Česká republika, respektive Československo, byla v minulém století světovou jedničkou v enduru, zjednodušeně závodění na motorkách v terénu. Na tyto doby už můžeme jen vzpomínat. Ale láska k motorkám v nás zůstala. Malí kluci (i děvčata) touží sednout na stroj a jet, později i měřit síly s ostatními. Často po vzoru svých rodičů. Podobně na tom byl i mnohonásobný mistr České republiky v enduru Radek Toman (43), který své zkušenosti ze závodění předává dále.
Jak se vám bydlí blízko Brd? Máte nějaká oblíbená místa?
Oblast Brd mám od dětství moc rád. Trávil jsem tu každé prázdniny, a proto jsem se sem z Prahy přistěhoval. Do lesů chodím na houby, rád jezdím na kole. Na delší výlety moc ne, protože mi nezbývá čas.
Kdy a kde se vzala láska k jízdě v jedné stopě?
Jezdit jsem začal ve 12 letech, závodit o rok později. Nejdříve na motokrosu a v roce 2002 jsem se dostal k enduru. Oslovil mě tehdy pan Haruda, zda chci jet šestidenní v Jablonci nad Nisou. Jde o tzv. endurovou olympiádu, soutěž družstev z celého světa. O enduru mi vyprávěl táta, dlouholetý motokrosový i endurový reprezentant. Tak jsem šestidenní zkusil a od té doby jsem jich absolvoval devět. Do konce závodní kariéry jsem už soutěžil pouze na endurových tratích.
Enduro mám stále rád, proto se angažuji v přípravě mladých závodníků, pomáhám v organizaci přípravných podniků pro děti a nyní mám na starosti reprezentaci endura.
Kterých úspěchů si ceníte nejvíce?
Těch mezinárodních. V roce 2011 jsme získali titul za tým Haruda RAC Sedlčany v klubové soutěži na šestidenní ve Finsku. Majitelem týmu byl zmiňovaný dlouholetý přítel Mirek Haruda, který mě v enduru podporoval. Odměnou mu byl získaný titul. Dále si cením pátého místa ve světové trofeji na šestidenní na Slovensku, což bylo mé maximum v reprezentaci. A opomenout nemohu ani dvě třetí místa z evropského šampionátu.
Odmalička jsem vzhlížel ke svému otci Otakarovi, který mě celé dětství připravoval na závodní život a předal mi spoustu zkušeností ze své bohaté závodní kariéry. Vždy jsem obdivoval každého skromného a pokorného sportovce, jakým byl i můj otec.
K vám nyní vzhlížejí děti, které trénujete v motokrosové škole. V kolika letech začínají jezdit?
Motokros i enduro jsou atraktivní sporty pro každého malého kluka. Obecně mohou děti začít jezdit od čtyř pěti let. Umožňují to malé motocykly, které se v této době vyrábějí. Motokrosem se začíná, a jakmile dítě plně ovládá stroj, může začít trénovat jízdu v těžším terénu, enduru.
Zájem o motokros samozřejmě je, ale ne každý se typově hodí pro enduro. V mojí motokrosové škole učím děti základ a po absolvování několika motokrosových sezon rekrutujeme závodníky do endura.
Co děti učíte?
Děti se mohou hlásit od pěti let, pomalými kroky je připravujeme na závody. Učí se technické základy jízdy v terénu, rychlosti reakce, jízdu pohromadě, závodní návyky. Motokros i enduro jsou rizikové sporty a moje práce je, aby závodění bylo bezpečnější. Poté jsou děti připraveny zkusit první závody.
Jak se pozná dobrý krosák, endurák?
Dobrého závodníka poznáte podle přístupu ke sportu, snažím se ho děti naučit. Jak jsem zmínil, začínáme motokrosem, a pokud závodník předvede lepší technickou vyzrálost na motorce, zkusíme mu ukázat enduro. Do ničeho ho ale nenutím, jezdec si sám vybere, co je mu bližší.
Enduro je o vytrvalosti, a ne každý je typově vytrvalec. Kdo není, většinou zůstává u motokrosu. Další stránkou je manuální zručnost. Při závodech endura je jezdec sám sobě mechanikem. Za 15 minut po dojetí závodního dne si musí přezout obě pneumatiky, vyměnit vzduchový filtr a překontrolovat šroubové spoje. Vše je o tréninku a dá se to naučit. Obě disciplíny vyžadují morální odolnost.
Řadí se enduro k nebezpečným sportům?
Ano. K této disciplíně je třeba přistupovat s respektem. Pokud přejdete z motokrosu, musíte o 20 procent ubrat, protože závodíte mezi stromy a ty nikdy neuhnou. Vyhýbat se musíte vy.
Co naopak děti získají, jaké vlastnosti, schopnosti do života?
Pokud děti projdou endurovým motocyklovým sportem, do života si odnesou určitě odolnost, disciplínu, odhad i v silničním provozu a spoustu kamarádů.
Je zápřah skloubit práci, rodinu, motokrosovou školu?
Celý život jsem cestoval po závodech. Moje žena Daniela mi vždy byla oporou, ať už na závodech nebo doma. Za její toleranci musím jen děkovat. Vychováváme tři děti, které také vedeme ke sportu. Pro psychickou stránku sportovce je zázemí hodně důležitá věc.
Nyní absolvuji soutěže se svými svěřenci, v týdnu trénujeme. Stále dokola. Odměnou mi jsou sportovní úspěchy všech mých závodníků a samozřejmě volný čas strávený s rodinou.
Startovní číslo: 87
Přezdívka: Malý Kmitka
Oblíbené jídlo: ryby
Nejlepší výsledek:
- místo na šestidenní ve Finsku, klubová trofej
- místo na mistrovství Evropy v enduru E3
- místo na Šestidenní 2015 – Trophy team
12 titulů mistra republiky v enduru
Škola Radka Tomana: motokrosovaskola.cz