Vidět Štěpána Raka, kytaristu, skladatele, ale také astronoma, jakým fenomenálním způsobem hraje na kytaru, je sám o sobě zážitek: v jednu chvíli kytara zní, ale umělcova pravá ruka odpočívá, podpírá třeba bradu. To levá ruka jen tak hladí struny, které hrají jakoby samy… A to ještě nemluvím o tom, jakým způsobem dokáže jeho hudba působit. Zahřeje na duši, ale také dokáže nahnat husí kůži. Jeho skladby vystihují tragické okamžiky lidí, jako např. skladby Hirošima, Černobyl nebo 20 tisíc mil pod mořem věnovaná námořníkům ponorky Kursk. Ale nejen mollová je hudba. Veselá a hravá je především nádherná skladba „Hora – rumunský tanec“, velmi hbitý tanec pro kytaristovy prsty. Hraje jeden člověk na jednu kytaru a přesto máte pocit, že je to aspoň kvarteto hráčů a nástrojů. Nebo malý orchestr?
Letos se zúčastníte kromě spousty dalších koncertů a vystoupení sólových či s Alfrédem Strejčkem i prvního dne finále Porty v Řevnicích. Není to vaše premiéra na Portě, začínal jste jako tramp, ale možná to bude premiéra v lesním divadle v Řevnicích. Nepletu se?
Vůbec se nepletete. Vždy jsem si přál na této scéně vystoupit. A jelikož věřím ve splněná přání, tak jsem čekal, až se i toto splní…
Jakou kytaru zvolíte pro vystoupení v lesním prostředí? Vaše kytary mají úžasnou akustiku, například od Australana Grega Smallmana…
Ale pro toto vystoupení pravděpodobně zvolím kytaru, kterou pro mne vyrobil můj přítel a dnes již světoznámý výrobce Václav Svoboda z Prahy. Na jeho kytary hrají takoví umělci jako například Vladimír Mikulka, profesor pařížské konzervatoře. Navíc Václav je i pravověrný tramp a sjel na kánoi celý Yucon!
Na Portě vystoupíte v pátek 25. června. V lesním divadle je to vždy sázka do loterie – jaké počasí bude, tak barevný bude i, v tomto případě, hudební zážitek. Zabýváte se numerologií a astrologií, které sice mají asi málo společného s předpovědí počasí, ale nedá mi to nezeptat se – budeme mít při pátečním koncertu i hvězdy nad hlavou?
Datum je z hlediska numerologie velmi působivé. Výsledná sedmička složená z jedničky a sedmy dává skvělé dispozice k uměleckému uplatnění osobnosti a hlubokému uměleckému zážitku. Náladové znamení raka plné fantazie a neplánovaných rozhodnutí na poslední chvíli, ale zvláště pak součtová dvojka mohou do průběhu akce vnést jisté rozpory a názorové rozdíly. Ale v roce, kdy, jak jsem psal v časopise Meduňka, dojde na lámání chleba a dělení zrna od plev, je možné cokoli. Tento rok je velmi náročný na kvalitu vztahů a tak i spolupráce na jakékoli úrovni bude podrobena těžkým zkouškám. Ale i to je dobře.
Pokud se ze současnosti mohu vrátit zpět: když jste byl malý a „teenager“, byl jste pěkné „kvítko“ a hrát na housle a později i na kytaru vás moc nebavilo. Ostatně na kytaru jste začal hrát, až když vám bylo kolem 18 let. Můžete říct, kde se najde taková vnitřní síla, aby se vlastně dospělý člověk dopracoval k tomu, že se z něj stane „Štěpán Rak“? (podle citace: „In the world of the classical guitar there are bad guitarists, good guitarists, superb guitarists and Stepan Rak.“ John Button, The Dominion Sunday Times, Wellington, New Zealand 1992)
„Za vším hledej ženu,“ praví francouzské rčení a nejinak tomu bylo (a stále je) u mě. Začal jsem hrát na kytaru kvůli holkám ve třídě a i dnes si vždy v sále vyberu nějaké ty krásné oči a skrze ně pak šířím hudební poselství dál… Konec konců jsem také jen chlap…
Pobýval jste v řadě zemí. Lidé mají zažito, že kytarovou velmocí je Španělsko a jižní státy. Dá se to tak ještě říci? Vy jste ale 5 let strávil i na severu – ve Finsku…
A právě Finsko je dnes kytarovou velmocí. Byla doba, kdy jsme jí byli i my…
Děkuji za rozhovor.
ptala se Barbora Tesařová