Za dva měsíce bude dvacetiletá Řevničanka Marie Masnerová bojovat o titul na mistrovství Švýcarska ve vzdušných sportech. Závěsné akrobacii se začala věnovat před třemi lety.
Stalo se tak během jejího studijního pobytu ve Švýcarsku před třemi lety. Hned na své druhé soutěži získala titul mistryně ČR a SR v kategorii amatérů.
Jak se vlastně oficiálně jmenuje sport, kterému se věnuješ?
V mezinárodním názvosloví je to aerial hoop, česky tomu můžeme říkat třeba vzdušná akrobacie na kruhu.
A tvoje cesta k němu?
Dřív jsem dělala pole dance, což je akrobacie na tyči. Předtím jsem chodila do Rebels O.K., které trénují závodní skákání přes švihadlo. Když jsem musela se švihadly skončit, protože to nešlo skloubit se školou, chtěla jsem dál něco dělat. Chyběla mi fyzická aktivita. Jednou jsem v Berouně uviděla letáček lákající na pole dance. Řekla jsem si, že ho zkusím. Potom jsem jela na rok studovat do Švýcarska a chtěla jsem v pole dance pokračovat. Našla jsem si studio, kde kromě tyčí měli i kruhy. Ty mě okamžitě uchvátily.
Myslíš, že by ses k nim dostala, nebýt švýcarského pobytu?
Nevím, asi ano. V Berouně sice nebyly, ale v pražských studiích ano. Kruhy jsou čím dál populárnější.
Co ještě ti studium v zahraničí dalo?
Moc věcí. Bylo mi sedmnáct a já se naučila fungovat sama za sebe. Kromě toho jsem se naučila francouzsky. V životě mě to moc posunulo, neboť jsem zažila různé situace, které jsem musela sama vyřešit.
Vraťme se k akrobacii. Jak často jsi trénovala?
Nejdřív jsem chodila jednou, pak dvakrát týdně na tréninky, koncipované jako kurzy. Většinou tříměsíční. Tréninky probíhají tak, že se zahřejeme, protáhneme, následuje posilování na kruhu, pak se učíme nové prvky nebo kombinace. Ve Švýcarsku jsem se za rok naučila základy. Potom jsem se rozvinula a pokračovala tady.
Můžeš přiblížit, jak cvičení vypadá v praxi? Kruh visí ze stropu…
Ano, volně se houpe, což je obtížné. Nejdřív se proto učí, jak se na kruh vůbec dostat. Pro začátečníky je kruh většinou ve výši hrudi, na soutěžích už bývá kousek nad hlavou.
Čeho člověk pro tento sport potřebuje nejvíc?
Vyžaduje kombinaci síly a flexibility. Silově je nejvíc namáhaná vrchní polovina těla. Posilují se ruce, záda, břicho, ale i nohy. Co se flexibility týče, jde hlavně o nohy, záda a ramena.
Kdy ses rozhodla zkusit štěstí v soutěžích?
Hned, když jsem se vrátila v roce 2018 ze Švýcarska, jsem na podzim pokračovala v kurzech v Praze. Na první soutěž jsem se přihlásila loni na jaře. Šlo o spíše uměleckou soutěž Airy Fairy. Ta byla donedávna jedinou akrobatickou soutěží v Česku, kde se hodnotí i kostýmy, téma. Skončila jsem pátá ve své kategorii amatérů.
Jak probíhala tvoje příprava?
Přesně jsem se neorientovala v tom, co se po mně bude chtít, co budou hodnotit. Absolvovala jsem pár soukromých tréninků, kde mi pomohli se stavbou choreografie. Kostým jsem si zařídila sama. Cvičila jsem na skladbu Markéty Irglové, což bylo dost jemné. Možná až moc.
Druhou soutěž už jsi loni na podzim vyhrála…
Bylo to v říjnu a šlo o vůbec první oficiální mistrovskou soutěž v aerial sports pořádanou pro Českou a Slovenskou republiku. Tam se mi v kategorii amatérů podařilo zvítězit.
V čem ses oproti první soutěži zlepšila?
Ve všem. Když občas porovnám ta dvě videa, mezi nimiž je rozdíl půl roku, připadá mi, že jsem udělala velký pokrok. Přihlášení do soutěže mě vždy velmi motivuje. Snažím se trénovat nové věci. Stejné to bylo i u mistrovství, kde moje choreografie musela navíc obsahovat určitý počet povinných prvků. Snažila jsem se vybrat všechny za co nejvyšší počet bodů. Musela jsem na to hodně trénovat.
Lze popsat některé cviky?
Existují čtyři kategorie: flexibilní, silová, dynamická a balanční. Třeba flexibilní znamená, že někde na kruhu uděláte provaz, ještě se hodnotí úhel nohou. Během sestavy se posuzuje vše možné, flexibilita, síla, plynulost choreografie, roztočení kruhu…
Co bylo nejnáročnější?
Asi jeden prvek, při kterém člověk balancuje na ramenou, byl těžký hlavně v točení. Nebo dynamické cvičení, které tvoří kontrolované pády. Člověk se někde pustí a jinde chytí. Pro mě je to hodně o psychice.
Už jsi někdy spadla?
Ano, přihodilo se mi to na tréninku, naštěstí se mi nic nestalo. Měla jsem pod sebou žíněnku.
Sama už jsi trenérkou. Kde a koho vedeš?
Ozvala se mi majitelka studia z Roudnice nad Labem. Řekla jsem si, že je to velká příležitost, takže stojí za to tam jednou týdně jezdit. Mám 4 hodiny. Vedu klasické kurzy pro skupiny, kde bývá maximálně šest lidí, a pak soukromé lekce. Mé nejmladší cvičence je 9 a nejstarší 58.
Co tento sport lidem přináší?
Posiluje celé tělo jinak, než při chození do fitka nebo zvedání činek. Vidím smysl i v tom, že člověk vnímá a vidí, co dokáže, v čem se posunul. Navíc to vypadá hezky. Rozvíjí se flexibilita, překonáváte sami sebe. A navíc je to skvělé odreagování, protože na kruhu nemůžete myslet na nic jiného, musíte se soustředit na přítomný okamžik.
Jaké máš další sportovní cíle?
Jednak dovést svou dvanáctiletou svěřenkyni na soutěž Airy Fairy. Také mě oslovila kamarádka, jestli nechci zkusit soutěž dvojic. V květnu plánuji účast na mistrovství Švýcarska, neboť mám dvě občanství.
Znovu v kategorii amatérů?
Tím, že jsem u nás mistrovství v amatérské kategorii vyhrála, a navíc trénuji, jsem se posunula k profesionálům. Mistrovství se koná 9. a 10. května, bude to velká výzva. Tím spíš, že jsem zvyklá cvičit na kruhu omotaném páskou, aby méně klouzal, a pověšeném za jeden bod. Ve Švýcarsku se bude soutěžit na neomotaném a dvoubodově zavěšeném kruhu. Pořídila jsem si podobný a budu ho teď na tréninky do studií nosit.
Jak často budeš trénovat?
Teď se snažím být na kruhu alespoň dvakrát týdně, i víc. Kromě toho dělám i další posilování, protahování, základy kalisteniky, což je cvičení s vlastní vahou. Chtěla bych ale začít trénovat alespoň třikrát týdně.
Věnovat se ale musíš i svému studiu…
Ano, dělám vysokou školu pedagogickou, obor speciální pedagogika v kombinaci s češtinou. Jsem tam po prvním semestru moc spokojená, víc, než jsem čekala. Je to super, baví mě to. Kromě toho dělám osobní asistentku v berounském dětském domově pro děti s kombinovaným postiženým. K tomu všemu se ještě věnuji vedení skautského oddílu v Řevnicích.
Marie Masnerová
- Narodila se v roce 2000 ve Švýcarsku, ale s rodiči žije odmala v Řevnicích.
- Vystudovala Gymnázium J. Barranda v Berouně.
- Prvním rokem studuje vysokoškolský pedagogický obor.
- Je dlouholetou členkou, nyní vedoucí skautského oddílu Bobři.
Pavla Nováčková
