Tělocvičná jednota Sokol Lety je nejmladší z trojlístku sousedních tělocvičných jednot Řevnice–Lety–Dobřichovice. Ale za svými většími „sestrami“ nikdy nepokulhávala. Naopak.
Když se ve druhé polovině 19. století začaly mírně uvolňovat poměry v Rakousko-Uhersku, začaly vznikat různé vlastenecké spolky. V únoru 1862 byla založena Tělocvičná jednota pražská, která 1864 přijala oficiální název Sokol. Již v roce 1894 byla založena tělocvičná jednota Sokol Řevnice a o pět let později, roku 1899, Sokol Dobřichovice. Zájem o sokolské cvičení byl v Letech podobně jako jinde v republice velký. Za první republiky se Sokol stal celonárodní organizací. Každý 15. občan byl jeho členem a celkový počet se blížil k milionu. Řada Letováků chodila cvičit právě do Sokola v Dobřichovicích. Už roku 1921 jich bylo tolik, že v Letech vznikla samostatná pobočka (dceřinka) Sokola Dobřichovice. Zachován je o tom i zápis v kronice: „Přišla neděle 27. února 1921, na kterýžto den byla svolána informační schůzka, a týž večer přikročeno ještě k ustavení prozatímního správního výboru v tomto složení: předsedou byl zvolen br. Šůra Josef, jednatelem br. Švéd Stanislav, pokladníkem br. Vlášek František, náčelníkem br. Kratochvíl Karel, náčelnicí s. Vlášková Marie, vzdělavatelem br. Švéd Hugo.“ K rozvíjení Sokola přispěli i další Letováci: Josef Ježek, Jiří a Magdalena Babičkovi, Rosalie Křenková, František Šplíchal a Josef Kosek. V době před druhou světovou válkou byl členem TJ Sokol Lety i bratr profesor Antonín Svojsík, zakladatel československého skautingu.
Cvičilo se v sále o velikosti 42 m² restaurace U Vlášků (později U Kolprechtů), kde sokolové kromě cvičení hráli loutkové divadlo a pořádali společenské akce. V roce 1927 letovští sedláci darovali cvičencům pozemky na levém břehu řeky Berounky, zvané Na Drahách. Roku 1931 se zde poprvé konalo okrskové cvičení župy Jungmannovy. Z výtěžku mohla být již v následujícím roce postavena první sokolovna. Tehdy šlo ještě o celodřevěnou stavbu na místě dnešních tenisových kurtů. Díky novému zázemí se letovští sokolové mohli osamostatnit, a tak roku 1932 vzniká samostatná tělocvičná jednota Sokol Lety.
V roce 1931 Letováci založili při Sokole pěvecký sbor a také se jednomu ze zakladatelů letovské jednoty Stanislavu Švédovi a jeho manželce Slavomíře narodil syn Libor. Vystudovaný inženýr stavař se později stal hybnou pákou Sokola. Právě on soustředil kolem sebe řadu sokolů (Jiří Hudeček nejst., bratr Miroslav, Jan Švéd s bratrem Karlem, Jiří Štolba, Jiří Šplíchal a další včetně mladých sokolek) a ovlivnil desítky mladých sportovců, které ve volném čase cvičil. Neřekli mu jinak než Borek. „Byla to letovská osobnost po všech stránkách. Skutečná a pravá sokolská duše. Že stojí a funguje letovská sokolovna, je především jeho velká zásluha,“ vzpomínal na něj Josef Cmíral.
Těžké období přišlo pro sokoly s nástupem nacismu. Poté, co nacisté roku 1941 zakázali jejich činnost, byla v letovské sokolovně umístěna truhlárna pana Míky z Řevnic. V listopadu 1944 vyhořela budova do základů. Další nelehké období přišlo s nástupem komunismu. Organizace se postupně včlenila do socialistické tělovýchovy. V Letech ovšem Sokol přežil s původním názvem.
Ve sletovém roce 1948 byl u řeky postaven tenisový kurt, koncem šedesátých let získal obvyklé parametry. Roku 1956 sokolové svépomocí začali budovat novou sokolovnu, v níž se začalo cvičit v roce 1958. V 60. a 70. letech byly postupně zejména díky iniciativě Libora Švéda přistavěny nářaďovny, šatna a hygienické zázemí, skladiště, loděnice. Přibyla i sauna, za níž se do Letů sjížděli lidé z okolních obcí. V Letech fungovalo mnoho sportovních oddílů: tenis, volejbal, nohejbal, stolní tenis. Libor Švéd o jejich činnosti pravidelně informoval na sokolské vývěsce, která přitahovala pozornost kolemjdoucích svéráznými anekdotami a kresbami právě z Borkova pera. V roce 1985 začala další přístavba sokolovny, tzv. Velký sál. Začátkem devadesátých let vznikla v části nářaďovny posilovna. Sokol díky nadšeným členům přežil i ničivé povodně 2002. „Měli jsme sokolovnu pod vodou do výše cca 200 cm a celé cvičiště. Ušetřena nebyla ani naše klubovna v prvém patře, kde bylo asi 10 cm vody,“ popsal Josef Cmíral.
V letovském Sokole se dosud vystřídaly čtyři generace Letováků.
První byla generace zakládajících členů, popsáno výše. Druhá byla generace kolem Borka, také viz výše. Do 3. generace můžeme a musíme zařadit bratra Borka a partu kolem něj. Patřili do ní Zdeněk Kischer, Sláva Švéd, Milan Švéd, Vašek Merhulík, Honza Velebil, Jirka Merhulík, Petr Zítek, Jirka Merta, Jirka Šůra, Karel Moese, Jirka Tesař, Jirka Hudeček ml., Jarda Bartůněk a sokolky Eva Mičková, sestry Mirka a Hanka Švédovy a mnoho dalších.
Poslední je generace, kterou vede současný starosta Bohouš Tesař.
Výstava 100 let založení Sokola Lety. Foto: Petra Stehlíková
