DOBŘICHOVICE – Zdeňka Polanecká je energická usměvavá dáma, která hovoří o letité lásce k meteorologii s jiskrami v očích. Náročný koníček ji stále baví i přes každodenní (jiné) povinnosti.
Byla cesta k „vaší“ meteostanici náhoda?
Meteorologie byla životním hobby mého tatínka, který mě a sestru zaučoval. Pozoroval ty své mapy a postup front, doporučoval mamince, kdy prát, aby prádlo uschlo. Bydleli jsme tehdy v Brně. A tak jsem s meteorologií vyrůstala. Když jsem se před 38 lety přestěhovala do Dobřichovic, pozorovala jsem a zapisovala počasí jen sama pro sebe. V roce 1999 jsem se setkala s jednou paní, bavily jsme se o počasí a ona se mě zeptala, zda bych chtěla spolupracovat s hydrometeorologickým ústavem. Zajásala jsem! Během měsíce jsem měla na zahradě klasickou meteostanici. Poctivě jsem studovala všechny metodiky pozorování a stala se dobrovolnou meteoroložkou spolupracující s pražským hydrometeorologickým ústavem.
Jakým způsobem jste původně měřila?
Klasickými teploměry. Třikrát denně v daných termínech jsem odečítala teplotu pět centimetrů nad zemí, ve dvou metrech nad zemí, měřila jsem vlhkost vzduchu, směr a sílu větru, v zimě výšku nového sněhu, celkovou sněhovou pokrývku, pozorovala jsem oblačnost, stav počasí, od kdy do kdy prší, v jaké intenzitě, směr bouřek, jejich sílu, rosu, jíní, jinovatku, stav půdy a tak dále. Všechny údaje jsem hodnotila podle tabulek. Hlášení se psalo ručně, počítaly se denní a měsíční průměry teplot a vše jsem zasílala poštou.
V roce 2011 vám „budku“ vyměnili za digitální. Máte více volného času?
Od té doby, co mohou měřit přístroje, údaje automaticky odcházejí do ústavu. Ale pozorování počasí čtyřiadvacet hodin denně provádím stále. Zapisuji a posílám e-mailem hlášení. Pokud je v zimě sníh a jeho výška aspoň čtyři centimetry, stanovuji vodní hodnotu sněhu vykrajováním „koláčů“, určuji průměr, rozpouštím a měřím vodní hodnotu.
Dne 20. srpna 2012 vstoupily Dobřichovice teplotním rekordem do českých dějin meteorologie.
Zviditelnily se ale také v zahraničí! Rekord 40,4 °C nám otevřel cestu k veřejnosti. Léta jsem měřila a pozorovala počasí „jako šedá neznámá myška“ a najednou se roztrhl pytel s exkurzemi. Školáci, různí turisté, skupiny kolařů, maminky s kočárky, studenti, vědci nejen z Čech, ale i profesionální meteorologové z jiných stanic. Všichni chtěli vědět, kde se ten rekord udál. Také jsme začali zajímat média, od novin až po televize. Besedovala jsem třeba i v Domově seniorů ve Všenorech.
Na co se lidé nejčastěji ptají?
Proč byl rekord naměřen zrovna na naší stanici. Nachází se v malé nadmořské výšce (203 m. n m.) v širokém údolí umožňujícím neomezený sluneční svit. To vše vytváří podmínky pro výskyt maximálních teplot, které zde byly naměřeny už mnohokrát. Tehdy od 11. do 20. 8. 2012 maxima teplot stále stoupala a vrcholem byl právě 20. srpen. Údolí je obklopeno Krásnou strání (přírodní památka vyhlášena v roce 2003), což je cenná lokalita pro stepní a lesostepní vegetaci s výskytem dřínových doubrav: zvonku boloňského, třemdavy bílé, dřínu jarního a z živočichů ještěrky zelené.
Dokážete říct, jaká bude současná zima a jaro?
Na to je těžké odpovědět. Meteorologové udávají, že úspěšnost předpovědi počasí je na jeden až čtyři dny 95 procent a na dalších pár dní kolem 30 až 40 procent. I malý výkyv tlaku nebo směru větru může kdykoliv vyústit v něco zásadního. Model Aladin má uzlové body kolem pěti kilometrů, ale leccos se může přihodit také mezi nimi. Žádný dobrý meteorolog se do předpovídání takové budoucnosti nepustí.