Na nedávném mistrovství České republiky v rychlostní kanoistice zazářil patnáctiletý Oliver Král z Letů. Mladý sportovec získal v Labe Aréně v Račicích v kategorii starších žáků dvě zlaté medaile v singlu na 500 i 1 000 metrů a stříbrnou medaili ve čtyřkánoi na 500 metrů. A další závody Olivera brzy čekají.
Gratuluji ti k velkému úspěchu. Jak vzpomínáš na letošní mistrovství ČR?
Děkuji moc! Letošní mistrovství dopadlo skvěle vzhledem k tomu, co mu předcházelo. Skolila mě nemoc, musel jsem vynechat soustředění, takže jsem měl oproti všem ostatním opravdu málo natrénováno. I tak z toho nakonec byly dvě zlaté ze singlu na pět set a tisíc metrů a jedna stříbrná medaile ze čtyřkánoe.
Co ti proběhlo hlavou, když jsi v úvodním závodě zvítězil?
Že jsem mohl jet rychleji, nedal jsem do toho všechno. Ale můj trenér řekl: „Velmi dobrá jízda!“
Jak probíhaly další závody?
Při pětistovce mi bylo jasné, že dopadne dobře, protože mi krátké tratě sedí a v podstatě nemám konkurenci. Při kiláku už to bylo těsné! Sice jsem měl náskok, ale na posledních dvě stě metrů mě ostatní začali dotahovat. Vyhrál jsem o necelou sekundu.
Po poháru, který byl o měsíc dříve a kde jsi zvítězil ve čtyřech kategoriích, se od tebe stupně vítězů asi čekaly, nebo ne?
Určitě ano. Ale nikdy nemůžete vědět, jak to dopadne. Na Český pohár jsem byl dobře připravený, posledních čtrnáct dní školního roku jsem už do školy nechodil, místo ní jsem dvoufázově trénoval. Věřil jsem, že medaili získám. Na druhou stranu jsem věděl, že nebude zadarmo. V téhle kategorii už jsme všichni na velmi podobné úrovni.
Dá se říct, které medaile si ceníš nejvíc?
Té ze singlu na tisíc metrů. Na ni jsem se nejvíc nadřel. Získal jsem ji velmi těsně, ale všem jsem dokázal, že na to mám.
Kdo tě na závodech podporuje? Je s tebou někdo z rodiny?
Vždycky se mnou jezdí máma s tátou, někdy i sourozenci. Samozřejmě mě podporují trenéři, fandí i ostatní kanoisté. A dokonce i kanoistky z konkurenčních týmů!
Kdy jsi s kanoistikou začal?
V osmi letech. Mámu napadlo, že bychom s bráchou mohli dělat sport, kterým prošla ona i děda. Zajímavé bylo, že jezdil za Nymburk a vždycky byl druhý. Já byl ze začátku také pokaždé druhý a myslel jsem si, že je to rodinné prokletí. Ale předloni jsem to zlomil a začal vyhrávat. Na českém mistráku jsem získal první zlato.
V jakém jsi klubu a kdo tě trénuje?
Jezdím za KVS Praha, kde jsem pod dohledem Sebastiana Maiznera, trenéra pražské Dukly. Díky němu jsem tam, kde jsem. Děkuji ti, Sébo!
Je rychlostní kanoistika náročná?
Ano, ale zároveň je to velmi nádherný, majestátní sport! Vůbec všechny sporty s lodí a vodou jsou takové, tedy kromě veslařů. (smích) Ti couvají a nevidí, kam jedou, někdy při tréninku na Vltavě i přímo na nás.
Co bys poradil dětem, které by kanoistiku rády zkusily?
Aby to nevzdávaly a vždy vlezly zpátky do lodě, když z ní zas a znova vypadnou.
Jak často máš tréninky? Dá se stihnout škola?
Trénuji většinou šestkrát týdně, před závody i dvakrát denně. Školu (až na zmiňovanou výjimku) stíhám, jen pak už nemám žádný volný čas.
Co studuješ?
Jdu do posledního ročníku základní školy. Uvažuji o zdrávce, abych byl blízko lidskému tělu, fyzioterapii, psychologii, možná i o vojenské škole.
Před pár lety jsi hrál divadlo v souboru Kukadýlko. Ještě se k němu vrátíš?
Uvidíme. Lucka Kukulová, naše režisérka, konečně získala práva na muzikál Hair, tam bychom si mohli i s bráchou zahrát. Ale vlasy si už asi narůst nenechám. (smích)
Co tě letos ještě čeká? A jaké máte s trenérem plány na další sezonu?
Teď v září mistrovství České republiky v dlouhých tratích, závod na pět kilometrů v Týně nad Vltavou. Příští rok tvrdý trénink na olympijské naděje v Maďarsku. A snad i kvalifikace na evropské a světové šampionáty.
Za celou redakci ti přeji hodně štěstí a úspěchů.
Moc děkuji!