LETY – Letovská PhDr. Duňa Panenková – historička umění, která organizuje prestižní výstavy v Česku i v zahraničí, mj. výstavu Rudolf II. a Praha pod záštitou Václava Havla nebo výstavu Karel IV. – císař z Boží milosti, která probíhala nejprve v Metropolitním muzeu v New Yorku a posléze na Pražském hradě a mnoho dalších. (Letovák – Markéta Huplíková)
Jak jste se dostala k dějinám umění?
Vyrůstala jsem mezi knihami a obrazy. Jako studentka střední školy jsem prováděla na hradech a zámcích. Tam jsem poznala historiky umění – památkáře. Oslnila mě šíře jejich znalostí a navíc, byli to noblesní a veselí lidé. Žádná deprese, ale práce, práce, práce. Uprostřed těch úžasných lidí a šlechtických fondů jsem se rozhodla.
Pracovala jste pro řadu významných institucí jako je Správa Pražského hradu, Národní galerie či Národní památkový ústav.
Bylo to nádherné období, ale nádherná byla i další léta v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie, v Jihočeském muzeu v Č. Budějovicích, na hradech v Českém Krumlově, Karlštejně, Č. Šternberku a na mnoha dalších adresách. Zdědila jsem po předcích organizační talent, a tak jsem se mohla uplatnit i v produkci velkých výstav, jako byly Rudolf II. a Praha, Karel IV. císař z Boží milosti, Opus italicum, festival Europalia v Belgii atd., ale to už je dávno. Moc mě vždy těšila práce s kolegy, kteří v sobě mají vášeň pro svůj obor. Spolupracovat s někým, kdo je nabit energií a tvůrčím myšlením je rozkoš.
Od roku´96 jste na volné noze, spolupracujete s různými galeriemi, věnujete se badatelské práci i přednáškám. České sklářství a jeho historie je Vaše „srdcovka“.
Udělala jsem za svůj profesní život několik set výstav, jak autorských, tak těch, kde jsem vedla odborný tým, nebo těch, kde jsem vedla produkční realizaci pro kolegy. Setkala jsem se s mnoha výjimečnými lidmi. Jedním z nich byl pan Georg Höltl v Pasově, majitel největšího muzea skla v Evropě, které dnes vede jeho syn Petr a kde je k vidění kolem 20.000 kusů skla převážně z území Čech. Pán, který po válce začínal jako řidič autobusu, vybudoval v 50. letech velkou turistickou kancelář Rottel Tours orientovanou na poznávací zájezdy a několik hotelů. V roce 1952 vymyslel systém, kdy autobus táhne další autobus – maringotku pro všechny členy zájezdu. Vše orientoval cenově na mladé lidi a střední vrstvu. Vzdělání a poznání, to bylo jeho heslo. Zpracovávala jsem pro něj s kolegy z UPM jeho sbírku skla a vydali jsme na jeho náklady sedmidílné kompendium o historii českého sklářství. U nás nikdy nic takového nevzniklo. Roky jsem se kvůli sklu, své badatelské orientaci, vracela do Kašperských Hor. Depozitář tam býval na půdě. V létě tam bylo děsné vedro, a tak jsem pracovala v plavkách. Dodnes vidím vykulené oči tamního kolegy, když viděl „badatelku“ v bikinách mezi vázami!
Zabýváte se italskými renesančními a barokními vilami, což je i vaše první téma v rámci Letovské akademie.
V roce 2000 jsem převzala „porouchanou“ výstavu Opus italicum, jejíž plakáty visely po Praze, ale ona nikde nebyla. Musela jsem tehdy i do Florencie a jednání se vedla v ředitelně Accademia di Belle Arti. To byl obrovský zážitek. Když jsme čekali v předpokoji sekretářky, visela jí nad stolem kresba. „Zírala“ jsem na ni a řekla jsem, to vypadá jako Bronzino. Rozhořčeně odpověděla: „To je Bronzino. Vždyť to BYL náš žák!“ Nedovedu si představit, že by renesanční kresba dodnes visela na zdi ve škole v Čechách. Díky této výstavě jsem se dostala i do několik set let obydlené renesanční vily, kterou postavil slavný Andrea Palladio a navždy propadla italskému umění.
Jiný kraj, jiný mrav…
Zcela odlišný zážitek jsem měla s USA. Pro vývoz slonovinové Madony z počátku 14. století musí být mezinárodní povolení, neb se slonovinou už je roky zakázáno obchodovat. Po nějaké době mail z příslušného úřadu v USA. „Vámi vyplněný dotazník je špatný. Máte špatně uvedenou dataci. Nemá tam být 19. století?“ Metropolitní muzeum v NYC je nejprestižnější mimoevropská instituce. U každého exponátu se musí doložit majetková geneze. Říkám: „My ale nejsme schopni doložit všechny majitele od 14. století.“ Po krátkém zaváhání odpověď: „Stačí až po roce 1776.“ 😊
Věnujete se i tématu šlechtických rodů…
Poslední roky jsem pracovala na velkých badatelských projektech s kolegy z NPÚ – Pernštejnové a jejich doba v Salmovském paláci na Hradčanech, Hradní muzeum, Šlechtické slavnosti a zábavy v Českém Krumlově, Hrady objevované a opěvované v Jízdárně PH či pro Karlštejn Karlštejnský poklad k 700. výročí narození Karla IV. Na práci se všemi spoluautory i na ty dobroty, co jsme si připravili a sklenky vína, které jsme spolu vypili, nelze zapomenout.
A co teprve na vedení Galerie ČS, kterou jsem postavila do života a strávila s ní 15 let! A to už z Letů, kde jsme se usadili v roce 1999 a kde se nám na zahradě a ve vile nádherně žije.
Děkuji za poutavé vyprávění.
Markéta Huplíková
CITÁT: „Spolupracovat s někým, kdo je nabit energií a tvůrčím myšlením, je rozkoš.“
