Dobřichovické volejbalistky po delší době znovu dosáhly v první lize na umístění na stupních vítězů. O skončené sezoně jsme si povídali s jednou z nejstarších hráček v týmu Petrou Kopeckou.
Sezonu jste zakončily na 2. místě. Berete to jako úspěch, nebo jste pomýšlely i na nejvyšší stupínek?
Druhé místo beru jako úspěch. V minulých sezonách jsme skončily třikrát po sobě na čtvrtém místě, takže bezpochyby je to úspěch a zasloužená satisfakce. Myšlenky na titul byly, někdy vyřčené nahlas, někdy jen v našich hlavách, ale určitě byly. Tým na to výkonnostně rozhodně měl. Bohužel, systém soutěže je takový, že jsme někdy od prosince, kdy jsme prohrály obě domácí utkání s VK ČEZ České Budějovice, tušily, že nám první místo právě uniklo.
Narazila jste na herní systém. Na rozdíl od mužů nehrajete po základní části play off, ale nadstavbovou část. Není to přeci jen nefér formát? Vyhrály jste v ní všechny zápasy a stejně jste byly odkázány na ztráty soupeřek z Budějovic…
Systém soutěže se mě osobně jeví jako zvláštní. Už několik sezon se diskutuje o tom, že ženská soutěž, oproti mužské, postrádá jakoukoli gradaci ve své závěrečné fázi, tedy i v bojích o nejvyšší příčky. Uvidíme, zda dojde pro příští sezony k úpravám herního systému. Ale asi bude potřeba větší odezvy, protože proč jinak měnit něco, co více či méně „funguje“ a na co jsou všichni zvyklí. Spravedlivější asi ne, pokud chceme být první, musíme porazit všechny týmy, a to jsme nezvládly. Nicméně druhá půlka soutěže pro nás znamenala povinnost výher a čekání na klopýtnutí Budějovic. V takové situaci je pak těžší udržet koncentraci a motivaci do zápasů. Obecně se pak soutěž stává méně zajímavou, protože nedochází již ke zmíněné gradaci, chybí zde napětí, emoce a výzva, která provází soutěže s klasickým play off. A to jsou faktory, které dělají soutěž zajímavější, pro hráče i diváky.
Co podle vás stojí za tím, že jste po delší době skončily na „bedně“?
Tým rozhodně posílil. Přidaly se k nám nové kvalitní hráčky a další hráčky se do týmu vrátily, tudíž jsme měly vcelku široký kádr, mohly jsme se navzájem suplovat a doplňovat. Myslím, že i lidsky si tým letos sedl opět o něco lépe než minulé sezony. Pro mě osobně je toto dost rozhodující. A rozhodně velký kus práce na výsledku odvedli trenéři Kuba Koloušek a Honza Prokop, který s námi odjezdil vlastně většinu zápasů a vnesl do nich velký klid a pohodu, za což mu děkuji! Nicméně nic z toho by nebylo, kdybychom neměly oporu a jistotu v zázemí, které v Dobřichovicích máme. Bez toho se na této úrovni již hrát nedá.
Volejbalistky Dobřichovic se stříbrnými medailemi Foto: archiv týmu
Jak jste byly spokojeny s podporou fanoušků v letošní sezoně?
Podpora během let, co hraji za Dobřichovice, roste, což je skvělé a jsme za to moc vděčné. Samozřejmě, každý by chtěl doma hrát stabilně před zaplněnou halou. Tak třeba jednou.
Na cíle pro další sezonu je ještě asi brzy, nicméně asi se nepletu, když řeknu, že budete chtít minimálně zopakovat 2. místo. Nebo je to snad jinak?
Na další cíle ještě brzy je. V tuto chvíli si všichni užíváme volna, navíc není jasné ani složení týmu na příští sezonu. Podle toho se mohou teprve stanovit určité cíle. Tak jako tak, jsme sportovci a hráči a již z principu se dá předpokládat, že budeme chtít obhájit letošní výsledek. Uvidíme. Přála bych celému týmu, aby jednou dosáhl na tu nejvyšší příčku.
Autor: Petr Hašek
