LETY – Televizní a rozhlasový moderátor Olda Burda, který žije v Letech, vydal svoji první knihu nazvanou Výherce. Jaké je její poselství a proč začal moderátor psát? Vyptávala se pro zpravodaj Letovák Markéta Huplíková.
Jaké poselství kniha přináší?
Kniha poodhaluje svět loterijního prostředí, kde se generují milionáři, kam se jen tak běžný čtenář nedostane. Štěstěna je nevyzpytatelná, vyhrát může opravdu každý, na koho si ukáže. A rekordní suma může člověku pěkně zamotat hlavu. Přitom peníze nejsou všechno, i když je všichni k životu potřebujeme. Ve skutečnosti je opravdovou výhrou život sám. A pokud se člověk cítí šťastně, v tom co žije, je to nad všechny výhry světa.
Co tě inspirovalo?
Moje osmnáctiletá praxe losujícího moderátora v Sazce. A hlavně otázky, které jsem celý život dostával. Můžeš mi to dneska vylosovat? Můžeš sázet? Padne to dneska? Když mi to vylosuješ, tak se podělíme. Smíš vyhrávat a podobně. Jednou jsem se trochu nudil a prostě jsem začal psát. No, a začít, to je osmdesát procent úspěchu.
Jsou postavy skutečné?
Všechny postavy jsou smyšlené. Některé ale mají svoji lehkou inspiraci ve skutečných lidech. Příběhy v knize si žijí ale úplně jiné. Některé jen dokreslují atmosféru a glosují.
Jak se člověk dostane od moderování ke psaní knihy?
Pro mě to byla náhoda. Několikrát jsem od různých lidí slyšel reakce typu „No, to by bylo na knihu“, a já jednou začal a když už se to stalo, tak by mi bylo blbé to nedodělat.
Co takové psaní knihy obnáší?
Pro mě zábavu, hru, pouštění fantazie do neprobádaných terénů. A hlavně i dost práce, škrtání a přepisování. A než to vyjde, tak taky pochybnosti, jestli jsem se nepustil na tenký led.
Jak dlouho jsi knihu psal?
Od první stránky do vydání proběhlo deset let. Pevně doufám, že s tou další budu rychlejší.
S kým jsi na knize spolupracoval?
Psaní je profese jako každá jiná a má svá pravidla. Měl jsem to štěstí, že jsem jako hosta kdysi do radia pozval scénáristku, spisovatelku, autorku „Učebnice tvůrčího psaní“ a majitelku agentury Mám talent Markétu Dočekalovou. S tou jsem se domluvil na vedení a musím říct, že mi obrovsky pomohla, i když jsem nebyl daleko od toho, že to celé vzdám. Díky ní „Výherce“ nakonec opravdu vyšel. Moc mi s její asistentkou Věrkou pomohly, za což jsem jim velmi vděčný Cesta knihy z pera autora až do rukou čtenáře je… Trnitá, ale stálo to zato. Snad si najde cestu k těm, co chtějí číst a bude je bavit.
Co tě překvapilo?
Překvapily mě, a to velmi mile reakce prvních čtenářů, které se ke mně dostaly. Bavilo je to, zasmáli se a ptali se na další souvislosti, které je v průběhu děje napadly. Moc mne to potěšilo.
Bylo něco obtížné?
Nejtěžší pro mě asi bylo udělat dobrý začátek, než jsem pod Markétiným vedením pochopil, jak to má ideálně vypadat. Ani nevím kolikrát jsem se vracel a přepisoval, ale bylo to opravdu hodněkrát.
Co na tvé psaní říká rodina?
Překvapil jsem rodinu i sám sebe. Naprosto prvním čtenářem a shovívavým kritikem, ale hlavně podporovatelem byl můj brácha Aleš. Sám taky vydal dvě knížky, i když úplně jiné. Jeho reakce mě v úplném začátku psaní nakoply natolik, že jsem chtěl pokračovat a těšil jsem se, co tomu řekne. No a po vytištění byla první čtenářkou maminka. Dala to skoro jedním dechem a dokonce to pochválila.
Na čem dalším pracuješ?
Moc rád bych, aby mi vyšla ještě další knížka. Pracovní název je „Na konci fjordu“. Udělal jsem i dětská říkadla inspirovaná přírodou pro školkové děti. Začal jsem ještě další věc, která bude ze středověku. Mám napsané první tři stránky. Snad se něco z toho bude vydavatelství líbit.
