DOLNÍ BEROUNKA – Pochází ze slavné tenisové rodiny, mezinárodních úspěchů dosáhl zejména ve čtyřhře, do historie českého tenisu však Petr Pála (45) vstoupí zejména jako kapitán veleúspěšných fedcupových týmů. Z jedenácti vítězství, která české tenistky během konání Fed Cupu získaly, si jich pod jeho vedením odnesly šest.
Nejprve Pohár federace, poté Fed Cup, od září loňského roku Billie Jean King Cup. Mezinárodní týmová soutěž žen, která se hraje od roku 1963, mění nejen název, ale tentokrát i herní strukturu. Ne každému se změny líbí. Čeští diváci, kapitán i reprezentantky budou nejspíše patřit k těm, kteří je přijímají s rozpaky.
Billie Jean Kingová (77) si zcela jistě zaslouží, aby ženská týmová tenisová soutěž nesla její jméno. Odvážně bojovala za rovnost pohlaví, sociální spravedlnost i proti sexismu ve sportu v době, kdy to chtělo hodně odvahy. Byla jednou ze zakladatelek Ženské tenisové asociace a s rekordními deseti trofejemi získanými v roli hráčky i kapitánky týmu Spojených států byla v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou Fed Cupu.
Potud je všechno v pořádku. Otázkou zůstává, jestli si na nový název turnaje zvykneme, zda není příliš dlouhý. Ještě důležitější než změna názvu je jiná organizace soutěže. Nově totiž tenistky už nebudou hrát před domácím publikem, alespoň v následujících třech letech určitě ne.
Nepřijde vám nový název turnaje příliš dlouhý a složitý?
Přijde. Billie Jean Kingová patří k největším osobnostem ženského tenisu, je jednou ze zakladatelek WTA (Ženská tenisová asociace, pozn. aut.), myslím, že na začátku chtělo velkou kuráž, aby prosadila vše, o co jí šlo. Mimořádně se zasadila o zrovnoprávnění ženského a mužského tenisu. Každý asi ví, co byl souboj pohlaví (v roce 1973 porazila tehdy třicetiletá Kingová 6:4, 6:3, 6:3 tenistu Bobbyho Riggse, jemuž bylo v době zápasu 55 let, příběh byl roku 2017 zfilmován, pozn. aut.).
Jenže později se objevila zpráva, že ji Riggs nechal vyhrát…
To nic nemění na tom, že Billie Jean Kingová si zaslouží být v názvu ženské týmové soutěže. Mně nevadí, že byl Fed Cup přejmenován. Většina pohárů nese něčí jméno, třeba Davis Cup nebo Stanley Cup jsou rovněž po lidech, kteří soutěž založili. Spíš je škoda, že Fed Cup nenazvali po osobnosti hned na začátku. Pak by k přejmenování nebylo tolik výhrad. Jméno turnaje po Kingové je v pořádku, jen dlouhé.
A jak byste ho zkrátil?
Nevím, proč by se nemohl jmenovat třeba Kings Cup, navíc Kings Cup v tenisu už existoval. Byla to soutěž družstev, teď nevím, jestli do osmnácti, nebo jednadvaceti let. Kdyby se už patnáct let hrál Kings Cup, nikdo by se nad tím nepozastavil. Kingová má dodnes na ženský tenis velký vliv. Myslím, že organizátoři chtěli soutěž zpopularizovat, ale není jisté, zda se to s novou hrací strukturou povede.
Co se změní, zejména pro nás diváky?
Třeba to, že už se nebude hrát před domácím publikem. Bylo skvělé, že zápasy se hrály doma i venku, vždy jeden tým v domácím prostředí. Podle mého to bylo koření soutěže i družstev. Tenistky jezdí celý rok po světě, kde hrají samy za sebe, ukázat se před domácím publikem je samozřejmě něco jiného. V České republice nemáme žádný grandslamový turnaj. Francouzky se mohou předvést na Roland Garros, Američanky na US Open, čeští tenisté a tenistky se domácím fanouškům mohou ukázat jen v rámci Fed Cupu nebo Davis Cupu. Zrušit to považuji za chybu. Ale ještě se podle nových pravidel nehrálo, je těžké soudit dopředu. Až čas ukáže. Jsem přesvědčený, že českým hráčkám bude domácí diváci stoprocentně chybět.
Žádný zápas nezahrají doma?
Letos máme volnou kartu do finálové skupiny jako úspěšný tým z minulých let, takže nehrajeme první kolo, které se hraje buď doma, nebo venku stejně jako dříve. Až vítězové postupují do finálové skupiny. Nějaké zápasy se tedy u nás mohou hrát. Ale pokud se nestaneme pořadatelskou zemí finálové skupiny, nic velkého to nebude. Rozhodně ne v nejbližších třech letech, ta už má zarezervována Budapešť.
Tři roky? Proč tak dlouho?
Z finančních důvodů. Podmínky, které nastavila Mezinárodní tenisová federace, jsou extrémně vysoké. V Maďarsku do organizace investovala i tamní vláda. Proto je pořadatelské zemi přislíbeno, že jí finále patří na tři roky.
A pak?
To se neví. Předpokládám, že vše proběhne jako v jiných sportech. Bude se hledat další pořadatelská země investující nemalé prostředky, v případě úspěchu se dále bude pokračovat stejným způsobem.
Neboli se možná dočkáme i my?
Pokud dostojíme extrémně vysokým finančním podmínkám, možná ano.
Víte, kdy finálový týden v Budapešti proběhne?
Původní dubnový termín už byl zrušen, náhradní zatím neznáme. Teď se bude řešit kalendář tenisových turnajů na půl roku dopředu. Dříve hráči znali svůj program na dva roky, čeká se na vývoj situace s ohledem na pandemii koronaviru. Každý ze států má odlišné podmínky ohledně vstupu občanů cizích zemí, nařízené karantény apod.
Sestavu máte hotovou?
Zatím ji neřeším. Letos jsem se ani nebyl podívat na žádném turnaji. Podmínky jsou teď limitované, není snadné se kamkoliv dostat. Od roku 2000 jsem poprvé vynechal Australian Open, což mě hodně mrzí, navíc Austrálie je moje oblíbená země. Finále Billie Jean King Cupu bude nejspíš někdy po Wimbledonu (měl by se konat na přelomu června a července, pozn. aut.). Nedovedu si představit, že by to bylo dřív. Pak samozřejmě vyřeším sestavu. Hlavně ať se to letos uskuteční, je jedno kdy.
Hráčky do sestavy vybíráte vzhledem k aktuální formě, ale i typově podle soupeřek. Bude právě toto kritérium v novém hracím systému problém?
Zatím nevím, protože se tak bude hrát poprvé. Znám povrch a vím, že místo čtyř tenistek můžu nominovat pět.
Některé skvělé tenistky z minulých let pomalu končí, s kariérou se rozloučila třeba výborná deblistka Barbora Strýcová. Už víte, kým ji nahradíte?
Skvělých tenistek máme naštěstí pořád dost. Třeba Katka Siniaková hraje velmi dobře čtyřhru s Bárou Krejčíkovou. Podle nového systému navíc proběhnou dvě dvouhry a jen jedna čtyřhra. To pro nás není obvyklé a musíme si zvyknout. Moc bych přál i nově nastupujícím, aby mohly zažít boj o titul doma nebo teď aktuálně v Budapešti.
Kapitánem fedcupového týmu jste se stal ve dvaatřiceti. Věděl jste hned, jak tým vést, nebo jste měl štěstí, že nastupovala generace talentovaných hráček?
Bez nich by to samozřejmě nešlo. Nemůžete pomýšlet na titul, když nemáte kvalitní hráčky. Měl jsem štěstí, že bylo z čeho vybírat. Předtím jsem pár let byl u týmu v jiné roli a věděl jsem, že nám postup do světové skupiny leckdy utekl o pár gamů. V té době byla na vrcholu Nicole Vaidišová, tehdy osmá hráčka světového žebříčku. Jenže chyběla další tenistka, která by uhrála ještě ten jeden kýžený bod. Byl jsem u toho, takže vím, jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem.
Vám se s týmem podařilo uspět opakovaně, to asi nebude jen otázka štěstí.
Je až neuvěřitelné, co se povedlo. Zatím nám to opravdu vycházelo velmi dobře. Snažím se na to moc nemyslet. Ale když si vzpomenu na některé zápasy, kdy jsme byli opravdu blízko porážky, a nakonec jsme vyhráli, říkám si, že to snad ani není možné. Je dobré brát to s pokorou.
Jak jste si tehdy na začátku budoval u hráček autoritu?
Rozhodně jsem nemohl přijít a prásknout do stolu, ať mě jako kapitána koukají poslouchat. Zvlášť u holek, s nimiž jsem jezdil po turnajích, hrál smíšenou čtyřhru na grandslamech a chodil na večeře či do baru. Nemyslím si, že respekt získáte přísností. Jednal jsem s nimi tak, jak jsem to cítil. Snažil jsem se být férový a řekl bych, že to poznaly. Že mi záleží na tom, aby byly dobře připravené a bavilo je to. Vím, jak těžce nesou, když se nedaří, některé to ovlivní i během dalších turnajů. Sebevědomí hraje v tenisu velkou roli.
A dnes, když už nejste jejich vrstevník, je vztah jiný?
Logicky ano. Některé z holek mi už dokonce vykají. Tehdy jsme si všichni tykali, s Květou Peschkovou jsme navíc stejný ročník, známe se odmalička. Snažím se chovat přirozeně. Ale situace je jiná, holky jsou mladší a já jsem starší. (smích)
Ví se o vás, že jste synem slavného českého tenisty Františka Pály, ale nejsou známé téměř žádné informace o vaší mamince. Byla také tenistkou?
Ne, máma tenis nehrála, byla učitelkou češtiny (smích), takže na známce z češtiny u nás hodně záleželo. Musím přiznat, že to s námi měla těžké. Táta byl často pryč, pak jsem začal jezdit já, do určité doby hrála i sestra Monika. Později se k nám přiženil i můj spoluhráč ve čtyřhře Pavel Vízner, který si vzal mou sestru. U nás se všechno točilo kolem tenisu, a tak to i zůstalo, protože teď s tátou a švagrem vedeme tenisovou akademii.
Maminka vám určitě fandila.
To ano, jenže já jsem byl vůči ní docela drsný. Trval jsem na tom, aby u mých zápasů nebyla. Za což se jí dodatečně omlouvám. I když nic nedělala, cítil jsem z ní, že je nervózní, a to znervózňovalo i mě. Dnes vím, jak moc je to vůči rodičům nefér. Své děti všude vozí, podporují, a ony pak nechtějí, aby u jejich zápasů byli. Prosedí na turnajích celé víkendy, přitom své dítě nesmějí vidět. Doufám, že jsem jí to vynahradil během Fed Cupů.
Pojďme k vaší tenisové akademii Pála Vízner Tennis. Mohou průměrně vydělávající rodiče vychovat potenciálně úspěšného tenistu? Utáhnou to finančně?
To je složitá otázka. Tenis rozhodně je finančně náročný sport. Rodiče by se měli podívat trochu dopředu a hned na začátku si ujasnit, co si mohou dovolit. Nelze totiž zůstat jen v našem malém rybníčku. I když konkurence v raném věku je u nás výborná, je potřeba vyrazit ven. A to stojí dost peněz. Podle mého názoru nemusí mít každé dítě hned při prvních výjezdech individuálního trenéra, jemuž financujete cestu, plat a diety. Rodiče se mohou o náklady podělit a najmout jednoho trenéra třeba pro tři děti. Možnou variantou je i podpis smlouvy se sponzorem, kterému tenista poté, kdy začne vydělávat, vrací určité procento z výdělku.
Poznáte talentované dítě už v raném věku?
Rodiče se mě často ptají, jestli má jejich dítě šanci se prosadit. Musím říct, že snáz se v raném věku pozná, že šanci nemá, což není nic proti ničemu. Je lepší nemít přehnané ambice a neutopit spoustu peněz.
S přítelkyní bydlíte v dolním Poberouní. Neplánujete právě zde založit tenisovou školu?
Aktuálně jsme se přestěhovali do nového areálu v pražském Veleslavíně, takže řešíme hlavně jeho chod. V pandemické době je to hodně náročné. Navíc jde o rodinnou firmu, pracujeme tam všichni, oba rodiče, švagr, sestra, synovec, neteř, dohromady je nás sedm a já jsem jediný, kdo se odstěhoval tímhle směrem. Zatím nic takového neplánuji. Práce pro akademii, Fed Cup, bude olympiáda… Je toho docela dost.
Co vás do našich končin přivedlo?
Přišel jsem za přítelkyní, která tu bydlí od roku 2000. Přistěhoval jsem se k ní v roce 2012 a musím říct, že se mi tu líbí stále víc.
Nedaleko vás bydlí další úspěšný tenista Tomáš Berdych. Jdete si spolu někdy zahrát?
Zatím jsme nebyli, dokonce jsme se ani nenavštívili, i když to neustále plánujeme. Dvakrát jsem mu volal, když jsem jel kolem něj na kole, protože přesně nevím, ve kterém domě bydlí. Plánovali jsme, že bychom šli společně i na golf. Jsem přesvědčený, že k tomu jednou dojde.
Možná až skončí tahle nešťastná pandemie?
To by bylo skvělé. Už aby to bylo.
Mirka Paloncy