoura Modroočka.

Píšeš scénáře pro děti. Baví tě to?
Musím říci, že ano. Je to pro mne zcela nová zkušenost. Donutily mne okolnosti. Děti si vyberou svou oblíbenou knihu a já podle ní píšu scénář. Přepisuji postavy z dívky na kluka, měním jména, přizpůsobuji děj českému prostředí a tak dále. Je důležité, aby si zahráli a pracovali všichni.

Máš čas ještě na něco dalšího? Co ráda děláš?
Baví mě fotit. Vždy jsem chtěla malovat, to mi nešlo, tak si fotím obrázky. Jestli vše dobře dopadne, pozvu tě na výstavu. Další má oblíbená činnost je čtení. Čtu stále. Mám ráda psychologické romány a ságy různých rodů. A samozřejmě miluji pohyb. Chodíme túry po horách a mém oblíbeném Českém středohoří. Cvičit jezdím na Mořinku k Martině Barchánkové, do domácího prostředí, kde zaručeně dostaneš do těla.

 Kdo je Renata Rychlá

  • Narodila se 18. listopadu 1973.
  • Herečka Studia Ypsilon v Praze.
  • Hrála v seriálech, například Zdivočelá země, Labyrint, Ordinace v růžové zahradě, Nemocnice na kraji města.
  • Vyučuje literárně-dramatický obor na ZUŠ Řevnice.
  • Namluvila audioknihu Iva Pospíšila Příliš pozdě zemřít mladý.
  • Žije v Dobřichovicích.

Lucie Hochmalová