Vodácký klub Neptun existuje v Řevnicích už desítky let. V archivech jsou záznamy z roku 1974, kdy Řevnice pořádaly závody pramic na Berounce v úsecích Nižbor–Řevnice a Řevnice–Praha. Od té doby se mnohé změnilo, ale tradice pramic tu zůstala. Dlouholetým trenérem dříve býval Libor Kvasnička z Řevnic, v posledních letech se trénování dětí věnuje Pavel Kubásek ze Zadní Třebaně. A právě s ním jsme mluvili nejen o tom, jak vypadá současnost.
Pavle, asi jsi nebyl u začátku řevnického Neptunu nebo u první zdokumentované výhry, tedy třetího místa posádky žen z roku 1983?
Nebyl. U pramiček jsem řádově dvacet let.
Kolik podobných klubů je v naší republice?
Aktivních pramicových klubů je nyní třináct.
V čem jsou pramice specifické? Jak bys tento sport popsal?
V historii byly pramičky jeden čas začleněny pod Svazarm, z té doby si přenesly několik doplňkových disciplín. Původně se dělaly jen dlouhé sjezdy na řekách. Byl to víkendový závod, v sobotu proběhl jeden sjezd a v neděli druhý. Nyní se jezdí sprint, slalom, sjezd s vloženou střelbou ze vzduchovky na pevné terče a na některých závodech ještě štafetové plavání.
Jak se liší pramičky od běžných lodí, které vídáme na Berounce?
Naše pramice jsou speciálně tvarované tak, aby jejich jízdní vlastnosti byly co nejlepší a byl zajištěn co nejmenší odpor, dobrá stabilita, a tím optimální jízdní vlastnosti. Jsou proto štíhlejší a delší. A také rychlejší než běžná rybářská pramice.
Kolik má řevnický klub členů?
V tuto chvíli to jsou vlastně dva kluby v jednom. Máme turistickou sekci Tuláci a sekci vodáckou Neptun. Dohromady mají kolem sedmdesáti členů.
Kdy ses stal trenérem a proč?
Vyplynulo to časem. Převzal jsem otěže od Libora Kvasničky asi před šesti lety.
Zabere hodně času věnovat se dětem v klubu?
Máme tréninky jednou týdně, v zimě chodíme do dobřichovického bazénu. V sezoně odjezdíme nějakých šest až osm závodů. Závodí obě mé dcery, proto to dělám rád. V minulosti jsme měli v klubu i ženskou posádku, kde jezdila manželka, sám jsem závodil za muže, rodina tak pokračuje mladší generací. Děti s námi na lodích „vyrostly“. Postupně se k nim nabalilo pár kamarádů a dětské posádky byly na světě.
Co tě na tom nejvíc baví?
Rád sleduji, jak se děti zlepšují a jejich technika pádlování je trénink od tréninku lepší. Zároveň se mi líbí psychologie vedení kolektivních sportů, kdy každý člen posádky je důležitou součástí jednoho týmu a týmově se musí i závodit. Žádný člen posádky není zbytečný. Při dlouhých sjezdech se řádně prověří, kolik sil který závodník v sobě má. Co nezvládne silou, může dohnat třeba technikou. Každopádně neexistuje, aby někdo někomu něco vyčítal. Vodáci jsou totiž především dobrá parta.
Myslíš, že hlavně proto si pramičky oblíbily i děti?
Určitě ano, jsme docela komorní sport, takže celá komunita jsme jedna velká rodina. Závody jsou celovíkendová záležitost s přespáváním ve stanech v různých koutech republiky. Adrenalin závodů a společně strávené víkendy posádku stmelí.
Jak často trénujete?
Každý týden v úterý od 16 do 17:30. V současnosti procházíme generační obnovou, aktuálně jezdíme s jednou dvěma posádkami mladších a starších žáků na závody. Pokud by děti měly zájem (nejlépe ročníky 2014 až 2011), rádi bychom nové závodníky přibrali. Zájemci mohou napsat na e-mail palousek@palousek.eu.
Za Neptun nyní jezdí jen děti?
Ano. Posádku dospělých poskládáme občas z rodičů dětí jen tak pro zábavu a protažení těla.
Kolik členů má posádka lodi?
Základní počet lidí v lodi je pět, alternativně mohou jet i čtyři závodníci.
Jak si řevnický klub vede v závodech? Jaké máte úspěchy?
Jak jsem již zmiňoval: první medaile mají Řevnice z roku 1983 a získala je posádka žen ve složení Julie Štiplová, Pavla Hubená, Alena Rychlíková, Dana Krčová a Alena Valentová. V nedávné historii úspěšně soutěžili muži v posádce RedLine. Často získávali drahé kovy stejně jako ženy posádky s názvem BlueBone. V současnosti děti pravidelně bojují o stupně vítězů a za loňský rok byly druhé v celoročním poháru Svazu vodáků ČR.
Přejeme tedy hodně dalších trenérských úspěchů. Čemu se kromě lodí ještě věnuješ?
Baví mě lyžování a jako relaxaci si rád doma uvařím pivo, jež je mou velkou vášní.
Jak vznikly závody pramic
Historie tohoto ryze českého sportu se začala psát v polovině 50. let v Žamberku. V tamním vodáckém oddíle působili rychlostní kanoisté, svého času mistři Evropy, kteří během tréninku zdokonalovali na dřevěné pramici techniku pádlování. Tak získala základ nová disciplína, závody na pramicích.
První závod se uskutečnil roku 1957 právě v Žamberku. Kolik se ho zúčastnilo lodí, není známo, jisté je, že zpočátku se závodilo pouze ve sjíždění řek, v takzvaném sjezdu. Klidně mohl být dlouhý i 30 kilometrů.
Postupem času vznikaly nové disciplíny. Důležitým krokem pro další rozvoj mladého vodáckého sportu bylo začlenění do Svazarmu. Tato organizace spadající pod armádu poskytla oddílům prostředky na provoz a zároveň se významně podílela na rozvoji dalších sportovních kategorií. Postupně přibyl slalom, sprint a plavání. Podstatných změn se dočkal i sjezd, do něhož byla stejně jako v biatlonu vložena střelba na terče a hod granátem na cíl.
Závodí se v oficiální disciplíně Pramice – vodácký víceboj. Závody zahrnují slalom, sprint, sjezd se střelbou ze vzduchovky a plavání.
Závody Berounka 2022
- 3. závod Českého poháru SVOČR pramic pro rok 2022
- termín 14. a 15. května, zahájení v sobotu v 9 hodin
- trať na řece Berounce v úseku ostrov Zadní Třebaň – jez Řevnice – Letovský most – srub U Kocoura
- disciplíny: sjezd s vloženou střelbou, slalom, sprint