Obrovské kamenné dílo už pár měsíců vzniká ve venkovním ateliéru ve Velké Chuchli. Sochař Martin Chmelař ze Zadní Třebaně tu tvoří sousoší vojáků a orlice pro pomník padlým v Orlové. Město již opravilo zdi spolu s kamennými prvky a zanedlouho přibude i obří socha. Hotová by měla být do jara, pak se přesune z Chuchle na Těšínsko.
Jak jste se k této zakázce dostal?
Na základě výběrového řízení. Jsem členem sochařského spolku Čech, Moravy a Slezska, a tak mě kromě dalších sochařů také oslovili. Řekl jsem si: proč ne? Byla to docela výzva. Jeden pomník v podobné velikosti už jsem dělal, proč si ho nezopakovat? Nedoufal jsem, že bych mohl vyhrát, ale nakonec se to povedlo. Vše se stalo asi před rokem.
Běžně to trvá takhle dlouho?
Obvykle ne, ale teď jsme třeba tři čtvrtě roku čekali na vhodný kámen, aby měl sjednocené barvy, potřebovali jsme velké bloky určité velikosti bez kazů. Mezitím jsem vytvořil sádrový model sochy.
Podobný model děláte pokaždé?
Ano, vždycky se dělá předloha, která se odlije do sádry. Jako techniku jsme zvolili pantograf, při němž se za pomoci dvou jehel a ramen přenášejí body z modelu na kámen v poměru jedna ku třem.
Jak bude socha vysoká?
Pět metrů a dvacet centimetrů. Kámen vážil 54 tun, když jsme ho přivezli, teď zhruba třicet devět tun.
Odkud pochází?
Jedná se o božanovský pískovec z lomu na pomezí polských hranic. Má v sobě příměs křemíku, takže je tvrdší a stálejší, víc vydrží.
Už jsem párkrát slyšela, že sochařina je dřina. Když vidím tento kámen, je to asi pravda?
Je to řehole, ale baví mě. A trošku i relax.
Kde bude socha v Orlové umístěna?
Na hřbitově. Orlová se rozhodla obnovit pomník vojákům padlým během sedmidenní války na Těšínsku v roce 1919, zdobený tímto sousoším. Původní podobu vytvořil sochař Žalud, ale před druhou světovou válkou byl pomník zničen a nedochoval se. Měl jsem jen pár mizerných fotografií, podle nich jsem musel zhotovit sádrový model. Znal jsem tedy téma, určitou podobu, ale samozřejmě jsem do sochy musel vdechnout i sebe. Jde o takový klasický pomník, až budovatelský… Dnes by nejspíš nic podobného nevzniklo.
Tvořil jste už někdy něco tak velkého?
Dělal jsem boží muka do Červeného Kostelce, takový členitý sloup s korintskou hlavicí, měl asi pět metrů. Ale byla to užší socha, ne takový monument.
Stíháte při podobně velké zakázce tvořit ještě něco jiného?
Většinou se to dá střídat, ale zrovna teď nás tíží čas, takže jsem pár věcí musel odmítnout a věnuji se čistě této soše.
Pracujete v Chuchli, žijete v Zadní Třebani. I tam tvoříte?
Ano. Čerstvě jsem si postavil dům, kde se pomalu zabydluji. A mám i ateliér.
Vyrůstal jste ovšem v Hořicích v Podkrkonoší, známými mimo jiné nejstarší sochařsko-kamenickou školou v Evropě. Myslíte, že i díky tomu jste se vydal k sochařství?
Určitě to k tomu přispělo. Žil jsem tam a pořád se motal kolem kamene. Vlastně to začalo vtipně. Jako malý jsem hrál v zušce na klavír. Přestal mě bavit a potají jsem ve stejné budově začal chodit na modelování. Doma ani ve škole nic nevěděli. Pak jsme si řekli, že by bylo fajn to rodičům říct. Mamka nebyla moc šťastná, ale pochopila, že jsem si sochařství vybral, věnoval jsem se mu i nadále. Tím bylo jasné, kam jít na střední školu.
Vystudoval jste tedy sochařskou školu v Hořicích?
Ano, pak jsem šel na Západočeskou univerzitu v Plzni, obor design, a ještě jsem absolvoval metalurgii kovu v Turnově na šperkařské škole. Takže snoubím sochařinu s designem, kovem i kamenem.
Co vás nejvíc baví?
Kámen a prach. (smích)
Jaká byla vaše první zakázka?
První? Na to se mě snad ještě nikdo nezeptal. Asi busta Franze Josefa ještě ve škole.
A co děláte kromě sochy do Orlové?
Často urny na popel.
Myslíte urny na hřbitov?
Ano, jsou to urny, jež nevypadají jako takové ty popelnice, ale jde o malá umělecká díla. Když si je dáte v obýváku někde na polici, vypadají jako socha. Chtěl jsem jim vdechnout jinou podobu. Už jsem několikrát vystavoval v Praze, dvakrát i v Paříži.
Věnujete se také restaurování?
Ano, opravuji různé sakrální věci, křížky, fasády nebo postavy podpírající balkony, tedy atlanty či karyatidy. Ale jsem schopen vytvořit třeba netradiční kamenný krb.
Stihl jste udělat něco v obcích v našem okolí?
Zatím ne, jsem tu nový. Musím dát o sobě nejdřív vědět. (smích)
Když se dívám na sochu, napadá mě otázka, jaké jsou tam postavy?
Na vrchu je slezská orlice a pod ní osm postav: vlevo horník s lucernou a stařec s holí, s matkou a dítětem, vpředu jakýsi buditel, dále vpravo voják a pak stařec se stařenkou. Je tu znázorněno mnoho příběhů z historie, válka, vzdor, smutek i řemeslná profese. Dnes by asi vznikl úplně jiný pomník, zřejmě nějaká rovná krychle, lidem už dnes figura přijde snová, nudná. A mnoho lidí už nedokáže figury ani vysekat. Mám problém k sobě najít někoho, kdo to svede.
Mně se to moc líbí.
Je to super. Byl bych rád, kdyby se toto řemeslo prvku probudilo k životu, aby se sochařina začala ubírat klasickým směrem. Ale samozřejmě doba je jiná a žádá si méně pracné věci.
