V domku se zimní zahradou u potoka ve Všenorech žije malíř, ilustrátor a nejnověji i sochař Jan Maget. Jeho malířské dílo najdeme v mnoha učebnicích, odborných publikacích i v beletrii.
Také ve Všenorech zanechal svou nesmazatelnou stopu.
Jan Maget tvoří pro obec už delší dobu, jeho umění můžeme obdivovat na několika místech: na obecním úřadě stojí busta básníka Vladimíra Holana, v Centru Mariny Cvetajevové mají pamětní desku a na budově základní školy visí keramická plaketa Josefa Kubálka. Jan Maget se také velkou měrou podílel na nedávném restaurování a umístění sochy svatého Václava před všenorským kostelem.
Pane Magete, jak jste se ocitl ve Všenorech?
Moje žena našla inzerát „domek u potoka“. Dům probouzel naše romantické představy o bydlení v přírodě. Byl v hrozném stavu, ale měl velkou zimní zahradu, tedy bývalou, a to takovou, že se jen naivní optimista mohl pustit do rekonstrukce. Tehdy to svépomocí a s pomocí místních kutilů a souseda docela šlo. Problémy byly prakticky se vším. Že nebyla kanalizace, vodovod a plyn, to bylo docela normální, ale i elektřina vedla do domu jen dvěma drátky, zapnutím dvou spotřebičů se riskoval pád jističe. Telefon pro pamětníky, paralelní linka, občas funkční. Potok po velké vodě odnesl část zahrady i s přístupem k domu. V obci se velmi často vypínal proud, první Vánoce jsme tři dny svítili svíčkami na vánočním stromku a vařili na lihu. Zkrátka romantika pro začínající výtvarníky a psa.
A jak se vám tu žije dnes?
Podnebí nezměníme, ačkoli se snažíme, jak můžeme, navodit iluzi jižnějších zeměpisných šířek. Teplomilnou vegetaci přenášíme sem tam podle ročního období ze zimní zahrady a zpátky. Trochu to už ale začíná jít proti našemu stárnutí. Čím víc nám ubývá sil, tím jsou ti teplomilní miláčkové větší a těžší. Jinak dobrý.
Na vysoké škole jste vystudoval obor výtvarná výchova – vychovatelství. Jaké bylo vaše první povolání?
O povolání vlastně nešlo, bylo to hledání příležitostí, jak se dostat k výtvarné práci. Ve spolupráci s architektem jsem připravoval pro zahraničí výstavu o Praze včetně kopií orloje a domovních znamení. Pak jsem zkusil obejít nějaká nakladatelství s kresbami, tehdy se tomu říkalo vědecké kresby. Zvířata, brouci, rostliny a tak. Jako první zabralo Státní pedagogické nakladatelství. A tam se docela hodila kombinace výtvarná výchova a pedagogika.
Ilustroval jste mnoho knih i učebnic. Pamatujete si na tu první?
První byl Klíč k určování bezcévných rostlin hub a plísní. A pak už Přírodopis pro čtvrtou třídu. Později následovaly i učebnice pro vyšší ročníky. Ty nosily ve svých taškách celé generace školáků.
To jste musel mít radost… Jak pak přišly další knihy?
Tehdy se ilustrovala i beletrie, takže jsem pracoval i pro jiná nakladatelství, byl to třeba Československý spisovatel, Odeon a podobně.
Od té doby jste svými obrázky ozdobil hodně knih. Dá se říct, které si nejvíc ceníte?
Hezká a velká práce byla pro nakladatelství Albatros. České země v době baroka a České země v době osvícenství. Výpravné malované dvojstránky velkého formátu.
Získal jste mnoho cen, mezi nimi také ocenění Nejkrásnější česká kniha roku v kategorii učebnic za Atlas biologie člověka. Můžete nám popsat, jakým způsobem takové dílo vzniká a jak dlouho to trvá?
Jak dlouho, to už opravdu nevím. Určitě hodně měsíců. Na začátku je text autorů, univerzitních profesorů. A protože obraz je popisnější než dlouhý text, hodí se výtvarník s didaktickými schopnostmi. Konzultace s doktory byly někdy náročné, zvlášť když šlo o zobrazení procesů probíhajících v orgánech. Vděčnější byly statické anatomické obrazy člověka, kostra, svaly, orgány. Některé z nich dodnes visí v různých zdravotnických zařízeních nebo dokonce zdobí interiéry v oblíbených českých nemocničních seriálech.
Na čem pracujete nyní?
V současné době dělám pro Českou poštu sérii aršíků poštovních známek věnovaných cestě k české státnosti v letech 1914 až 1918.
V našem okolí jste mimo jiné známý svým dílem – právě ve Všenorech můžeme vaši práci vidět na několika místech, třeba na základní škole, na obecním úřadě nebo nejnověji před kostelem svatého Václava. Jak vznikla spolupráce s obcí?
Šestnáct let jsem byl v obecním zastupitelstvu.
A baví vás tvořit pro obec, kde žijete? Je to jiná práce než ostatní?
Je to práce bez nároku na honorář. Mám radost, když se v obci něco povede. Povedla se Burza, dřív nevzhledný sklad stavebního materiálu. Úspěšně zachraňujeme hrobku a teď už je jisté, že se v ní podaří restaurovat malby Adolfa Liebschera.
To jsou příjemné zprávy. Naposledy jste se podílel na obnovení sochy sv. Václava, která nyní stojí u všenorského kostela. Byla to náročná práce?
To nebyla práce, ale fandění, na tom se podílela spousta lidí. Práce to byla pro sochaře Petra Váňu a jeho dceru, já jsem se podílel jen na vyhledání místa, vytvořil jsem vizualizaci a udělal kopii praporce. Celou akci před sebou hrnula paní magistra Sahánková s kulturní komisí. Socha svatého Václava kostelu sluší a sluší všenorským Mokropsům. Myslím, že by i inženýr Teyrovský uvítal, že přes tragický osud jeho koncepce parku se jedna ze soch Čeňka Vosmíka dostala na prestižní místo.
Máte určitě pravdu, zničení parku Teyrovských je opravdu škoda a teď je aspoň něco zachráněno. Stojí tam ale ještě jedna socha, že?
Park byl budován ve dvacátých letech dvacátého století ve spolupráci s architektem Dlabačem jako připomínání slavné minulosti českého národa. V mokropeské stráni byly rozmístěny sochy svatého Václava, mistra Jana Husa, J. A. Komenského a uprostřed ohromného schodiště jezdecká socha Jana Žižky. Cestu kolem soch provázely mravoučné citáty slavných Čechů. Skoro všechno vzalo za své v neklidných dobách dvacátého století. Park byl rozparcelován, Komenský rozbit, kůň Žižky sice ještě stále nese v sedle velkého vojevůdce, ale pokud mu rychle nepomůžeme, celý ten majestát se změní v hromadu suti. Tak máme co dělat.
Můžete nám prozradit, jaké máte další koníčky, co rád děláte?
Vždycky jsem chtěl dělat sochy, a tak když se přestalo ilustrovat, začal jsem si hrát s hlínou. Vytvářím keramické portréty.
Přejeme, ať se vám daří!
Jan Maget ve zkratce
- Narodil se 3. ledna 1943 na Slovensku.
- Jeho manželkou je akademická malířka Eva Hašková.
- Je malíř, ilustrátor, grafik, sochař, držitel několik čestných uznání za ilustraci učebnic.
- Ilustroval například tyto knihy: Obrazy z novějších českých dějin, Kapesní atlas semen, plodů a klíčních rostlin, Praha známá i neznámá, učebnice Přírodopisu pro základní školy, Evropské stropy, Není římského lidu od Jarmily Loukotkové, Třicet let na zlatém severu autora Jana Eskymo Welzla a mnoho dalších.
- V roce 2003 získal cenu Nejkrásnější česká kniha roku v kategorii učebnic za Atlas biologie člověka.
- Žije ve Všenorech.
Lucie Hochmalová
