DOBŘICHOVICE – Až do 31. ledna je v dobřichovickém Bím Baru k vidění výstava obrazů Milana Knížáka s názvem Van Goghův sen. V prosinci jsme se na výstavě byli podívat a při té příležitosti jsme s autorem Milanem Knížákem prohodili pár vět.
Jak dlouho jste konkrétně tuto expozici připravoval?
Trvalo mi asi dva dny, než jsem se rozhodl, co tam vystavím. Ale počítáte-li k přípravě i zhotovení děl, tak to trvalo asi rok a bylo to v devadesátých letech.
Je nějaký obraz, ke kterému máte speciální vztah?
Nemohu říct, že by byl jediný, ale když jsem počítačové obrazy dělal, byla to velká radost. Propojovat díla a motivy, styly, hrát si s nimi, zmenšovat, zvětšovat, obracet, přebarvovat a komponovat v jeden celek, to byla nádherná práce. I když musím připustit, že obtížná.
Co vás konkrétně k této výstavě inspirovalo?
Pan Dvořák, který mě laskavě vozí taxíkem a který mě o to požádal.
Jak vznikají vaše díla, jak k vám přicházejí nápady? Mají nějakou společnou linku?
V mých dílech je důležitý obsah. Je jedno, v kterém médiu se vyjadřuji.
Vždy mě především zajímá aktuální stránka díla a je jedno, jestli prostředky jsou abstraktní, figurativní nebo virtuální, či z oblasti designu, literatury nebo hudby. Společnou linkou je touha sdělit nějaké aktuální poselství.
Měnila se vaše díla v průběhu let? A co vaše hudba?
Samozřejmě, že se moje díla měnila, to bych musel být úplný idiot, abych opakoval stále to samé. I moje hudba se proměňovala. Od Broken music, jejímž jsem světovým zakladatelem, přes kapelu Aktual a písňové desky až ke klasičtějším formám, jako jsou smyčcová kvarteta nebo jiné komorní formace.
Znáte kraj kolem Berounky? Máte zde oblíbená místa, je zde inspirace?
Okolí Berounky znám, i řeku samu. V 16 letech jsem ji sjel z Plzně až na Smíchov. Inspirace není vázána na místo, ale na duševní připravenost.
Jakým heslem se v životě řídíte?
Dříve jsem hlásal manifest pod názvem ŽÍT JINAK. Dnes jsem to změnil na ŽÍT NORMÁLNĚ.
Vždy jste mluvil otevřeně o situaci kolem sebe. Co si myslíte o aktuální mediální smršti, většinou negativní?
Současná doba mě děsí. Znovuzavádění cenzury (pojem dezinformace není nic jiného než cenzura) mě děsí. Byl jsem rád, že z vlády zmizel Babiš, a očekával jsem schopný a operativní tým, který bude hájit národní zájmy. Bohužel přišly jen Fialovy jalové řeči.
Mění se lidé u nás, máte pro ně nějakou radu?
Lidé se mění všude. Svět se radikálně zmenšuje. Víme o všem, co se děje všude, a také se můžeme všude dostat, a to v řádu hodin. Zavalují nás naše výrobky, a tak si zmenšujeme místo k životu. Máme 70 pohlaví a zatemněné mozky. Bohužel nevidím žádné jednoduché východisko.
Vím, že jich bylo hodně, ale na kterou (ne)publikovanou historku z vašeho života vzpomínáte nejraději?
Nemám oblíbené historky z natáčení, které každý herec nebo zpěvák sype z rukávu. Můj život byl plynulý tok krásných a silných věcí proto, že jsem byl ve své mysli svobodný a nenechal jsem se zotročit žádným režimem.
Co si úplně nejvíce přejete v novém roce?
Dokud žiji, tak bych si přál zdraví a energii, abych mohl pracovat a neskomírat. A do nového roku nám všem přeji úbytek blbců.
