Tereza z Kukaček nebo Bára ze Zlaté labutě. I když má za sebou další divadelní role, tohle jsou dvě postavy z televizních seriálů, díky nimž lidé Martu Dancingerovou na ulici poznávají. A my v dolním Poberouní máme to štěstí, že ji můžeme vídat častěji, protože se tu před rokem usadila i s partnerem, hercem Markem Pospíchalem, a sedmiletým synem Toníkem.
Proč jste si k místu pro život vybrali právě Lhotku u Svinař?
Učarovala nám energie Poberouní. Jezdili jsme sem často už předtím na výlety, a tak jsme v první řadě hledali pozemek u železniční dopravy z Berouna do Prahy. I když ta trať není vždycky spolehlivá, cítím se v její blízkosti dobře. Na rozdíl od autobusu, kde se mi dělá špatně, jezdím vlakem moc ráda. Učím se v něm texty a dokážu vyřídit spoustu věcí.
Narodila jste se ve Znojmě, vyrůstala v Moravském Krumlově. Žila jste ve městech a zlákal vás život na vsi?
Nejsem úplně městské dítě, protože Moravský Krumlov je tak trochu větší vesnice a na ryzí vsi jsem bydlela kousek od něj až do svých šesti let. Zjistila jsem, že mi ze všeho nejvíc vyhovuje mít domov v klidu přírody, ale s městem na dosah, abych se ho mohla jednou za čas nabažit.
Přestěhovali jste se do nového domu z pražského bytu loni na jaře. Jak vypadá vaše vysněné bydlení?
Domek máme dřevěný a malý asi jako větší byt, ale takový jsme chtěli. Říkali jsme si, že když budeme mít hezkou zahradu, dokážeme na ní žít půl roku. Věděli jsme, že nechceme moc místností, abychom se nezahltili povinností se o všechny starat a udržovat je. Každý metr navíc totiž znamená další starosti. Stavět jsme začali v roce 2021 podle čistě ekologického projektu, který počítal pouze s přírodními materiály, takže máme lněné izolace, hliněnou omítku, vlastní čističku odpadních vod, studnu, tepelné čerpadlo.
Četla jsem, že váš partner si prosadil v domku kulaté okénko, co jste si prosadila vy?
Kromě vany jsem si hlavně přála technickou místnost. Za žádnou cenu jsem nechtěla pračku a sušičku v koupelně, toužila jsem, aby zůstala relaxační oázou, v níž mohu ležet ve vaně, aniž by mi cokoliv připomínalo, že bych měla dát prát prádlo.
Máte doma své království?
O kuchyni to říct nemůžu, protože tam jsme s Markem dost zaměstnáni oba. Každý totiž umíme uvařit jinak. Marek „chlapácky“: jednou za čas se vypraví nakoupit konkrétní suroviny, z nichž pak vytvoří nějaké super jídlo. Já jsem spíš ten typ kuchařky, kterou těší, když dokáže vymyslet a udělat oběd z toho, co doma je, tedy buď úplně bez nákupu, nebo jen s dokoupením jedné dvou surovin. V domku mám svá oblíbená zákoutí, ale celý dům je království nás všech.
Zatím máte kocoura. Plánujete pořídit si i jiná domácí zvířata, dokonce nějaká hospodářská?
Nic takového zatím neplánujeme, i když jsme uvažovali o slepicích, protože čerstvá vajíčka jsou velká výhoda. Ale bydlíme tu teprve rok a veškerá starost o ně by určitě byla hlavně na partnerovi, protože já moc neumím pravidelně se o něco starat, jsem trošku chaotik. Muselo by to být Markovo rozhodnutí.
Mluvila jste o tom, že chcete trávit hodně času na krásné zahradě. Asi tím tedy nemáte na mysli okopávání záhonků a vlastní pěstitelské úspěchy.
Zahradu chceme relaxační s travnatou plochou a se spoustou keřů a stromů. Určitě pár bylinek. Opět je to spíše Markův projekt, jak bude zahrada vypadat. Já tam chodím odpočívat. Zatím jsem nenašla touhu něco pěstovat, ale myslím, že to klidně přijde.
Toníkovi je sedm let, půjde do první třídy. Do které školy?
V Zadní Třebani.
Oba s Markem jste herci, vidíte na synovi herecké vlohy?
Nic takového se zatím poznat nedá, ale je jasné, že miluje příběhy. Má velkou fantazii a moc rád naslouchá, když mu někdo čte, to vydrží třeba i hodiny. A má cit pro slovo, velkou a vytříbenou slovní zásobu, asi díky tomu, jak odmala poslouchá audioknížky. Snad i tohle je dovednost, která s herectvím souvisí.
Chtěli byste pro něj sourozence, nebo stačí, že ve střídavé péči pomáháte s výchovou dvou synů z partnerova prvního manželství?
Další děti zatím nijak nepromýšlíme. Jsme spokojeni, jak to je. Uvidíme. Starší kluky rozhodně nevychovávám. Spíše se snažím být oporou a kámoškou, parťákem. Podporuji partnera ve výchově, ale do role rodiče se necpu. Není mi to příjemné a ani mi to v případě Jana a Václava nenáleží.
Máte v našem kraji oblíbená místa, kam rádi chodíte?
Musím přiznat, že víc jsme toho prochodili předtím, než jsme tu bydleli. Z bytu jde člověk na procházku nebo jede na výlet, protože se potřebuje vyvětrat ze čtyř stěn. Ale teď jsme venku pořád, a tak si užíváme hlavně dům a jeho bezprostřední okolí. Kromě klasických míst, jako je Svatý Jan pod Skalou nebo stezky kolem Berounky. Rádi brouzdáme bez cíle a objevujeme nová krásná mikro místa. Například hned u Svinař máme meandrové potůčky v lese nebo stoletý dub.
Viděla jste už představení místních amatérských divadelních spolků?
Zatím se ke mně informace bohužel nedostaly ani ke spolupráci mě ještě nikdo neoslovil. Ale řevnické Lesní divadlo, dobřichovický zámek i všenorský kulturní dům určitě moc ráda navštívím.
Vím, že jste velkou fanynkou Harryho Pottera. Už jste pro něj nadchla i syna?
Začali jsme ho číst na začátku léta a máme za sebou první dva díly. Toníkovi se moc líbí, a tak si užívám, že mu mohu číst svou oblíbenou knížku a vnímat, jak je z příběhů stejně nadšený jako já.
Čím byste si přála, aby jednou byl?
Pokud by se chtěl stát hercem, nerozmlouvala bych mu to. Doufala bych, že nejde jen o rozmar, ale že to cítí správně. A čím bych chtěla, aby byl? Je mi to jedno… Mohl by být třeba zubař.Kde vás mohou diváci vidět?
V seriálu Zlatá labuť, hraji v Činoherním klubu, hostuji ve Švandově divadle, Divadle Palace a ve Studiu Hrdinů.
Jak jste zapadli mezi místní?
Pár lidí v okolí jsme znali a mám pocit, že další se sem stále stěhují. Často se dozvím, že už tu nějací známí dávno bydlí, jen jsem o tom předtím nevěděla… Mezi místní komunitu zapadáme tak nějak samovolně.
Jste holka z Moravy, nechybí vám v Čechách pověstná moravská bodrost, pohostinnost a vřelost?
Chybí, už dlouho. Vlastně od té doby, kdy jsem přišla studovat DAMU do Prahy. Na Moravě se lidé neberou tak vážně, což mi v Čechách dost schází. Mám pocit, že tahle sebeironie je výlučně moravská devíza, alespoň jsem se s ní v takové míře zatím nikde jinde nesetkala.
Jak jste strávila u Berounky druhé léto?
Nejvíc s rodinou. Rádi se chodíme koupat do Berounky, Tonda si oblíbil dobřichovický jez, který je místní atrakcí. Já mám ráda lomy v okolí. A jakmile byl trochu čas, snažila jsem se psát povídkový román, svou třetí knížku. Ale byli jsme také na dovolené v jižních Čechách, kde Marek každé léto hraje v představení Muž dvojhvězdy na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Rádi ho doprovázíme. Zvládli jsme i moře a Toník poprvé letěl letadlem, byl to pro něj velký zážitek.
Máte vysněnou roli?
Měla jsem. Chtěla jsem si zahrát Ninu v Rackovi od Antona Pavloviče Čechova. Ale myslím, že už jsem na ni stará. Jinou vysněnou roli teď nemám.
Na jakou roli jste nejvíc hrdá?
Asi to budou především divadelní role. Jsem hrdá na nová představení a na práci celého souboru Činoherního klubu v Praze. A co se týče televize, asi nejvíc na Terezu z Kukaček. Byla pro mě prvním velkým úkolem, velice mě bavil. Tu postavu jsem měla moc ráda.
