Baví mě lavička u šraňků, říká městská architektka

Foto: Markéta Navrátilová

Řevnice – Krajina, řeka, železnice a otisky historie. Kulturní život a mnozí skvělí lidé. To jsou podle Darii Balejové, nositelky ceny Architekt obci 2022, ty největší přednosti Řevnic.

„Výhodou Řevnic je pozvolný, nikoliv překotný stavební rozvoj v posledních desetiletích. Nová místa a stavby tak mají lepší šanci vrůst do organismu města, nové projekty mají čas uzrát,“ řekla architektka v rozhovoru pro Naše noviny.

Největší potěšení dělá městské architektce, která městu slouží už sedm let, lavička u šraňků před řevnickou lávkou. „Je to pár prken na staré zídce, ale podivuhodně mění atmosféru místa. Závory tam bývají dlouho dole a lavička je laskavé gesto: Posaď se a na chvíli si odpočiň! Baví mne na tom ten silný efekt za použití minimálních prostředků,“ říká Daria Balejová.

Co ale Řevnice podle ní dlouhodobě trápí, to je nejedna ulice, u které chybějí chodníky nebo už její povrch dávno dosloužil. A také je potřeba do větších stavebních plánů víc zapojovat spoluobčany.

„Ten proces stojí všechny strany hodně energie, ba i nervů, ale na západě jde o standart a i v českých obcích se ukazuje, že zapojení veřejnosti už do zadání projektů vede k cíli jistěji, než prosazování hotových rozhodnutí,“ míní architektka, která nesdílí obavy některých řevnických spoluobčanů, že by rozsáhlejší výstavba bytů mohla změnit poklidný charakter města.

„Jejich obavy čtu to jako touhu zachovat ‘staré dobré’ Řevnice. Ale myslím, že jejich kvalitu neudržíme restrikcemi nestavět, ale podmínkami jak stavět. Proto jsem ráda, že pro rozvojové lokality jako brownfield u nádraží či Vrážka požaduje nový územní plán práci na územní studii, respektive regulačním plánu. Což je přesně ten veřejnoprávní nástroj, který podmínky umožní diskutovat a stanovit,“ uvedla v rozhovoru pro Naše noviny Daria Balejová, která žije s manželem a třemi dětmi v Řevnicích už patnáct let.

„Dlouho to vypadalo, že budu bydlet ve Francii. Ale dnes, kdykoliv jdu stezkou kolem Berounky a zdravím volavku popelavou, jsem vděčná, že můžu žít tady,“ přiznala architektka, která také učí na Fakultě architektury ČVUT a snaží se propojovat studenty a město ke spolupráci. Více zde.