Široký a kvalitní kádr, utužená parta v kabině a rodinná atmosféra v celém klubu. To jsou hlavní důvody historického triumfu hokejistů Černošic v krajské lize podle útočníka Dominika Šalamouna.
Co podle vás stojí za tím, že se vám podařilo dojít až k vytouženému historickému titulu?
Za naším úspěchem stojí určitě velice vyrovnaný kádr. Máme dvacet srovnatelných hráčů, takže na zápas jsou vždy připraveny hned tři kvalitní formace.
Prozraďte, jak probíhaly mistrovské oslavy a jak dlouho jste slavili?
Nejvíc se samozřejmě slavilo hned po rozhodujícím zápase, kdy jsme po pár vítězných pivech jezdili asi v deseti lidech na rolbě (smích). Na zimáku už nebyl skoro nikdo, nám to ale nevadilo. Bylo to super. Poté jsme se přesunuli do domácí hospůdky, kde na nás čekali naši fanoušci. Pár odvážných pokračovalo i následující den. O dalším víkendu jsme se znovu sešli ve slušném počtu i s pohárem.
Věřil jste vy osobně před startem play off, že byste mohli celou soutěž vyhrát?
Já osobně jsem v to doufal. Letos jsme měli jeden z nejsilnějších týmu za poslední roky, ovšem věděli jsme, že hned v prvním kole půjdeme na Rakovník, což je silný soupeř. Ale věřil jsem, že vyhrajeme a půjdeme postupně dál a dál.
Trenér Záhorský se mi zmínil, že v kabině panuje rodinná atmosféra. Je to také jeden z klíčových faktorů, který vám pomáhá během sezony zvládat situace, kdy jde do tuhého?
Trenér má určitě pravdu. Je tady nejlepší parta lidí, jakou jsem zatím poznal. Nikdo si na nic nehraje, nefunguje tady žádné „mazáctví“, jako jsem to zažil jinde. Mladí hráči si plní své standardní úkoly jako je sbírání puků či doplňování lednice, zkušení jim zase pomáhají adaptovat se na dospělý hokej, což je mnohem těžší, než dřív. Soutěž se totiž velice zrychlila. Za dobu, co jsem v Černošicích, si vlastně ani nepamatuji, že by se někdo s někým pohádal, nebo podobně. Jsme jako bráchové a v takové atmosféře se samozřejmě všechny nelehké situace v sezoně zvládají mnohem lépe a snadněji. Takže za mě určitě další z hlavních faktorů úspěchu.
S tím asi souvisí i fakt, že většinu týmu tvoří domácí hráči, kteří se do Černošic třeba vrátili. Je asi velkou výhodou, že se většina týmu dobře zná. Je to ostatně i váš případ…
To je naše další velké plus, všichni se znají, hrají pro zábavu a pro jedno město, pro jeden tým. Je tam to velké srdíčko, nic za to nedostáváme a dáváme tomu všechno. Třeba já jsme v Černošicích hokejově vyrůstal, poté jsem – stejně jako mnoho dalších – odešel zkusit kvalitnější mládežnické soutěže, vrátil jsem se až po prvním roce juniorky a před rokem jsem zamířil do 2. ligy. Byl to takový můj malý sen, dostat se tak „vysoko“, nasbíral jsem tam spoustu zkušeností, ale i přes to jsem se na kluky jezdil dívat a těšil se zpátky. Kluci mě v mém počínání sledovali a podporovali, také se na mě jezdili dívat, i když to nebylo zrovna blízko, což pro mě bylo velice povzbuzující. A hrát s někým, koho znáte celé roky je samozřejmě to nejlepší.
Takže právě parta je tím, co se vám osobně v Černošicích zamlouvá nejvíc?
Panuje tady asi ta nejlepší rodinná atmosféra, a to jak mezi hráči, tak i mezi fanoušky. Všichni nás znají, podporují nás a fandí nám. Jsme nejmenší klub v soutěži, ale jsme největší srdcaři.
Síla týmu se ukázala hned v prvním kole play off s Rakovníkem, kdy jste byli po úvodní porážce jediný zápas od konce sezony. Co bylo nejdůležitější udělat pro to, abyste v následném utkání uspěli a nevypadli?
O prvním zápase v Rakovníku se nedá říct, že jsme byli horším týmem, akorát jsme si úvodních deset minut „neuvědomili“, že už hrajeme play off. V kabině jsme si po utkání řekli, že se nic neděje, že na ně máme, a že doma prostě musíme vyhrát, což se povedlo. Řekli jsme si, že je brzy na to, aby nám skončila sezona. V důležitých zápasech na svém ledě neprohráváme, to nám dodalo sebevědomí. Nejdůležitější bylo se soustředit na každou třetinu zvlášť, ať se děje, co se děje.
K triumfu ve finále s Benešovem vám stačily jen dva zápasy, co podle vás sérii rozhodlo? Svoji roli určitě sehrála i vaše vysoká produktivita…
Finále bylo velice kvalitní z obou stran. Do Benešova jsme jeli s tím, že už se tam vracet prostě nebudeme. Chtěli jsme u nich první zápas vyhrát za každou cenu. Myslím, že rozhodli hlavně brankáři. Frolda (Martin Frolík) vychytal za stavu 1:0 v náš prospěch tutovku soupeře a nám to tam poté napadalo. A když to řeknu nadneseně, při 12 nastřílených gólech ve dvou zápasech finále byste neměli prohrát. Produktivita byla úžasná po celou sezonu, play off nebylo výjimkou.
Můžete říct, že by někdo z hráčů během sezony na cestě za titulem nějak vyčníval, nebo je titul prací celého týmu?
Stoprocentně je zásluhou celého mužstva! V desítce nejproduktivnějších hráčů jsme měli hned čtyři zástupce, což je skvělé, nicméně jsme se prosazovali všichni. Někdo dává góly, jiný vymýšlí krásné asistence a další blokuje střely, takže zásluhu mají všichni stejnou Je ale hezké, když navrátilec Pulky (Marek Pulkrab) vyhraje celé bodování soutěže. Opět je to ale práce celé pětky.
Vedení z pochopitelných důvodů odmítlo možnost jít hrát baráž o postup do 2. ligy. Jak přijali hráči tuto informaci? Nemrzí vás to přeci jen trochu?
Už se o tom samozřejmě trochu mluvilo před finále, co kdyby náhodou. Tak nějak jsme se ale shodli, ať si pak baráž hraje, kdo chce, my chceme hlavně vyhrát pohár. Všichni v kabině jsou s rozhodnutím vedení v pohodě, všichni víme, kolik by to stálo peněz a času. Bylo by samozřejmě hezké se poměřit s ostatními, ale sezona byla náročná. A co se týče motivace, toho bych se vůbec nebál. Jak už jsem řekl, hrajeme pro radost a co může být víc než se zase projet na rolbě s pohárem? (úsměv). Všichni to chceme zažít znovu a ukázat, že to nebyla náhoda jedné sezony.
Tudíž vaše ambice pro následující sezonu jsou jasně dané…
Jelikož se soutěž rok od roku zlepšuje, opět se budeme chtít hlavně znovu dostat do play off a následně do semifinále mezi nejlepší čtyřku. Soupeři k nám přistoupí jinak, takže to bude zase o něco těžší, ale myslím si, že každý chce vyhrávat.
httpv://youtu.be/wQQIorFvEmg
Autor: Petr Hašek
