DOLNÍ POBEROUNÍ – Také si říkáte, jak se zájmem dětí o klasický zpěv či hru na hudební nástroje zamávala digitální doba? Výsledky naší lehké sondy do dvou zušek a dětských souborů vypadají nadějně. Protože příklady táhnou a my je stále ještě máme.
Dětská lidová muzika vznikla v roce 1998 v Řevnicích. Za dobu fungování se v souboru vystřídalo více než 500 dětí. Nyní má 60 muzikantů, zpěváků a tanečníků od čtyř do dvaceti let. „Zaměřujeme se na folklor ze středních či z jižních Čech, Chodsko, ale i Moravu. V souboru hrají, zpívají a zároveň tančí děti z celého Poberouní. Jsme specifičtí lidovými písněmi, které pro nás upravují naši přátelé, a dokonce i bývalé a současné děti z Notiček,“ popisuje vedoucí Lenka Kovářová.
Z Řevnic na světová pódia
Na kontě mají osm vlastních CD, vánoční koncert v pražském kostele sv. Šimona a Judy či plesy. Aktuálně trénují na Hudební ples, který se koná 6. dubna od 19 hodin v Zadní Třebani. „Děti, s nimiž přicházím do kontaktu, mají o hudbu velký zájem. Chlapci a děvčata v Notičkách jsou motivováni svými staršími kamarády a chtějí být jako oni. Mnozí vystudovali konzervatoř a jsou z nich profesionální muzikanti. Máme dvě děvčata, která se dostala na HAMU,“ dodává Lenka Kovářová. Je vám její příjmení povědomé? Právem. Dcera Barbora je nejen zakládající primáškou Notiček, ale hlavně světoznámou houslistkou, která vystupovala na nejznámějších pódiích planety. Má za sebou koncerty ve zhruba 70 zemích. Mnoho dalších bývalých členů Notiček je v profesionálních orchestrech a v budoucnu k nim určitě přibudou další.
Co je trápí? Finance a zázemí. „Díky paní ředitelce ZUŠ Řevnice zkoušíme v ‚její budově‘, ale náš fundus je obrovský a nemáme ho kde pořádně uschovat,“ uzavírá vedoucí dětské muziky, o níž se více dozvíte na webu noticky.cz.
Klavír v první linii
Že je pro děti vždy inspirací ten, kdo něco dělá, potvrzuje i zmiňovaná ředitelka ZUŠ Řevnice Ivana Junková. „Děti se učí příkladem. Poznají dobrého učitele a pak přistupují k výuce s větším respektem.“ Ve čtyřicetičlenném pedagogickém týmu je většina aktivních hudebníků či umělců. Dále má škola řadu absolventů studujících na vysokých uměleckých školách, např. AVU, UMPRUM, HAMU, JAMU, a udržujících se zuškou vztahy. Někteří ještě nedostudovali a už se vrátili v roli učitele.
V Řevnicích se nyní učí 700 žáků, protože škola má řadu odloučených pracovišť v Mníšku pod Brdy. V minulosti výuka probíhala ve dvou budovách, nyní je na sedmi pracovištích. A jaký je zájem dětí? „Velmi dobrý. Mnohonásobně převyšuje možnosti naší školy. Pro zajímavost: v minulém roce přišlo k talentovým zkouškám přes 200 dětí do všech oborů, letos máme 72 absolventů, z toho 12 z druhého stupně,“ má radost ředitelka Junková. Malí muzikanti mají největší zájem o klavír. Proč? To nikdo netuší.
Škola pořádá klasické přehrávky i spoustu dalších projektů. K těm největším patří MIX festival, zahradní slavnost, Mini mix a další. V minulém roce organizovali a realizovali monumentální projekt Karneval zvířat. Zapojila se do něj doslova celá „liduška“.
Nabídka se změnila, zájem zůstává
Řada prezentací probíhá v budově Sklad13/Dřevák u řevnického nádraží, kde škola také působí. „Zanedlouho veřejnosti představíme již 16. ročník výtvarné a literární soutěže. Pořádáme ji nejen pro své žáky, ale pro celý region Praha-západ. Je velmi populární, protože se zde mohou potkat žáci i učitelé, kteří sdílejí své zkušenosti,“ těší se Ivana Junková. Oblíbené jsou i absolventské výstavy nebo díla z oboru filmové tvorby na plátně v Bio Řevnice. A hudební soutěže organizované Ministerstvem školství cílí na nejlepší žáky, kteří směřují k profesionální kariéře.
V posledních 15 letech se škola změnila k nepoznání. „V době, kdy jsem ji převzala, měla okolo 200 žáků. Vyučovalo se ve všech oborech, ale jen omezené spektrum nástrojů. Nyní máme skoro všechny hudební nástroje mimo harfy a varhany, jen ze žesťových nástrojů nabízíme pouze trubku a lesní roh. Výtvarné obory se rozšířily o filmovou tvorbu, digitální fotografii a keramiku, otevřeli jsme kurzy pro seniory a veřejnost se zaměřením na kresbu a malbu, figurální kresbu a přípravu na střední a vysoké výtvarné umělecké školy,“ vyjmenovává ředitelka Junková. Podívejte se na web zus-revnice.cz.
Líheň populárních kapel
Jedna z nejmenších základních uměleckých škol v České republice stojí v Dobřichovicích. V tomto školním roce má v hudebním oboru 202 žáků. Začínají v tzv. přípravce, kam se zapisují předškoláci a prvňáci. Během ní se rozhodne, na jaký nástroj se budou učit hrát.
Děti většinou začínají v komorních souborech a ve čtyřruční hře a pokračují v orchestru. Velký úspěch má smyčcové kvarteto složené ze začínajících houslistů pod vedením Zuzany Kožinové i starší žáci v Dobřichovické komorní filharmonii s vedoucím Dušanem Navaříkem. Orchestr s pěveckým oddělením vedeným Oldřiškou Richter Musilovou v loňském ročníku ZUŠ Open vystupoval v zahradách Senátu s kantátami Školní kolotoč a Slavnost na hradě Karlíku dokonce v hlavním bloku programu.
Největší věhlas a fanynkovskou základnu ale mají DobiBoyz. „Tato kapela se opravdu dala dohromady v naší škole. Souborovou hru mají totiž i kytaristé a bubeníci a v rámci této výuky hrají na elektrické kytary. Každý rok je takových souborů ve škole několik a ti nejlepší prostě pokračují, i když už nejsou žáky naší školy. V tomto školním roce máme jako pokus čistě dívčí kapelu, tak se sama těším na to, co uslyším,“ otevírá dvířka do budoucnosti ředitelka školy Barbora Pelikánová.
Děti často vystupují, a dokonce už mohou říci: „Hrál/a jsem v Rudolfinu.“ Loni právě na tomto místě škola pronajala Sukovu síň a uspořádala velký koncert.
Výuka s úsměvem
Dobřichovická ZUŠ letos slaví 20 let. „Abyste se naučili dobře hrát nějakou skladbu, musíte dlouho správným způsobem cvičit. Teprve pak vás prsty budou poslouchat. Jiná cesta, třeba hypnóza, nefunguje. Můžete jít cestou drilu, ale tak se neučilo ani před dvaceti lety. Každý z našich učitelů se snaží udělat hodinu co nejzábavnější a nejefektivnější. Všichni se v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků pravidelně učí nové metody práce s dětmi,“ uvádí ředitelka dobřichovické zušky.
Vyučuje se stále na stejném místě, jen vilka v Lomené ulici prošla během let několika stavebními úpravami, aby měla co nejvíce místa a dětem se tam líbilo. Ale není nafukovací. „Spoustu let žádáme zřizovatele o další prostory, a především o koncertní sál. Počítá se s ním v rámci projektu výstavby městského úřadu, knihovny a informačního centra ve středu města. Je to velký projekt, ale věříme, že se konečně dočkáme,“ přeje si vedení instituce.
Nota na papíru je základ
Podle ředitelky Pelikánové žijeme v lokalitě, kde lidé pochopili význam kvalitního vzdělání. A k němu patří také kulturní a umělecký přehled a podle osobních dispozic i osvojení si určité míry uměleckých dovedností. „Na nezájem si rozhodně stěžovat nemůžeme. Jsem vděčná za to, že rodiče našich žáků své děti podporují a vytvářejí jim podmínky ke každodenní práci. U nás to totiž není tak, že jednou týdně zajdete na hodinu a další dny máte volno. U nás se musí doma cvičit. Kdo necvičí, ten k nám dlouho nechodí.“
Ano, určité digitální vymoženosti jsou. Například pro pořízení nového notového materiálu včetně nahrávek doprovodů, které učitel může použít v hodině nebo poslat dítěti, aby s nahrávkou cvičilo doma. I začátečník tak má pocit, že dělá velkou muziku. „Já osobně hodně pracuji s internetem při hodinách dějin hudby v pátém ročníku hudební nauky, kdy využívám ukázky a videa. Ve čtvrtém ročníku pomáhá internet třeba při nauce o hudebních nástrojích, kdy sledujeme cyklus pořadů České filharmonie Orchestr za časů pandemie,“ vysvětluje Barbora Pelikánová a doplňuje: „Ale interaktivní tabuli ani tablety jsem do třídy nepořídila. Děti by měly umět napsat notu na papír. Rozhodně je baví čmárat křídou na tabuli nebo hrát třeba na kokos.“
Z generace na generaci
Také v Dobřichovicích potvrzují, že největší touha je po hře na klavír. Asi móda. A nejspíše nezmizí, protože klavírní třída zástupkyně ředitelky Eugenie Koblížkové je v soutěžích mimořádně úspěšná.
„Pokud je někdo velká umělecká osobnost, nemusí být současně dobrý učitel. A já potřebuji mít v týmu ty nejlepší učitele,“ má jasno Barbora Pelikánová v odpovědi na dotaz, jaké osobnosti ze školy vzešly. A pokračuje: „Během dvaceti let jsme pedagogicky působili i na několik žáků, kteří se nyní hudbě věnují profesionálně. Byli to například kytarista Martin Chobot, zpěvačka Tamara Klusová (Kubová) nebo hobojistka Dorothea Chudá (Solničková). A někteří naši bývalí žáci ještě hudbu studují. Třeba hobojistka Karolína Nečesaná, houslistka Lucie Pasečná, saxofonista Vít Němeček (k nám chodil na klavír) či harfistka Barunka Sedloňová (u nás kytaristka). Ale těch už nehrajících je mnohem víc. Pro nás je důležité, aby v nich zůstala láska k hudbě. Všechny nás těší, když nás naši bývalí žáci stále zdraví a třeba přivedou k zápisu svoje děti.“ Inspirujte se na webu zusdobrichovice.cz.
Zpěv jako takový ztrácí prestiž. Ale děti baví
Od roku 1994 učil na hudebních školách, pak založil a dosud vede úspěšný dětský sbor Mifun. Má sice pár pomocníků, ale jinak je sbormistr Jiří Polívka na vše sám. Ono ho to totiž děsně baví.
Kde všude vystupujete?
Někteří členové zpívají v unikátní komické opeře Zabijačka, která je v repertoáru divadla Vosto5 a hraje se ve vršovickém Vzletu. Zpívali jsme třeba i na Staroměstském náměstí a zkusili si vystoupení v televizním pořadu Československo má talent. Na to děti doteď rády vzpomínají. Občas něco natáčíme, třeba v březnu CD s hercem a zpěvákem Šimonem Bilinou, známým mimo jiné ze seriálu Zoo. Máme pět samostatných CD, za sebou zájezdy po Evropě, které utnul covid. Ale v červnu se zase chystáme na turné do Francie a Německa. Sledujte náš FB Mifun.
Měl covid vliv i na něco jiného?
Počet dětí, bylo nás kolem 200, teď jsme na polovině. Máme osm skupin, příští rok se rozšíříme o další čtyři. Zpěv jako takový ztrácí prestiž. I když se už nezakazuje, společensky se utlumil v souvislosti s digitalizací. Prostě jsou věci, které jsou výše. Když dříve malý kluk řekl, že zpívá v Bambini di Praha, byl tam obdiv. Když to řekneš dnes, jsi trapnej…
Jste kritický k hudebnímu vzdělávání dětí v mateřských a základních školách. Proč?
Myslím si, že není dobré tímto směrem vzdělávat tak velký počet dětí. Svědčí o tom i fakt, že hudební výchova je spolu s tělocvikem na základce nejméně oblíbená. V době, kdy se děti mohou opravdu naučit základy, by s nimi měl pracovat profesionál, který rozpozná jejich talent, rozvine ho a dokáže dále motivovat. Nefunkční hudební výchovu by mohlo nahradit něco záživnějšího, třeba sbor pod profesionálním vedením.
Říkáte, že hudba naprosto geniálně propojuje různé obory, s nimiž děti bojují.
Ano, a málo se s tím pracuje. Jde o výuku cizích jazyků: nezpívá se pouze česky. Matematiku: podstatnou část notového systému vymyslel Pythagoras, v hudbě se stále počítá. Fyziku: výšku tónu určuje kmitočet, sílu decibel atd., dějiny: hudba se objevuje v celé naší historii, zeměpis: děje se na různých místech. Zapomíná se na to, že hudbou se dá naučit ledacos. Do vzdělávacích plánů, které se před lety vytvářely včetně hudební výchovy, se daly miliardy. A teď se ukazuje, že nevyhovují, a budou se měnit zase.
Jak se vám daří soubor financovat?
Jsme soukromá firma, fungujeme z drtivé většiny z členských příspěvků. Žádáme také o granty a máme další aktivity. Navíc jsme šetrní, například prostory si pronajímáme jen na určitou hodinu.