DOBŘICHOVICE – Dětský divadelní soubor Kukadýlko z Dobřichovic oslaví letos na podzim deset let svého trvání. Místo příprav a vystoupení však mohl celý rok prakticky škrtnout.
Koncem letošního ledna se členové souboru začali scházet alespoň online nad Trnkovou Zahradou. „K této knížce mám velice vřelý vztah odmalička, táta mi ji četl vždy, když jsem byla nemocná,“ vzpomíná vedoucí souboru Lucie Kukulová. Měla v plánu, že natočí pár kapitol přes Zoom, pouze jako dramatické čtení. „Domluvila jsem se s osvědčenými Kluky v akci (syn František a Dušan Navařík), že do představení vymyslí hudbu se zapojením dětí, spousta z nich totiž na něco hraje.“
Zkoušení Zahrady se podle ní rozjelo s velkým nadšením. „Pro mne to byla škola trpělivosti. Vzdala jsem myšlenku online nahrávání a rozhodla jsem se, že počkáme, až to pustí, a zahrajeme na jaře venku naživo. Pesimismus ale rostl s přibývajícími případy covidu i nařízeními vlády.“
Pak vše vyřešila náhoda. „Někdy začátkem března dostala moje dcera malý kšeftík z České televize, dabing ve studiu, v němž shodou okolností pracují Lukáš Marval a Honza Martínek (oba z Notiček), kteří samozřejmě Kukadýlko znají. Ptali se, co zrovna děláme. Stěžovala jsem si, jaká je to frustrace. Bylo mi řečeno, že divadlo se bez diváků smí natáčet, a pokud bude zaštítěno profesionální produkcí a všichni budou předem testovaní, není na tom nic nelegálního. Pookřála jsem! Navíc naše divadlo není kroužek při škole ani při ZUŠ,“ dodává Lucie Kukulová.
A tak soubor začal intenzivněji zkoušet online a děti dostaly noty. Pánové zkomponovali půvabnou scénickou hudbu, s níž pomohli rodiče-hudebníci, herci byli rozděleni do menších skupin, aby se jich nesetkalo moc najednou. Pak se potkali v Praze v Galerii Podkroví, kde vzniklo improvizované natáčecí studio. „Stěny galerie jsem vyzdobila obrázky Zahrady z překrásného kalendáře. Dostali jsme jich spoustu zdarma ze Studia Trnka, nakladatelství zaměřeného na dílo Jiřího Trnky a jeho dcery Kláry. Náhodou se totiž dozvěděli, že Zahradu chystáme, a sami se ozvali. Náhodou. Však všichni víme, jak je to s náhodami…“
Natáčení probíhalo v pohodové atmosféře, o přestávkách se děti vyběhaly v zahradě a celý víkend byl oázou radosti a štěstí. „Je tak moc znát, jak dětem chyběl vzájemný kontakt, jak byly šťastné, že mohou společně tvořit naživo. Měli jsme se tak báječně! A je vlastně strašidelné, jak něco takhle ‚normálního‘ se stalo téměř poloilegální vzácností,“ uzavřela Lucie Kukulová.