Dříve než Berounka odevzdá své síly Vltavě, stačí ještě zdáli spatřit okázalý zbraslavský zámek. Ne každý dnes ví, že původně se jednalo o cisterciácký klášter, kde podle přání Václava II. vzniklo pohřebiště českých králů.
Cisterciáci zpravidla zakládali své kláštery poblíž vodních toků, koneckonců jejich schopnosti využívat a zpracovávat vodu byly pověstné. Samotnému založení zbraslavského kláštera předcházela obhlídka tří lokalit, z nichž nejatraktivnější bylo pro bílé mnichy právě místo poblíž soutoku Berounky s Vltavou. Jak ovšem ve Zbraslavské kronice čteme, Václav II. jejich výběrem nebyl zrovna dvakrát nadšený. Nacházel se zde totiž oblíbený lovecký hrádek Přemyslovců, který jim tímto musel uvolnit.
Výjev jako z hororu
Král Václav II. pomýšlel na cisterciácký klášter již dříve, teprve poprava jeho otčíma Záviše z Falkenštejna ho však pohnula k činu. Ke vzniku zbraslavského kláštera došlo v roce 1292, je to tedy (po západočeských Plasích a jihočeské Zlaté Koruně) v pořadí třetí cisterciácký klášter vybudovaný českým panovníkem. Od všech ostatních cisterciáckých klášterů v zemi jej měla odlišovat zamýšlená královská nekropole. Prvním zde pohřbeným panovníkem byl sám Václav II. Zbraslav se stala místem posledního odpočinku několika dalších Přemyslovců. Dokonce tu v tichosti spočinul také král Václav IV. Lucemburský. Právě s jeho ostatky je spjato nejhorší zneuctění, jehož se na Zbraslavi dopustili radikální husité, když v srpnu roku 1420 klášter dobyli. Podle dobových pramenů bylo panovníkovo tělo vytaženo z hrobky, usazeno na oltář, hlava korunována věncem ze sena, zatímco zpití dobyvatelé lili nebožtíkovi do úst pivo, doprovázejíce to nechutnými posměšky. 
Sinusoida slávy
Lepší časy nastaly v pobělohorském období. Přestože tehdy došlo ke stržení některých klášterních staveb (kvůli jejich žalostnému stavu), náhrada byla přinejmenším důstojná. Na výstavbě nových objektů se podílel slavný Jan Blažej Santini-Aichel a po jeho smrti pak neméně známý František Maxmilián Kaňka. Ráznou tečku za érou barokního rozkvětu ovšem učinil císař Josef II., když svým dekretem roku 1785 zbraslavský klášter zrušil. Současná podoba je výsledkem stavebních úprav v letech 1912–1925, kdy zbídačený areál vlastnil Cyril Bartoň z Dobenína, jenž si přál budovy využívat jako honosné zámecké sídlo. Návštěvu zbraslavského zámku-kláštera vám doporučujeme naplánovat ideálně na první neděli v měsíci, kdy se zde od 14:00 hodin pravidelně konají komentované prohlídky bývalého konventního kostela.
Aby turistické škrpály neležely ladem
Pokud vám po prohlídce rozsáhlého areálu zbyde ještě trocha času, vykročte v doprovodu červených turistických značek směrem k Radotínu. Ačkoliv si zprvu budete muset poradit s příkrým stoupáním, daleká vyhlídka z altánu Karlův stánek za vynaložené úsilí stojí. Jinou možností je vydat se ve stopách poutníků po modře značené Svatojakubské cestě do příjemného lesoparku Belveder. Ti nejzdatnější turisté pak mohou prozkoumat pozůstatky někdejšího keltského oppida na vrchu Hradiště, zdvihajícího se naproti Zbraslavi (na opačném břehu řeky Vltavy). Hradiště Lhota-Točná, veřejnosti známé spíše jako hradiště Závist, se rozkládalo na ploše neuvěřitelných 118 hektarů, což z něj činilo největší keltské oppidum v Čechách. Toto místo by proto nemělo chybět v cestovním deníku žádného zkušeného průzkumníka. Výlet pak můžete zakončit sladkou tečkou v jedné z cukráren na Zbraslavském náměstí, milovníci exotické kuchyně si jistě neodpustí návštěvu vyhlášené mexické restaurace Barabizna o kus dále. Přestože některé pověsti spojují Zbraslav s potomkem kouzelnice Kazi a siláka Bivoje, celého kance zde sníst jistě nemusíte – i když…
Tip na dopravu
Na Zbraslavské náměstí v sousedství zámku-kláštera se nejsnáze dostanete autobusem PID ze smíchovského nádraží, jezdí sem ale i některé autobusové linky od vlakového nádraží v Radotíně. Ideální výchozí místo pro výšlap na hradiště Lhota-Točná je železniční stanice Praha-Zbraslav, která se nachází na trati vedoucí z pražského hlavního nádraží přes Vrané nad Vltavou do Čerčan/Dobříše.
(kch)