V létě i v zimě to na facebookové skupině Sousedé u Berounky žije. Znají ji místní i ti, kteří se do regionu stěhují. Mají totiž vyzkoušeno, že jejich příspěvky fungují. Ať už potřebují něco darovat či prodat, s něčím pomoci, vypátrat majitele nalezené věci či zvířete… Vždy se obrátí na Sousedy. Jaké je vést takovou skupinu? Zeptali jsme se „vlídné správcové Bashky“.
Facebooková skupina funguje už sedm let. Jak a proč vás tehdy napadlo ji založit?
Měla jsem tenkrát malinkou dcerku a v Řevnicích jsem byla docela nová. Náplava. Toužila jsem mít kolem sebe komunitu lidí, které znám a na něž se mohu obrátit. Je pro mne přirozené dotvářet prostředí, kde žiji. Když se někde začnu cítit doma, mám chuť takové místo opatrovat, pečovat o něj, poznávat ho. A u mě bývá od chuti k činu jen milimetr. Pokud mi na něčem záleží, udělám maximum. A přiznávám, že na úplném počátku byla čistě osobní motivace. Chtěla jsem kolem sebe víc přátel. Tenkrát jsem tu pořádně znala asi jen patnáct lidí. Oslovila jsem je s tím, že uvažuji o založení skupiny s jasně daným záměrem propojování a podpory sousedské komunity. A požádala jsem je, ať do ní pozvou další lidi, které by to mohlo zajímat a s takovým záměrem by souzněli. Během roku nás tam bylo skoro tisíc. Už na počátku jsem stanovila jasný záměr a pravidla. Ze záměru jsem nikdy neuhnula. Spíše události a různé situace formovaly některá z pravidel. Třeba zakázaná témata (například politika), covid nebo vyčlenění prodeje dětských věcí do vhodnější skupiny.
Stále mi šlo o to stejné. Být sousedy. Osobně se znát a pomáhat si. Žít na březích Berounky v respektu a důvěře. Neanonymně. Komunita sousedství má ohromnou sílu. Když je kultivovaná, dokáže se neuvěřitelně spojit, pokud je potřeba pomoc.
Takže na počátku šlo „jen“ o propojování lidí…
Ano, asi jsem tím posedlá. (smích) Miluji lidi, a kdykoliv je kolem mě pár těch, kteří se neznají, mám chuť je seznamovat, motivovat ke spolupráci a podobně. Jsem velmi prokomunitně založená a upřímně mi komunita dává větší smysl než jakékoliv politické uskupení.
Co vám Sousedé dali, co naopak vzali?
Dali mi mnohá přátelství, nespočet momentů, kdy mi někdo pomohl nebo jsem naopak mohla pomoci já. Dali mi i pocit, že jsem doma nejen v Řevnicích, ale v celém našem překrásném Poberouní. Utvrdili mě v přesvědčení, že lidé, kteří mezi sebou mají respektující vztah, ho dokážou vtisknout do „velkých drobností“, jako je vzájemná pomoc, péče o okolí, řešení systému a mnoho dalšího.
Čím dál víc se tu objevuje slovo „soused, sousedský, sousedství“: a to opravdu něco znamená. Vidíte ho na názvech akcí, projektů a dalších detailech. Sousedství se stalo pojmem s pozitivním obsahem. Něco tak ohromného jsem nečekala.
A co mi vzali? Hodně času. Snažím se všechno dělat pořádně. Jedním z pravidel skupiny je respektující komunikace, a než se stala poměrně zažitým standardem, stálo mě to mnoho hodin osobní komunikace, telefonátů, vyjasňování.
V porovnání s jinými skupinami, jichž jsem členkou, jsou Sousedé velmi kultivovaní. V současné době už fungujeme tak, že pokud se někdo chová nerespektujícím způsobem, sami členové mě na komentář či příspěvek upozorní.
Dnes má skupina více než 10 tisíc členů. Čekala jste, že se komunita takhle rozroste?
Ani náhodou. Fakt. Myslela jsem, že tisíc je maximum. Jenže skupina začala být užitečná a mnoha lidem přináší práci, přátelství, přispívá k recyklování a využití nepotřebných věcí, pomáhá rodinám v nouzi, nachází ztracené psy a klíče a dává vědět o kulturních akcích, je toho tolik.
Jsem velká ctitelka Paretova pravidla, podle mě funguje ve všem a všude: poměr 80/20. Osmdesát procent lidí je v pohodě a těch dvacet je trochu nebo více mimo. Bohužel ta menší skupina je občas hodně hlasitá. Upřímně přiznávám, že už přišla chvilka, kdy jsem měla chuť zmáčknout jedno jediné tlačítko, které je potřeba, abych skupinu smazala. Ale nestalo se. Když jsem si uvědomila, kolika lidem pomáhá, nemohla jsem to udělat. Srážky s blbcem někdy bolí, ale zase to přejde. Jednou se mi při nějakém podivném konfliktu ve skupině, který jsem řešila otevřeně a veřejně, dokonce stalo, že před mým domem zastavil pán a dovezl mi láhev ořechovice. „Tohle vypij,“ řekl, „To se přece nedá vydržet, mít tolik trpělivosti.“ Díky bohu za něj v ten den. (smích)
Koho a co jste díky Sousedům poznala?
Nové přátele, skupiny lidí, místa, nové produkty, projekty, iniciativy, nápady, potíže, radosti, prostě všechno. Zjistila jsem, že doma není jen v Řevnicích, ale všude okolo Berounky. Že tu žijí úžasní, inspirativní, aktivní a srdeční lidé. A že i těch 20 procent ostatních je zcela v pořádku.
Aktivní a inspirativní sousedy koneckonců propojuji v pořadu Síťovka, na podzim proběhne její už osmé kolo.
Je na Sousedech více žen, nebo mužů a v jakém věku? Kolik denně přibude příspěvků?
Je tu 66 procent žen. Věkově často lidé od 25 do 54 let s tím, že skupina 35 až 44 let je nejpočetnější. Během měsíce přijímám zhruba 200 nových členů a asi 120 jich odmítnu, vždy z důvodu, že nejsou odsud nebo neodsouhlasí pravidla a podobně.
Denně je ve skupině přibližně 150 příspěvků, to znamená reakcí, samostatných příspěvků nebo komentářů. Aktivních členů, tedy těch, kdo si stránku během týdne otevřou nebo na něco reagují, je 80 procent. Zbylých 20 opět potvrzuje Paretovo pravidlo: už to jsou mrtvé účty nebo neaktivní členové. Jednou za čas skupinu celou projdu a mrtvé členy vyházím. Ovšem je to akce tak na tři týdny mravenčí práce.
Myslím, že ke cti skupiny patří, že jsem za celých sedm let vyhodila bez možnosti návratu asi 10 lidí pro hrubé porušení pravidel a dalších 10 s možností návratu. Tedy vlastně neuvěřitelně nízké číslo. Většinu konfliktů se mi snad podařilo vyřešit.
Už jsme to „nakousli“, ale co se tu nejvíce řeší?
Přebytky ze zahrad, z domů, ztracené a nalezené věci, poděkování a žádosti o pomoc, kulturní akce, nabídky služeb a podobně. A samozřejmě naše ultravtipná trať 171, která je spíše parodií na dopravu.
Co vůbec netolerujete?
Politiku, nadměrné marketingově zaměřené příspěvky, hrubost, netoleranci a nerespektující vyjadřování. Všechno dost zřetelně určují nastavená pravidla.
Máte plány do dalších let?
Pokud bych měla jediný plán, tak udržet skupinu, jak jen to bude možné, v mezích slušného chování a v mantinelech jejího záměru, který se od počátku nezměnil, tedy: „Skupina pro podporu dobré sousedské aktivity na obou březích Dolní Berounky. Skupina vytváří prostor pro pěstování dobrých vztahů, respektující komunikaci a důvěru. V této skupině není tolerováno nevhodné chování a nedodržování dohod.“
Lidé na sítích vás nejčastěji znají pod přezdívkou. Řeknete nám něco o sobě?
Jsem Bashka. To mi stačí. Žiji v Řevnicích, ale původem jsem z Hané. Náplava, která to tu miluje a je tu doma. Mám dvě děti. V Řevnicích vedu coworkingové centrum, kde propojuji místní podnikatele. Pořádám kulturní a networkingové akce. Dělám kurzy kreativity pro dospělé a vedu je k jejich vizi a autenticitě. Jsem doživotně fascinována lidmi. Miluji hudbu a učím se včelařit. Jsem ohromně ráda na světě a fakt mě to tu baví.
