Dostal jsem od banky bezkontaktní kartu a zajímalo by mě, v čem se liší. Je její používání bezpečné?
Bezkontaktní karty jsou jednou z posledních novinek, jež nás mají naučit platit tímto způsobem i drobné nákupy, které dosud hradíme v hotovosti. Oproti klasickým terminálům, do nichž se karty zasouvají, stačí tento typ jen přiložit ke čtečce a není třeba ani zadávat PIN.
Aby se předešlo zneužívání takto vybavených platebních karet, můžete bez zadávání PIN kódu zaplatit jen nákupy do pěti set korun. Vyťukání kódu vás čeká i ve chvíli, kdy se vám drobnější platby nasčítají. Další možností zjednodušení je při placení ani nevytahovat kartu z peněženky. Na trh se dostávají i bezkontaktní čipy v nálepkách a přívěscích.
O bezpečnosti karet se před jejich zavedením dlouze hovořilo, především v souvislosti s „elektronickými kapsáři“, kteří by například v autobusu obešli se čtečkou několik lidí a peníze jim z účtů vysáli. Jenže to není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Kartu je třeba přiložit ke čtečce velmi blízko, maximálně dva centimetry, a jakákoli překážka přenos komplikuje.
Takto vybavené čtečky, které by bylo možné používat na veřejnosti, ani neexistují. Navíc pokud by k takovému zneužití karty došlo, dá se provedená platba reklamovat. Například ve Spojených státech, kde se na zabezpečení plateb nepohlíží tak přísně jako u nás, banky reklamované transakce automaticky vracejí. Je to pro ně levnější varianta.
(jm)
