VŠENORY – Nevšední koncert se chystá na sobotu 22. dubna od 19 hodin ve Všenorech. Ve zrekonstruovaném kulturním domě vystoupí mezzosopranistka Ester Pavlů, která žije v Řevnicích. Pěvkyně nás potěší áriemi z Carmen, Dvořákovými Cigánskými melodiemi a dalšími písněmi, z nichž některé zapěje po boku houslisty Pavla Nechvíleho.
Ester, s operním zpěvem jste začala v šestnácti letech. Předtím jste prý ale chtěla být rockerka jako rodiče?
Ano, bylo to logické, když odmalička vyrůstáte v rockovém prostředí.
Jak jste se dostala k opernímu zpěvu?
Vlastně až na přijímacích zkouškách na konzervatoř. Chtěla jsem na obor pop a muzikál, ale úplně mě nezaujal. Rozhodla jsem se, že se zkusím přihlásit a připravit na přijímací zkoušky na klasický zpěv na Pražskou konzervatoř. Napoprvé mi to nevyšlo, což se dalo čekat. Byla jsem klasickou hudbou naprosto nepolíbená. Začala jsem ale navštěvovat soukromé hodiny zpěvu a hudební teorie a měla jsem dost času se řádně připravit, což se vyplatilo.
Ještě si dneska zazpíváte jiný žánr než operu?
Opravdu málokdy, dá se říct, že už skoro vůbec. Jednou za dva roky, když mě někdo hodně přemlouvá. Ale jde spíše o zábavu s přáteli.
Někde jsem slyšela, že jste dělala i modeling.
Ano. Maminka mě přihlásila do modelingové školy, učila jsem se správnou chůzi, držení těla, takový kurz modelek, který ukončila velká módní přehlídka. Ale když zjistili, že se věnuji zpěvu, zpívala jsem modelkám na mole při předvádění kolekce. (smích) Poté jsem se dostala do českého finále Elite Model Look, kde jsem se potkala i s topmodelkou Lindou Vojtovou, jež tehdy také začínala. Chvilku jsem v agentuře vydržela, ale potom jsem se vydala směr hudba.
A nelákalo vás v tom pokračovat?
Ani ne. Pořád převažovala hudba.
Zpívala jste roli Carmen v Národním divadle. Kdy vás v ní ještě uvidíme?
Tuto sezonu jsem Carmen na prknech Národního divadla už odzpívala, protože se připravuji na nové role a vystoupení. Ale zase se k ní od léta vracím, jednak na letních scénách Kultury pod hvězdami a pak s plzeňskou operou na letní produkci na zámku ve Vlašimi. V Národním divadle mě čeká až na konci tohoto roku.
Je Carmen pěvecky obtížná?
Celkově tato role nepatří k pěvecky nejnáročnějším. Spíše bych řekla, že je složitější po stránce herecké. To, že roli musíte dobře zazpívat, je jasné. Ale dodat jí správný španělský nevulgární temperament je těžší.
Podle čeho si vybíráte roli? Podle pěveckého partu, nebo podle toho, jak herecky vyznívá?
Podle pěveckého partu, pak se přizpůsobuji herecky.
Je obecně náročnější zpívat, nebo hrát?
Předpokladem je, že roli opravdu pěvecky a s přehledem ovládáte, poté se snažíte přidat do ní herecký výkon. Nikdy nejdu na jeviště coby Ester, ale jako postava, kterou zrovna zpívám. Nicméně naučit se mluvené slovo bez hudby je pro mě složitější.
Přitom jste činohru už hrála, shodou okolností tady v Řevnicích v roce 2009 ve hře Někdo to rád horké s místními divadelníky.
Pravda, to bylo hezké a vtipné. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem hrála činohru.
Jak jste se k této roli dostala, když jste tehdy bydlela v Praze?
Přes Alici Čermákovou z Řevnic a mého manžela. Když Alice hledala herečku pro roli Sugar, zkusila se mě zeptat. Tehdy mi hodně dlouho trvalo se mluvené slovo bez hudby naučit.
A stejným způsobem přes Alici jste se ocitli v Řevnicích?
Dá se to tak říct, pro mě jsou Řevnice ideálním místem pro život s mojí rodinou. Cítím se tu opravdu krásně.
Vystupovala jste na mnoha zahraničních scénách, kde nejdále?
Asi v Americe. Zpívala jsem v New Yorku, Chicagu, Atlantě nebo Cedar Rapids, kde je dokonce National Czech & Slovak Museum & Library, které v roce 1995 posvětili i tehdejší prezidenti Václav Havel s Billem Clintonem a Michalem Kováčem.
Dá se říct, na který koncert vzpomínáte nejraději?
Já vzpomínám na každé své vystoupení velmi ráda. Je pokaždé trošičku jiné, a tím je moje profese lehce vzrušující… Kolikrát se stane, že někdo na poslední chvilku musí zaskočit za nemocného kolegu či kolegyni, a potkáte se až rovnou na jevišti, aniž byste se předtím viděli nebo slyšeli… Ale možná, když nad tím tak přemýšlím, velmi ráda vzpomínám na poslední zahraniční turné před covidem. Zpívala jsem Mahlerovu 3. symfonii s orchestrem hlavního města Prahy FOK na turné v Anglii s dirigentem Pietarim Inkinenem. Byly to magické koncerty.
A jaká role pro vás byla „nej“?
Užívám si každou roli, opravdu. Baví mě jednou si zahrát Popelku, jindy hysterickou donnu Elvíru nebo Cizí kněžnu z Rusalky. Ale Carmen si užívám také hodně. Právě s ní jsem debutovala na prknech Národního divadla, takže to pro mě bude asi vždycky srdcová záležitost.
Je nějaká postava, kterou byste chtěla ztvárnit, ale zatím se vám to nepodařilo?
Moc bych si chtěla zazpívat Dalilu ze Samsona a Dalily. Je to nádherná hudba, krásně se poslouchá. A ještě bych si přála postavu Amneris z Verdiho Aidy, to je zase taková mrška. (smích)
V jakých jazycích nejčastěji zpíváte?
V italštině, němčině, ruštině, ve francouzštině… Nejtěžší je pro mě němčina. A francouzština, i když ta je aspoň zpěvná.
Zvládnete se naučit roli v jakémkoliv jazyce?
Japonsky ani čínsky jsem se ještě nic neučila, těžko říct, jestli bych to zvládla. Ale určitě bych se o to pokusila.
Stává se i operním pěvcům, že zapomenou text? Jak se to řeší?
Zřídka se to stane, jde třeba jenom o jedno slovo, které najednou nevíte, musíte si rychle něco vymyslet a pokračovat dál, pak už to naskočí. Myslím, že výpadky v operách ani nikdo nepozná. Máme sice nápovědu, ale v tu chvíli ji vůbec nemám šanci slyšet. A je to takový mžik, že ani nápověda si snad nestihne všimnout, že jsem něco řekla špatně. Ale stává se to opravdu velmi málo.
Spolupracujete se světoznámým operním pěvcem a dirigentem Josém Curou. Jaký je?
Velký profesionál. Vždy má všechno stoprocentně promyšlené a připravené. Ví naprosto přesně, co chce, to je pro mě velká škola. Jsem vděčná za spolupráci s ním. Ale velmi důležitý člověk je pro mě posledních šest let můj profesor, barytonista Vladimír Chmelo, s nímž konzultuji své nové role a s jehož pomocí se snažím zlepšovat pěveckou techniku.
Trénujete často?
Dá se říct, že skoro denně. Samozřejmě pokud jsem v indispozici, mám hlasový klid. A někdy je dobré udělat si pauzu, aby si hlasivky odpočinuly, třeba pár týdnů v létě.
Je něco, co jako operní pěvkyně nesmíte?
Křičet. (smích) Nekouřím, skoro nepiju, snažím se dodržovat režim a chodit brzy spát nebo se vyhýbat hlučným prostředím. Ale se dvěma dětmi to samozřejmě úplně nejde.
Jak se dá skloubit kariéra operní pěvkyně s malými dětmi?
Jak kdy. Představení jsou večer a můj starší syn začal chodit do 1. třídy, není to už tak jednoduché. Vše se musí včas naplánovat a logisticky poskládat. Velkým pomocníkem je manžel a moje rodina. Ale také jsem si musela najít chůvu.
Vaše povolání je hodně spojené s cestováním. Baví vás cestovat?
Cestování mě baví, koho by nebavilo, Ale je to samozřejmě na úkor něčeho, jste tam sama bez rodiny v hotelu nebo na zkoušce. Je vám smutno. Mám dvě malé děti a zrovna v takovém skvělém věku, kdy jeden je už parťák a druhý zase strašně roztomilý, takže se mi stýská, to je jasné. Když to jde a vím, že by je to bavilo, beru je s sebou.
To musí být pro děti hezké, když vidí maminku na jevišti.
Asi ano, ale pro mamku je to trochu stres. (smích) Mám vždycky strach, aby nekřičeli, nebrečeli nebo někam neutekli, musím k nim mít někoho, kdo je hlídá.
Co připravujete nového?
Od května začínám zkoušet ve Státní opeře operu Sedlák kavalír, kde budu zpívat hlavní roli Santuzzy. Moc se těším! Bude to pro mě pěvecká výzva. Je to těžká role, takže se na ni připravuji už asi rok a půl. Premiéra bude v červnu.
V létě mě čeká role Cizí kněžny a Ježibaby z Rusalky a také Carmen na krásných letních scénách Kultury pod hvězdami, kterou připravuji ve spolupráci s projektem Opera lidem. V příští sezoně pak opera Švanda dudák v Theater and der Wien, kde mám roli Královny. A mnoho dalších krásných věcí, zmíním zahájení Mahlerova festivalu v Jihlavě, shodou okolností s dirigentem Debashishem Chaudhurim z Řevnic.
Na jaké nejbližší vystoupení byste pozvala své sousedy?
Určitě do Všenor, kde budu zpívat 22. dubna v Kulturním domě. Doprovodí mě houslista Pavel Nechvíle a klavírista Lukáš Klánský. Připravujeme Dvořáka a jeho Cigánské melodie, potom výběr z cyklu od Berlioze Letní noci. Návštěvníci uslyší Carmen, možná i Popelku od Rossiniho. Myslím, že se mají na co těšit.
Ve Všenorech jste ještě nikdy nevystupovala. Proč zrovna tady?
Byla to náhoda. Vloni jsem dělala porotkyni na Slavnostech Morany a seznámila jsem se s Radkem Havlíčkem. Nedávno mě oslovil, že by bylo fajn udělat koncert v nově opraveném Kulturním domě Všenory.
Kde to ještě máte u Berounky ráda? Kam chodíte s dětmi?
Všude možně. Rádi chodíme po Řevnicích, v Dobřichovicích u zámku je to prima, mám ráda Brdy, v okolí jezdíme na kole, vezmu děti a jdeme na cyklostezku. Je tady pro ně skvělé vyžití i spousta aktivit. Jsme tu spokojeni.
Když vás poslouchám, je cítit, že zpívání vás baví. A myslím, že i lidé to poznají.
Baví mě a naplňuje, jinak bych to nemohla dělat. Velkou odměnou je pro mě odezva publika a pochvala, někdy i rada od kolegů. Toho si nesmírně vážím, protože je stále co zlepšovat.
Přejeme, ať vám vše vychází i nadále.
Děkuji! Hlavně aby držely hlasivky.
3