Malebná víska Mořinka na kopci nad údolím Berounky si let připomíná 680 let od svého založení. Vlastně by se dalo říci spíš od roku, kdy se o ní našla zmínka ve starých listinách.
V té době náležela k dobřichovickému panství a občas přes ni projížděl císař Karel IV. na dobudovaný hrad Karlštejn.
První zmínka o Mořince pochází z roku 1338, o čtyři roky později se našel zápis, že ves patří ke královskému zboží, k panství dobřichovickému, než ji v roce 1352 Karel IV. věnoval klášteru na Slovanech, a to společně s Mořinou. Klášter však Mořinku brzy prodal děkanovi kostela pražského (u svatého Víta), za což dostal 200 kop grošů. Ale hned v roce 1356 obec opět změnila majitele: císař Karel IV. vyměnil Mořinku za jiné zboží a přidal ji ke karlštejnskému purkrabství. Tou dobou prý podle starých zápisů Mořinkou projížděl na Karlštejn.
Víc než dvě stovky let se pak žádné dokumenty o Mořince nezmiňují. Najdeme ji až v listinách z doby kolem třicetileté války, dochovaných v českém archivu na Strahově (berní rula a gruntovní knihy). Tehdy i lidé na Mořince prožili krušné válečné časy. Obec se vylidnila. Před třicetiletou válkou byly na Mořince čtyři rolnické usedlosti, deset chalupnických a jeden mlýn. Zatímco po třicetileté válce, v roce 1653, zůstaly už jen tři usedlosti rolnické, sedm chalupnických a pustý mlýn. V archivu se píše: „Lid ožebračený útrapami válečnými a nedostatečnou výživou, nemohl zmoci těžké robotní úkoly, ani sám se nemohl uživit. Lidé byli často hubeni různými chorobami jako morem apod. Škodily i časté požáry. Dřevěné chaloupky, kryté došky, snadno podléhaly ohnivému živlu, proti němuž nebyla téměř žádná obrana.“
Další zmínky už jsou z let pozdějších. Například v roce 1806 se stal rychtářem starousedlík Josephus Vojta, jehož rodina tu žila nejméně od roku 1600 a vlastnila mimo jiné šenk a usedlost. Zachovaly se také informace z první poloviny 20. století: během první světové války zemřelo sedm zdejších mužů ze čtyřiceti, kteří byli naverbováni; v roce 1932 byly ve vsi evidovány tyto živnosti a obchody: hostinec, mlýn, pekař, 7 rolníků a 2 obchody se smíšeným zbožím; na konci druhé světové války 5. května byl ustaven národní výbor, v prvních květnových dnech prošli obcí vojáci tzv. Vlasovovy armády, utíkající před sovětskými vojsky, a první sovětské tanky přijely do obce až po 9. květnu.
Památková zóna a CHKO
Centrum Mořinky tvoří široká obdélníková náves, typická pro středověk, dlouhá asi 250 metrů a široká 55 metrů, se stromořadím a s kapličkou sv. Pavla se zvoničkou z poloviny 19. století. Kdysi zřejmě byly v obou řadách vždy čtyři usedlosti a čela návsi byla původně nezastavěná.
Kaplička ale není jedinou místní památkou. Celá vesnice je totiž od roku 1995 památkovou zónou lidové architektury. Dochovalo se tu totiž několik cenných roubených staveb z 18. století. Nejvíc vyniká roubený patrový dům č. p. 7 (nyní č. p. 63) s lomenicí, který má zděné přízemí, roubené patro a pavlač na vstupní straně. Dalším roubeným obytným stavením je dům usedlosti č. p. 2 (rovněž na severní straně návsi) s roubenou světnicí a síní. Dřív zde bývalo takových usedlostí daleko víc, bohužel mnohé byly zbořeny během socialistické éry.
Další zajímavostí je nedávno opravený křížek, který stojí u hlavní silnice, a také menhir, obrovský kámen vztyčený na kopci nad Mořinkou na přelomu tisíciletí.
Celá rozloha katastru obce je navíc součástí Chráněné krajinné oblasti Český kras.
Odkud se vzal název
Mořina byl původně les. Přesněji lze říci, že šlo o les, význačný ostružiním, kolem tekla říčka, respektive potok. Důležité je, že už tehdy byla ves Malá Mořina vedle Velké Mořiny. Samo jméno Mořinka se vyskytuje někdy od 1. poloviny 19. století. Předtím se vždy psalo Velká a Malá Mořina (1788), ovšem František Palacký se ve svém Popisu Království českého z roku 1848 zmiňuje už o Mořince, přesněji Mořinkách. Mořiny a Mořinky byly také uznány jako úřední název. Snad zásahem lidí věci znalých došlo k nápravě, takže dnes je správný název Mořina a Mořinka.
Obec se skládá z míst Hůrky, Placy, Loučka, Za Humny, Podubice, Čabrak, Liboř, V Trubech, V Hradišti, Rakovník, Políčko, Vrše, Obciny, Na Dlouhých, Ve Studeném, V Karlice. Dnes tu žije 151 obyvatel v 65 rodinných domech a další užívají 165 chat.
Lucie Hochmalová
