Letošní rok nepřeje velkým výdajům nebo zadlužování se. Přemýšlet nad dovolenou pro celou rodinu se zdá být luxusem.Přesto vám nabízím možnost, jak si s celou rodinou užít hezkou dovolenou, na kterou budete jednou všichni vzpomínat!
Jako samoživitelka dvou dcer a psa jsem stála před otázkou dovolené. Co společně s dětmi vymyslet, když peněz není nazbyt a psa nemá kdo hlídat? Rychle jsem si ujasnila, že hledat v nabídkách cestovek nemůžu, protože i tuzemská dovolená je nad moje možnosti. Brzy se ukázalo, že se nejvíce uplatní moje skautské znalosti z dětských let.
První porada se konala nad mapou. Náš plán se zalíbil nejenom nám a najednou se naše rodinná skupina rozrostla o dvě kamarádky. Rozhodujeme se odjet na Moravu, kam nás již dlouho zvali na návštěvu svého srubu naši přátelé. Potom naši cestu stočíme směrem do Čech, kudy nás nohy ponesou.
Jak se připravit?
Přípravy na cestu musí být důkladné! Chceme-li chodit hlavně pěšky, tak je třeba zkontrolovat boty. Vyčistit je, naimpregnovat a ujistit se, že nás nedřou. Do batohů nesmíme zapomenout sbalit základní důležité věci – ochranu proti zimě, dešti i ostrému slunci. Na stavbu přístřešku potřebujeme s sebou malý stan nebo celty, sekerku a provázek. Do batohu musí přijít i dobrý spacák, aby nám v noci nebyla zima, a suché věci na spaní. A abychom nebloudily jako bludičky, kupujeme mapu.
Co vařit?
Na vaření sbalíme kotlík a ešus, lžíci, nůž a sirky. Protože se venku v lese nesmí rozdělávat oheň, přibaluji malý plynový vařič. Je rozkládací, takže nezabere v batohu tolik místa. I když bombička do zásoby trochu místa zabere, možnost uvařit si kdykoli a kdekoli horký čaj stojí za tu trochu námahy.
Nějaké jídlo je dobré vzít do zásoby, ale protože cestujeme po Česku a můžeme si kdykoli nakoupit, není třeba vyplenit prodejnu potravin. Jen vody bychom měly mít stále dostatek s sebou. Nesmí se stát, že v místech, kde nenajdeme studánku ani hodné lidi, kteří by nám vodu načepovali, najednou zůstaneme bez ní.
Cestujeme vlakem nebo autobusem
Koupily jsme si hromadnou jízdenku do vlaku a dobrodružná cesta mohla začít. Naše banda pěti „bab“ se psem vzbuzovala u spolucestujících úsměv na tváři. Když jsme vystupovaly v cílové stanici, svítilo sluníčko a vzduch voněl létem.
Shledání se známými bylo moc milé, a tak jsme pobyly několik dní. Nedaleké jezero skýtalo spoustu radostí dětem i psovi. Projížděly jsme se na lodičce, plavaly jsme a náš pes běhal po mělčině a snažil se ulovit vážku. Jeho snaha byla marná, ale to mu vlastně nevadilo, jen když mohl běhat a plavat s námi.
Návštěva hradu Pernštejna
Po třech dnech jsme se rozloučily a pokračovaly v naší cestě. Jediným předem pevně stanoveným bodem cesty byl hrad Pernštejn. Už zdaleka jsou nad lesy vidět špičky věží majestátního hradu. Pernštejn trůní na vysoké skále, která o pořádný kus převyšuje své okolí, a je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Jak by také ne, na skále nad městysem Nedvědice se tyčí bezmála osm století a za celou svoji historii nebyl nikdy dobyt. Takové sídlo přece stojí za zhlédnutí. A navíc kdo ví, třeba se nám podaří narazit na místní bílou paní.
Pokračujeme dál
Potom na nás zavoly Žďárské vrchy. Prochodily jsme romantická zákoutí skal a nenechaly jsme si zkazit náladu, ani když se později náš pes vyválel v mršině a nehorázně cestou smrděl. Hůř na tom byli lidé, které jsme zrovna potkaly. Zkusily jsme psa vykoupat v rybníčku, který jsme cestou nalezly. Samozřejmě začalo krápat zrovna v té chvíli, kdy jsme ho začaly mydlit.
Vzpomínky zůstanou s námi
Na tuto dovolenou s dcerami často vzpomínáme. Na noci „pod širákem“, kdy padaly hvězdy, nebo jak jsme hledaly úkryt, když přišel velký déšť. Jak jsme se přecpaly obřím melounem, kterým jsme se odměnily po jedné větší tůře a na posezení ho snědly hned před tím malým krámkem. Na vaření v polních podmínkách a jak nám vždycky všechno chutnalo. Jak jsme se naučily přežít s minimálním vybavením a na tu bezva náladu, která nás provázela po celou cestu.