Vraťme se do historie našich vsí a vesniček a zkusme zavzpomínat na místa, jež pro naše předky hodně znamenala.Na památku významné události postavili a pokřtili malou stavbu, kterou známe pod pojmem kaplička nebo zvonička.
Drobné sakrální objekty a krajina
Boží muka, kapličky, zvoničky a kříže jsou neodmyslitelným prvkem umocňujícím krajinné scenerie. Tyto objekty výrazně formují „odraz“ jednotlivých lokalit a oblastí. Pravou hodnotu těchto skvostů si člověk uvědomí, většinou až když se dostane do tzv. „zhanobené krajiny“. Je to krajina lánů, bez úvozových cest a remízků. Tím více potěší, pokud se v takových místech jako perla objeví symbol z historického období lidstva.
Historie památek
Vznik těchto staveb je rozptýlen do několika staletí. Nejstarší dochovaná boží muka v českých zemích pocházejí ze 13. století. Jejich zřizování je však třeba předpokládat už v dřívějších obdobích a bývá spojováno s knížetem Boleslavem II. a pražským biskupem Vojtěchem. Na počátku budování drobných sakrálních objektů byl významný misijní moment, kdy představovaly průnik do stále ještě pohanské krajiny a upevňovaly novou víru. Svou nesmazatelnou stopu v krajině pak zanechalo období baroka. Přibližně v 17. století u nás vyvrcholila tradice poutí ke starým, ale i k mnoha novým poutním místům.
Krajina a její příběhy
Boží muka a kapličky mají kromě církevního obsahu i své místo v krajině. Sloužily na cestách jako orientační bod poutníkům. Tyto stavební památky vznikaly za různých okolností, jež jsou někdy popisovány v obecních kronikách nebo sdělovány ústním podáním v podobě pověstí. Důvodem bylo například narození dětí, vděčnost Bohu za zázračné uzdravení z těžké nemoci, či naopak tragická událost vztahující se k jednotlivci nebo i k celé vesnici. Kronikář například zaznamenal: „Kaplička stojí na památku děvčátka zadáveného vlkem.“
Další pověst vypráví příběh o zázračném uzdravení Josefa Havla, který měl nemocnou ruku a nemohl se vyléčit. Jednou, když šel z lesa, pomodlil se u kapličky k Panně Marii. Po příchodu domů necítil již žádnou bolest. Ruka se uzdravila a on se odstěhoval do Ameriky, odkud posílal peníze na údržbu kapličky.
Každé místo vypráví svůj příběh, jen umět naslouchat. I vaše obecní kaplička má svůj. Budeme rádi, když nám je pomůžete hledat.
Zachráněná kaplička v Měchenicích
V Měchenicích se jednu kapličku podařilo zrekonstruovat. Obec měla v roce 1999 milénium. Oslavy se žádné nekonaly, a tak se několik starousedlíků soustředěných kolem místního spolku „Rychtářství“ pustilo do díla. Rozhodli se, že postaví kapličku, na jejímž místě stávala zvonička. Se stavbou začali roku 2002 na výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Postup popisuje pan Čadil z Měchenic: „Veškeré práce jsme prováděli sami. Materiál, cihly, byl z bouračky zdejšího hostince a ostatní jsme zakoupili z výtěžku sbírky místních občanů. S panem farářem jsme konzultovali, komu bude kaplička zasvěcena. Byla vybrána sv. Ludmila. Původní zvonec jsme dali repasovat zvonaři ze Zbraslavi panu Manouškovi. Bohužel přišla ničivá povodeň a jeho dílna byla vyplavena.
Zvon se podařilo zachránit, nám to však zdrželo původní plán stavby. O výzdobu jsme požádali místní patrioty. Madonu vytvořil známý akademický malíř a grafik Jan Antonín Pacák, kovanou mříž navrhl docent Fischl, vykoval ji a svařil pan Vlastimil Rossi. Kamenické práce provedl Jiří Diviš, řada dalších občanů se spolupodílela na výstavbě. Kaplička byla panem farářem vysvěcena dne 8. listopadu 2003.“
Pavel Stuchlík
