Občanské sdružení Pikolín funguje v Řevnicích prakticky jako školka, i když status školky nemá.
Jeho velkým benefitem je nízká cena školkovného a kvalitní služby. Pojďme se podívat spolu s ředitelkou Kateřinou Šupáčkovou do jeho zákulisí.
Jak vznikl nápad založit Pikolín?
Měla jsem tříleté dítě a tehdy nebyla šance je umístit do státní školky. Soukromé jsou zase příliš drahé. Setkala jsem se se zařízením, které fungovalo s nízkými náklady díky pomoci rodičů s provozem. Rozhodla jsem se, že založím školku, která bude finančně dostupná, a vyřeším tak často neřešitelnou situaci rodin s dětmi, které nebyly přijaty do státních školek.
Jak složité bylo školku založit?
Občanské sdružení je papírově založeno za pár minut. Následovala hromada fyzické práce. Důležitá přitom byla důvěra rodičů, kterým jsme ukázali neutěšený prostor v sokolovně a oni nám věřili, že přes léto z něj Pikolín vybudujeme.
Jak jste to dokázali?
Kromě nás přiložili ruku k dílu právě i rodiče a v září roku 2010 jsme Pikolín otevřeli. Zatím s dopoledním provozem na pět dní v týdnu. Někteří rodiče nám pomáhali i poté.
Jak funguje občanské sdružení, které plní úlohu školky?
Rodiče zaplatí členský příspěvek a následně platí školkovné. Nutno dodat, a to říkáme všem rodičům otevřeně, že nesplňujeme kritéria školky. Prostory jsou menší, jídla nejsou bio, záchody jsou dospělácké. Vycházím ale z toho, že doma přece děti také žijí s rodiči a přizpůsobují se dospělým. V současné době pracujeme na přeměně občanského sdružení na ústav.
Nedá mi to, abych se nezeptala. Myslíte si, že nízkou cenou nějak „trpí“ kvalita vašeho zařízení?
Při zakládání Pikolínu jsem postupovala opačně, než je zvykem. Spočítala jsem všechny náklady a na jejich základě udělala cenu za docházku. Máme malou rezervu, ale nevytváříme zisk. Zaplatíme učitele, nájem, svačiny a pomůcky. Když něco zbude, hradíme za to dětem třeba výlety. Je pravda, že nemáme tak drahé pomůcky jako ostatní školky, ale zato s dětmi podnikáme spoustu aktivit. Navíc nám rodiče přispívají různými dary nebo nám třeba vyrobili za velmi nízkých finančních nákladů vybavení na naše hřiště.
Jakou pedagogiku uplatňujete?
Vycházíme z toho, že chceme, aby byli spokojení všichni – děti, rodiče, ale i paní učitelky. Učitelka, která vede třídu, má vždy pedagogické vzdělání nebo zkušenosti. Navíc většina z nich vychovává tři vlastní děti, jedna dokonce pět. Naše vzdělávání je propojením pedagogických znalostí a intuice.
Mimo pestré aktivity pořádáte spoustu akcí nejen pro školku, ale také pro veřejnost. Jak je zvládáte organizovat při běžném provozu?
Mnohé z nich jsou iniciovány našimi učitelkami. Ty si pak většinou vše zorganizují nebo jim s tím pomáhám. Akce, které jsou pro veřejnost, jako například posílání přání Ježíškovi nebo svatomartinský průvod zařizuji spolu s nimi.
Akce pro veřejnost jsou moc hezké. Co vás vede k tomu, abyste působnost školky rozšiřovali i navenek?
Připadá mi důležité navazovat vztahy i mimo školku, v místě, kde žijeme. Veřejnosti se naše akce líbí a účast je hojná.
Vaše školka nabízí i prázdninový provoz. Jak to v praxi vypadá?
Jednak pořádáme prázdninový tábor na pět dní. Loni to bylo krásné, byla to snad nejlepší „dovolená“, jakou jsem si kdy užila. Jedou naše paní učitelky a snažíme se s dětmi trávit čas tak, aby to bavilo je i nás. Ostatní týdny prázdnin jsou tematické. Fungujeme zážitkově, aby si děti prázdniny užívaly. Chodili jsme třeba „k moři“, tedy k Berounce, sbírat na pláž mušle.
Co vás na vaší práci nejvíc baví a co považujete za největší úspěch?
Mně se líbí, že všechno funguje. Ráda organizuji a těší mě, když vidím spokojené děti, rodiče i učitelky. Rodiče i děti si nás chválí, těší se na nás. I děti, které už jsou ve státní školce, k nám chodí do kroužků nebo jezdí na prázdninový týden. A radostně se k nám hlásí. Máme také zpětné vazby ze státní školky v Řevnicích, že děti od nás jsou dobře připravené.
Kdy mohou rodiče začít přihlašovat své děti na příští rok?
Přihlášky přijímáme od května. Po dohodě si rodiče mohou školku samozřejmě také prohlédnout.
