ČERNOŠICE – Sto deset let svého trvání oslaví v květnu Český svaz včelařů v Černošicích. Oficiálně byl založen jako Včelařský spolek pro Černošice a okolí na valné hromadě 25. října 1914 v restauraci Na Slánce v Černošicích. Patří tak mezi nejstarší včelařské spolky v dolním Poberouní. O pár let navíc má Včelařský spolek pro Dobřichovice a okolí.
Včelaření má ale mnohem hlubší historické kořeny a dá se říci, že patří mezi nejstarší obory lidské činnosti. Včelí med byl důležitou součástí potravy člověka již od pravěku. Lovci jej tehdy vybírali z hnízd divokých včel skrytých v dutinách stromů. Šlo o takzvané brtnictví, kombinující prvky sběru a záměrného chovu. Brť byla přirozená dutina v kmeni stromu na původním místě v lese, kterou si člověk upravil k snadnějšímu a opakovanému vybírání medu.
První důkaz o této činnosti je vyobrazen na jeskynních malbách z doby paleolitické asi před 15 000 lety. Jde o kresbu z Pavoučí jeskyně nacházející se u vesnice Bicorp ve Španělsku. Znázorňuje dvě postavy vybírající med.
V antickém Řecku se chovem včel zabýval Aristoteles. Řekové všeobecně považovali med smíchaný s vínem za univerzální všelék.
První písemné zmínky o chovu včel v českých zemích lze nalézt v záznamech kronik již z roku 993, kdy se klášteru v Břevnově u Prahy přiznává desátek těžby medu z přináležejících dvorů, a z letopočtu 1015 o požáru v Míšni, který pro nedostatek vody hasili tamní obyvatelé medovinou.
Jak píše botanik a včelař Bronislav Gruna v časopise pro ochranu přírody a krajiny Veronica, záměrný chov a rozmnožování včel v různě upravených úlech se jako specifický obor zemědělské činnosti rozvíjel paralelně s brtnictvím již od starověku.
Domácí včelařství vzniklo z lesního. Včelař uřízl v lese strom, v němž bylo usazeno včelstvo, a odvezl si jej domů. Prvním příbytkem včel byl tedy klát neboli špalek. Je to nejstarší a původní úl. „Podle regionu a místní tradice se úly později tvořily z různých materiálů, obvykle ze dřeva, slámy a hlíny,“ píše Gruna s tím, že na českém území bylo „zahradní“ včelaření běžné po celý středověk. Za Karla IV. ho vymezoval patent. Zajišťoval ochranu včelařských lip, svobodu chovu včel, ochranu chovu v lesích i doma, trestání jejich krádeží a podobně. Český med byl v té době vyhlášený. V Praze se konaly medové trhy, kde se med směňoval za sůl ve stejné váze.
Dočasný úpadek včelařství nastal po třicetileté válce. Výrazně klesl počet obyvatel a med přestal být jediným sladidlem, neboť se začal dovážet třtinový cukr. Dosud oblíbenou medovinu významně vytlačovalo pivo.
Podpory se včelaři dočkali od Marie Terezie. Ve svých patentech z roku 1775 a 1776 je osvobodila od všech povinných dávek, zavedla právo kočování bez placení mýtného a uvolnila obchod s včelími produkty.
Další rozmach včelařství nastal ve druhé polovině 19. století díky novým vynálezům. Objevily se rozběrné úly, vynalezen byl medomet. Vznikaly první včelařské spolky. Ten pro Čechy byl založen na ustavující valné hromadě 20. března 1872 v hospodářském klubu Platýz na Národní třídě v Praze. Tady schválili stanovy a předsedou se stal velkostatkář Jan hrabě Harrach. Od té doby se v čele svazu vystřídalo šestnáct mužů. Ryze pánskou záležitost prolomila v roce 2015 Jarmila Machová. Svaz vede dosud. V letech 2004 až 2011 stál v jeho čele černošický občan a mezinárodně uznávaný včelař Luděk Sojka. V současnosti vede černošický spolek, který na druhý květnový víkend chystá velkolepé oslavy.
