DOBŘICHOVICE – Sochařka, malířka a grafička Zuzana Čížková žije v Dobřichovicích zhruba jedenáct let. Své „nové“ bydliště miluje. A zvolnění pracovních aktivit kvůli epidemii v tomto směru přivítala.
Co se Ti u nás v regionu líbí?
Od první chvíle mně očarovala krajina, udržované a hezky opečovávané prostředí. Před tím jsem nějakou dobu žila na předměstí Paříže, v Saint Denis – a to je tedy skoro šokující rozdíl. (smích)
V našem městě velmi chválím i kulturní vyžití, zejména koncerty, debatní večery a přednášky či divadelní představení.
Naopak, mrzí tě něco?
Nedostatek míst, kde lze trávit čas s předškolními dětmi. V posledních letech zde výrazně stoupla porodnost. Nejen že byl pro mne velký problém sehnat pediatra, za kterým bychom nemuseli dojíždět desítky kilometrů, ale nyní za pěkného počasí je na dětských hřištích k nehnutí a cesty, kde by se maličké dítě mohlo rozjet na „odrážedle“, anebo učit na kole, tu chybí. Na frekventované cyklostezce podél Berounky je kolikrát problém jít jen s kočárkem. Už mi jednou nepozorná cyklistka takřka „skočila“ na záda, narazila do nás z opačného směru… Mohlo to s tehdy čtrnáctidenním synem dopadnout špatně.
Chybí tu i dostatek prostoru pro dospívající mládež, například skate park či park s posilovacími stroji, jak to je někdy možné vidět v Praze. A byty pro seniory. Naše kouzelné město se zkrátka rozrůstá a stejným krokem by bylo potřeba řešit i občanskou vybavenost.
Které místo ráda navštěvuješ?
Ráda utíkám do Černolických skal. Dříve jsem také chodila do Karlického údolí. A podél řeky je to nádherné, až na to množství cyklistů. (smích)
Co ti poslední rok dal? Díky Bohu nám s covidem ani bez covidu nikdo blízký neodešel do věčných lovišť. To je asi to nejdůležitější, co obyčejný smrtelník může řešit a za co musíme být velmi vděční.
Vzal nám významnou část rodinného příjmu, ale paradoxně mi covid situace udělala radost tím, že jako rodina trávíme mnohem více času společně a náležitě si jej užíváme. Bez zavřených hranic a výstav bych nyní padala na čumák, protože jsem si v nějakém asi bláznovství naplánovala a zařídila několik velkých výstav, včetně samostatné v Barceloně, a ty naštěstí krachly. Ze samé radosti, jsem ani nežádala o kompenzační bonusy. (smích)
Je něco, čeho lituješ?
Mrzí mě, že jsem nemohla udělat projekty, které navazovaly na vysílání dokumentu v České televizi o mojí maličkosti (je možné zhlédnout zde, pozn. red.). Ale na druhou stranu covidová situace ukázala, že se ve sdělení mojí výtvarné tvorby opravdu nemýlím.
Na čem právě pracuješ, co chystáš?
Kromě péče o dvouleté dítě maluji dva obrazy Arnoštovi Velorexy a paralelně chystám další malby na dvě výstavy, které jsou v plánu na druhou polovinu tohoto roku.
V současnosti probíhají výstavy, které covidová současnost úplně nepřeválcovala. Na zámku v Muzeu Podblanická ve Vlašimi a výstava s aukcí výtvarného umění na Slovensku, v Galerii Genius loci Žilina, aukční společnost Auction House Groma, s názvem Významná díla současného slovenského a českého umění.
Průběžně během posledních dvou let dělám na knížce pro děti, která se jmenuje Sviňka řádí a už je téměř hotová. Je to o oblíbených broučcích svinky, kteří nejsou moc hezcí, ale děti je milují. Děj se odehrává v Dobřichovicích u zámku, což je patrné nejen z textu, ale zejména z mých ilustrací. Text na můj motiv napsala Jana Laňková. Ale ještě sháníme peníze na vydání. Covidová situace nám dost nabourala rozpočet.
Nyní se tedy více věnuješ malbě?
Ano, malbě a ilustraci. Maluji často dálnice a motivy jim podobné, cyklus se jmenuje Romantická krajina 21. století. Sem patří i podobné motivy s impresí a horizontem s názvem Horizont událostí. Moje figurální tvorba, tedy druhou malířskou epizodou, je můj cyklus Nejsme roboti. Když náhodou potkáte běžícího zcela nahého muže, například Honzu Štíhela, je to proto, že mi dělá model, který si aktuálně fotím. Opakované mi byla modelem i Andrea Kudrnová Hrubá, ale tu nesvlékám, protože se nenechá.
Kdo je Zuzana Čížková
- sochařka, malířka a grafička
- absolventka Střední průmyslové školy kamenosochařské a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, studovala v ateliéru Kurta Gebauera
- Díla vystavovala na mnoha prestižních místech v ČR i zahraničí, například v Presidentské galerii v Bruselu, v pražském Karolínu, v Grand Palais v Paříži a na dalších prestižních pařížských výstavách, dvakrát v Královské zahradě Pražského hradu.
- V zahraničí se prezentovala hlavně obrazy. Získala několik výtvarných ocenění a její sochařské realizace můžeme vidět v Praze 9 (3 kamenné madony Madonino tajemství) i v Praze 5 (reliéf Nápis znakovou řečí), v Brandýse nad Labem, v Poděbradech a jiných městech v Česku. Menšími díly, zejména obrazy s komorními plastikami je zastoupená v soukromých i státních sbírkách v ČR i zahraničí.
(kuku)