Roku 1924 vzniklo v Řevnicích komité pro opatření zvonu zabaveného během první světové války na výrobu zbraní. Nový zvon vydržel na věži kostela sv. Mauritia jen do roku 1942. Ve druhé světové válce byl opět zkonfiskován a už se do věže nevrátil. Po sto letech Řevničtí znovu vybírají peníze na jeho pořízení. Založili proto spolek Řevnické zvony.
Říká se, že zvony jsou hlasem města. Spolek věří, že pro jejich obnovení získá podporu řevnických občanů, aby město nezůstalo „němé“. Doufá ve velkorysost dárců. „Odlití nového zvonu a další potřebné opravy a úpravy nejsou levnou záležitostí,“ říká jedna ze zakládajících členek spolku Marie Reslová. Podle místního historika Pavla Beneše je nejstarší záznam o řevnických zvonech uveden v zádušní knize, konkrétně v soupisu inventáře řevnických kostelů z konce druhého desetiletí 17. století. „Zde nalézáme zmínku, že se na věži nacházejí dva zvony velké a dva malé,“ upřesňuje Beneš.
Tehdy stály v Řevnicích kostely dva. První písemná zmínka o původním kostele zasvěceném sv. Mauritiovi pochází z roku 1253. Je uváděn jako farní, náležející k děkanátu Tetín. Postavili ho patrně v románském slohu. Zároveň zde byl i gotický kostel Panny Marie Nanebevzaté. Po požáru v březnu 1735, který zachvátil i dřevěnou zvonici, se zvony zřítily a poškodily. Oba velké ještě toho roku přelili, třetí, menší zvon byl pořízen až v roce následujícím. 1749 byly oba kostely ve velmi žalostném stavu zbourány a položením základního kamene začala prakticky ihned stavba nového chrámu zasvěceného oběma patronům: Panně Marii Nanebevzaté a sv. Mauritiovi. Dokončen byl roku 1752.
Zvony jako válečné oběti
Oba původní zvony byly přeneseny do nové kostelní věže. Největší z nich vážil 440 kg. Druhý zvon, střední velikosti, který se dochoval dodnes, vážil přibližně 200 kg. Měly na sobě latinské nápisy, jejichž počáteční písmena jsou současně římskými číslicemi a v součtu udávají číslo 1735, tedy rok, kdy byly ulity. Třetí zvon z r. 1736 se nedochoval. Podle Beneše ale není vyloučeno, že právě z něj vznikl současný nejmenší zvon zasvěcený Janu Nepomuckému.
Největší zvon Panny Marie Nanebevzaté a blahoslaveného Donáta sloužil svému účelu až do první světové války. V pamětní knize fary řevnické je uvedeno, že se ve středu 18. dubna po třetí hodině odpoledne dostavil na faru c. a k. četař se šesti vojíny, aby zvon odebrali. „Byl to smutný okamžik ke pláči, když vojáci po třetí hodině naposledy rozhoupali všechny zvony, aby nesly poslední pozdrav Řevnickému údolí,“ cituje Pavel Beneš. Jak dále uvádí ve svém textu, za zvon farnost obdržela 1 784 korun. Na vojenské účely pak musela odevzdat ještě měděnou střechu, tympány, cínové píšťaly z varhan a další drobné věci.
Až šest let po válce v roce 1924 inicioval řevnický farář Jan Nepomuk Dvořák z podnětu velmistra křižovníků Josefa Vlasáka sbírku na pořízení nového zvonu. Vzniklo komité pro opatření zvonu v Řevnicích, jemuž se během jednoho roku podařilo vybrat 12 885 Kč. Již roku 1925 chomutovská firma Richarda Herolda ulila nový, 211 kilo vážící zvon, který byl vysvěcen v neděli 27. září 1925. Ve věži ale vydržel jen do roku 1942. Dne 9. dubna 1942 byl společně s umíráčkem sejmut a 14. dubna odvezen na pražské shromaždiště Na Maninách, kde skončilo 9 801 rekvírovaných zvonů. „Válku zde bez úhony přečkal alespoň umíráček a 28. června 1945 mohl být znovu zavěšen na své původní místo.
Příspěvky můžete zasílat na transparentní účet číslo 2102725909/2010 u Fio banky, a. s.
Spolek Řevnické zvony děkuje za jakoukoliv částku.