…říká Jirka Hudeček z Letů Ve svých 23 letech má Jiří Hudeček (nejmladší) za sebou nejedno pódiové umístění na mnoha předních českých cyklomaratonech, je vítězem Českého poháru ve sjezdu v hobby kategorii. Kromě sportu studuje na ČSTV sportovní management. Povídali jsme si o tom, co všechno život cyklozávodníka obnáší.Jak jsi začínal s cyklistikou?
Pravidelně každou sobotu jsme vyráželi s tátou z Řevnic od Rysů na vyjížďky po Brdech. Kolo tak vlastně patřilo téměř ke každému víkendu už odmala. Později jsem zkoušel bikros – terénní překážky, pak také sjezdy. Obě dvě disciplíny jsou hodně technické a mají blízko k horským kolům, což jezdím teď.
Teď jezdíš profesionálně. Co to znamená?
Jezdím pod Scott&Hugget MTB Team. Náš tým je vlastně regionální – týmovou jedničkou je Kristián Hynek z Černošic, dále s námi jezdí Matouš Ulman a Veronika Jarošová. Všichni jsme z okolí dolní Berounky. Naším stěžejním zaměřením jsou horská kola. XC Cross Country, jak je naše disciplína nazývána odborně, patří mezi olympijské sporty. Týmovým trenérem je Karel Martínek. Rozepisuje nám tréninky a určuje, jak se mají jezdit. Není to tak, že by každému z nás stál za zády a kontroloval, jak jednotlivé jízdy absolvujeme. Často konzultace probíhá i po telefonu. Zodpovědnost každého z nás je být v tréninku důslední a poctiví sami k sobě. Naše sportovní disciplína je založena na individuálních výkonech. Je jasné, že jakékoli zaváhání se projeví na kondici a výsledcích nejen při závodech, ale i při společných soustředěních, kterých absolvujeme v roce hned několik. V lednu jsme odjeli na soustředění do Španělska na 3 měsíce. Kromě tréninků máme za sebou i jeden silniční závod a jeli jsme i španělský pohár. Ve Španělsku byla obrovská konkurence, jako tradičně. Pak jsme pokračovali se závody světového poháru v Turecku – Alánya cup. V prvním závodě, který probíhal v zimě a dešti, byl z nás nejúspěšnější Matouš – skončil druhý, já jsem dojel 13. Ve druhém závodě jsme s Kristiánem nedokončili kvůli technickým problémům. Ty nás všechny provázely i na závodech světového poháru v Jihoafrické republice. Teď se celý náš tým představí na prvním českém poháru v Bystřici pod Hostýmem. Skladbu a kalendář závodů určují manažeři a majitelé týmu. Stanoví, kde a na kterých závodech se máme objevit a co absolvovat v jakém složení. To znamená, že se nemusíme daného závodu účastnit vždy v kompletním složení týmu, ale i jednotlivě či ve dvojicích.
Jak probíhá trénink profesionálního cyklisty?
Na jaře absolvujeme tzv. objemové tréninky, což znamená 5 až 6 hodin na kole denně. V sezóně jezdíme většinou dvoufázově, tréninky jsou kratší a intenzivnější. V délce do 3,5 hodiny. Jsou v nich zakomponované různé prvky, které rozvíjejí rychlost, výbušnost, sílu nebo celkový návyk na intenzitu, s jakou se jezdí závod. Před závody trénujeme méně, kvůli regeneraci. Samozřejmě v různých ročních obdobích děláme i jiné sporty, jako běh a běžky. Já osobně chodím přes zimu do posilovny, na squash, plavání nebo jogu. Ale velký důraz se v zimní přípravě klade především na běžky, kde svaly pracují velmi podobně jako na kole. V našich podmínkách je to velmi dobrý způsob tréninku, pokud se nedá jezdit na kole. Mnoho cyklistů jezdí přes zimu i závody na běžkách, které se časově i intenzitou podobají závodům MTB. A platí to také obráceně, mnoho běžkařů v létě přesedá na kola – známým příkladem je Katka Neumannová, která několikrát vyhrála na horských kolech Mistrovství ČR a účastnila se letní olympiády v Atlantě.
Jaké vlastnosti jsou důležité pro to, aby mohl člověk pomýšlet na kariéru cyklozávodníka?
Myslím, že člověku stačí obecné pohybové nadání. Hubení budou pravděpodobně dobří v kopcích, svalnatější typy jsou lepší sprinteři či časovkáři. Pokud máte nadšení, každý si najde to svoje. Hlavně to chce obrovskou vůli a odříkání, protože je to těžký sport, kterému musíte dávat všechno. Když vám to nejde ve fotbale, tak to za vás odkope 10 lidí, ale za mě ten kopec nikdo neodšlape. Tady opravdu platí, že pokud něco šidíte, tak jenom sami sebe.
Co tě baví na cyklistice?
Je to krásný sport, čistý. Můžu se projet v přírodě nebo objevovat nová místa našeho regionu. Cyklistika je ale také možná nejtěžší sport, jde o to překonávat své hranice, a to mě na tom baví. Překonávat sebe sama a pak ty ostatní na závodech… No a pak samozřejmě cestování, které je s kolem a závody úzce spojené.
Jaké jsou tvé budoucí plány?
Ty bližší i vzdálenější? Musíme odjet celkový světový pohár, to jsou mimo jiné opět dva závody v Turecku, v Kanadě – tam se moc těším, asi tam budou vyšší šance prosadit se ve světovém poháru, nebude tam tak velká konkurence. Pak nás čeká Švýcarsko a Rakousko. Do budoucna přemýšlím o změně – rád bych zkusil silniční cyklistiku. Kromě toho bych chtěl co nejdříve dodělat školu. Je mi jasné, že nemůžu závodit dlouho, pak se mi vzdělání bude hodit.
Děkuji za rozhovor!
Barbora Tesařová