Byli jste už někdy na výletě v Rudné? Pokud ne, tak se vám nedivím. Rudná je městečko nedaleko od nás a vlastně není ani moc zajímavá. Jedna věc tu ale stojí za vidění: Homole, na níž stojí kostel sv. Jiří.
V místě dnešní Rudné byly až do roku 1951 dvě obce: Hořelice a Dušníky. A právě v Dušníkách stojí na kopečku pseudorománský kostel sv. Jiří. Vypadá zajímavě, ale ještě zajímavější (a tajemnější) je kopec pod ním. Pravidelný útvar se jmenuje Homole a taky tak vypadá. Je to jediný kopeček široko daleko, což není moc vidět, protože je hodně zarostlý.
Homoli se říká „malý Říp“ a není to přírodní útvar. Navíc zcela jistě nebyla postavena jako podstavec pod kostel, protože tu stojí mnohem déle. Může to tedy být nějaká dávná mohyla?
Bitva u Loděnice
V literatuře se o Homoli moc nepíše, není tedy divu, že se stala předmětem mnoha mýtů. Jedna z pověstí se váže k bitvě u nedaleké Loděnice, kde roku 1179 porazil kníže Soběslav II. svého soka Bedřicha. Povídá se, že v bitvě údajně padl vůdce knížecí družiny Hellich. Kníže Soběslav si tohoto muže obrovité postavy nesmírně vážil, a proto poručil svým vojákům, aby mrtvému hrdinovi postavili monumentální mohylu. Tak to prý napsal i kronikář Dalimil.
Václav Hájek z Libočan však vypráví příběh úplně jinak. V jeho verzi už nejde o padlého hrdinu, ale o živého a zajatého nepřítele, který je v hlubině kopce navěky spoután a v sedle svého koně přivázán k silným kůlům. Píše se tam toto: „I rozkázal Sobieslav, aby jeden každý z vojska jeho nabral zemie do lepky (přilby) a aby všichni tu zem sypali okolo toho jízdného; tak dlouho sypali, až jej tam živého i s tím koněm zasypali, a tak vždy nahoru sypce velmi velký vrch nasypali, kterýž je tak nasutý u vsi Dušník a ten odienec tam s tím koniem stojí až do dnešního dne.“
Pověst s pohřbeným koněm se zachovala až do dnešního dne i díky štukovému reliéfu, který vytvořil v roce 1930 rudenský zedník a štukatér Karel Šubrt a původně ho umístil na štít domu číslo 41 v ulici J. a V. Živcových. Dnes reliéf visí v místní sokolovně.
Pohanský symbol
Podle historiků jsou však pověsti o bitvě nesmyslné. Homole jsou mnohem starší, Slované je budovali v 7.–11. století a koncem 12. století už je nikdo nestavěl. Bývaly budovány na tzv. domech mrtvých, kde na kamenném věnci nebo jádru byl navýšený pahorek. Mohyly stávaly v posvátném háji a zapalovaly se na nich ohně – těmto slavnostem se říkalo „zadušnice“ (asi v 10. století se pak začaly slavit křesťanské dušičky). Nepřipadá vám, že slovo „zadušnice“ má jakousi podobu se slovem Dušníky?
Mohyla tedy mohla souviset s pohanstvím, tím spíš, že už dřív se tady vyskytovaly jiné kostely, vždy zasvěcené sv. Jiří, symbolu vítězství křesťanství nad starou vírou. Už první románská rotunda, postavená zřejmě ve 13. století, mohla znamenat pokřesťanštění keltského místa.
Historické průzkumy
Současný kostel se stavěl v letech 1908–1910 a stojí na betonové desce. Co ale čnělo na kopci před ním? Od 17. století to byl barokní kostel, ale ten musel být stržen na konci 19. století, protože mu popraskaly zdi, zřejmě kvůli stavbě a otřesům blízké železniční trati. Ostatně i na nynějším kostele jsou zvenku na zdech vidět praskliny.
Když se nový kostel stavěl, byla Homole prozkoumána. A nenašlo se nic, jen bylo potvrzeno, že pahorek je umělý. Objeven byl také okružní věnec z kamenů a dělníci vykopali koňskou lebku. Ta ale s kostelem sv. Jiří nesouvisela.
O stáří Homole tedy historici stále nemají důkaz. Můžeme si tak jen domýšlet, co se na tomto místě v minulosti odehrávalo. A ještě jedna zajímavost na závěr: ke kostelu sv. Jiří vede 52 schodů. Znamená to číslo něco? Třeba násobek magického čísla 13? Těžko říct… Zajeďte se ke kostelu podívat, třeba vás něco napadne.
Lucie Hochmalová