Máme za sebou období masopustu, kdy se víkend co víkend vesnicemi procházely maškary za doprovodu skupiny Třehusk.Jejím kapelníkem je již dlouhá léta energický a optimistický Miloslav Frýdl. Ale Třehusk není zdaleka jediná jeho aktivita. Stojí za Našimi novinami, za produkcí téměř všech „tradičních akcí“ v okolí, režíruje zdejším ochotníkům oblíbené Postřižiny či Noc na Karlštejně.
A nejen o tom, co se chystá v nejbližším období, je i následující rozhovor.
Vy a Naše noviny stojíte za existencí řady akcí v celém Poberouní – sotva končí masopust, přicházejí čarodějnice, po nich začínají máje, jezdí parní vláček… Pomalu se přehoupne léto, kdy si střihnete režii Noci na Karlštejně či Postřižin, a hned začínáte připravovat posvícení, pak advent a tak dále. Spíte vůbec?
Děkuji za optání. Poslední měsíce to s mým spaním opravdu není valné – ani ne tak kvůli akcím, které organizujeme, jako kvůli půlroční dceři Anežce. Má se k světu a dává nám to svým velmi znělým a sytým hlasem dost často na vědomí.
Nejbližší nadcházející akcí, kterou organizujete, budou máje – podle jakého klíče vybíráte soubory, jež se účastní?
Poberounský folklorní festival Staročeské máje byl od počátku koncipován jako setkání souborů (nejen) tohoto žánru působících ve středních Čechách a v Praze. Jak šel čas a festival „rostl“, přibývalo účinkujících, rozšiřoval se dramaturgický záběr. Nyní už každoročně u Berounky vystupuje několik desítek souborů z celé republiky a vždy i jeden dva ansámbly ze zahraničí. Kromě „domácích“ a léty prověřených seskupení se snažíme pokaždé zvát i kvalitní „nováčky“, reprezentující pokud možno nějaký výrazný národopisný region. Letos takto poprvé dorazí folklorní skupiny z Prácheňska, Vysočiny či Mladoboleslavska.
Letos je zastoupení folklorních souborů skutečně bohaté, přijedou dvě skupiny i z Rumunska. Jak jste se seznámili?
V roce 2009 jsem se po patnácti letech vypravil do českých vesnic v rumunském Banátu. Dělal jsem jakéhosi průvodce starostovi Všeradic panu Stibalovi, který tam jel hledat partnerskou vesnici pro „své“ Všeradice. V obci Gerník jsme se poznali nejen se sympatickými „domorodci“, ale také s muzikanty zdejší kapely. Loni jsme je i s tanečníky pozvali na Staročeské máje prvně. Vystupovali v Letech i ve Všeradicích, měli obrovský úspěch, takže letos přijedou znovu.
Plánujete letos v létě obnovit Benátskou noc na ostrově v Zadní Třebani?
Plány na obnovu Benátské noci v Zadní Třebani skutečně existují. Nespřádám je ale já, leč místní radnice. Pokud bude stát o nějakou formu spoluúčasti Našich novin, zřejmě se s kolegy rádi zapojíme. Bylo by hezké opět podobnou letní akci na ostrově uspořádat. Poslední jsme totiž dávali dohromady přesně před deseti lety – v roce 2001. Rok nato přišla povodeň – a bylo po Benátských nocích.
Hrajete také ve staropražské kapele Třehusk. Můžete říci, že vaší domovskou scénou je Zadní Třebaň, odkud pocházíte? Nebo jsou místa, kde si zahrajete raději?
V Zadní Třebani jsme před šestadvaceti lety skutečně začínali. Byli jsme tehdy čtyři, z toho tři ze Třebaně – proto jsme si také začali říkat Třehusk, TŘEbaňská Hudební Skupina. Poslední roky ovšem v této vesnici příliš často nevystupujeme – rozhodně jsou v Poberouní obce, kde hrajeme mnohem častěji. Mimochodem – ze Zadní Třebaně jsem v Třehusku po těch letech zůstal sám. I když teď už jsme vlastně dva – poslední asi dva roky s námi občas „vystupuje“ i můj nyní čtyřapůlletý syn Mildík. A pokud se týká toho, kde hrajeme rádi, před časem jsme na toto téma dělali pro potřeby webových stránek kapely anketu. Každý z muzikantů to má jinak – já hraju nejraději v jižních Čechách či na akcích, jako jsou Chodské slavnosti, znojemské vinobraní atd. Prostě všude tam, kde je vřelé, srdečné a otevřené publikum se vztahem k lidové muzice.
Máte mnoho aktivit – hudební, divadelní, novinářské, producentské… Která je vám svou podstatou nejbližší a činí vám největší radost?
Je to klišé, vím, ale v mém případě, použiju-li parafráze, stoprocentně sedí: Čím jsem, tím jsem rád! Třehusku i Našim novinám jsem před dvaceti šesti, respektive dvaceti dvěma, roky pomáhal na svět, takže se to s nimi má tak trochu jako s dětmi. Snažím se je piplat, kultivovat, „vychovávat“ a starat se o to, aby se jim vedlo dobře a ještě lépe. K ochotnickému divadlu jsem se dostal v době, kdy v Řevnicích zacházelo na úbytě a mně to bylo líto. To, že i po mnoha letech jsou Noc na Karlštejně stejně jako Postřižiny stále vyprodané a zájem o ně mají diváci doslova v celé republice, je samozřejmě skvělé. No a co se týče produkce…, organizovat, dávat dohromady různé kulturní, ale třeba i turistické akce mě zkrátka baví. Tak to, pokud čas dovolí, prostě dělám…
Přeji vám, ať se daří ve všem, co děláte rád! Děkuji za rozhovor.
Ptala se Barbora Tesařová