Uplynulý únor nám přinesl mnoho masopustních oslav, konaly se skoro v každé obci v našem okolí. Ten nejstarší masopust pořádali už po třicáté v Mokropsech. Tradice fašanku je ale starší.
První oslavy lidového svátku sahají až do období počátků mokropeského sboru dobrovolných hasičů, tedy asi do roku 1902. Tehdy se na organizaci masopustů podílely kromě hasičů i další spolky. Během oslav procházel obcí průvod, hrála v něm hudba a tancovala mládež – a tak je tomu vlastně i dnes.
Zákaz a obnovení tradice
Jako mnoho dalších věcí byly i masopusty během druhé světové války, a hlavně po roce 1948 zakázané. Dalších čtyřicet let museli lidé chodit jen v prvomájových průvodech. Nebylo proto jednoduché tradici masopustů v Mokropsech obnovit. „Dalo to spoustu práce a přemýšlení. Prohlíželi jsme staré poválečné fotografie z doby, než lidový zvyk v Mokropsech zanikl pod tlakem padesátých let. Chtěli jsme nové oslavy s vlastní tradicí a maskami, které budou jen naše,“ říkají při vzpomínání na začátky novodobého masopustu Kateřina a Břetislav Slováčkovi.
To bylo v roce 1988. „Byla jsem na čajíčku u Sklenářů a jako každou neděli tam seděl Tomáš Pech a pan Novák. Bavili se o tom, že by vůbec nebylo špatné, aby se v Mokropsech obnovil masopust. A já na to, tak my to s Břéťou zahrajeme…,“ přidává svou vzpomínku Markéta Nová.
Všichni zmínění aktéři jsou ještě s Ivanem Látalem hlavními tvůrci zdejší novodobé tradice. I díky nim se první masopust konal ještě před sametovou revolucí, v únoru 1989. „Tehdy nám velice pomohli hasiči v čele s ochotnickým bardem Jardou Rybkou. Oslava se vydařila a bylo rozhodnuto,“ dodávají Slováčkovi. Divadelní a filmový herec Břetislav Slováček napsal scénář a dramaturgii masopustu, etnografka Jelena Látalová masopust fotila a kromě toho pekla a zdobila velká perníková srdce, která se předávala hospodyním a hospodářům na zastávkách. Na pár let se této činnosti ujal Ivan Látal a nyní padesátku srdcí a další malá srdíčka pro děti peče Alena Číhalová.
Od prvního (předlistopadového) masopustu dodnes
První masopust nebyl velký. Ale pro Mokropeské znamenal hodně, o čemž svědčí i jeho trvání do dnešních dnů. Nebylo žádné pódium jako dnes, vše se odehrávalo na zemi. V průvodu šli jen tři muzikanti a konala se pouhá čtyři zastavení: na náměstí, u školky, u Žežulků a u studny. K průvodu se přidalo pár desítek diváků.
Dneska je mnoho věcí jinak. Ale původní duch a myšlenka, aby se lidé sešli a pobavili, zůstaly. Během let se do organizace masopustu zapojili noví lidé. Kromě dospělých třeba také děti z Mateřské školy Topolská s ředitelkou Kateřinou Mandovou, které každý rok zdobí původně vánoční strom na Masopustním náměstí. Věší na něj ozdoby a obrázky lízátek, bonbonů, buřtů, tlačenek, jitrnic, vajec, koláčků, dokonce i piva a masek.
„Samozřejmě původní děti odrostly a mnozí z prvních aktérů již dokonce nejsou mezi námi… A proto je úplně nejúžasnější, že se našli následovníci a oslava masopustu nezanikla. V Masopustním spolku pod záštitou Jany Paďoukové a Tomáše Prskavce máme zdatné pokračovatele, a tak Mokropeský masopust žije. A jak říkávala Jelena Látalová, je to každý rok hezčí a hezčí,“ těší manžele Slováčkovy.
- Vzpomínky Káti a Břetislava Slováčkových
Jednou byl tak velký mráz, že si muzikanti museli prolévat některé nástroje alkoholem, aby jim vůbec hrály. Na pódiu byli tenkrát hosty Ivan Trojan a jeho budoucí žena Klárka a pivo, které měli vypít na ex, jim zamrzalo ve sklenici. - Podruhé zas bylo o masopustu takové teplo, že večer po obchůzce jsme seděli venku před hasičárnou jenom v tričku, a to byl únor.
- Jednou byla obchůzka až dlouho po Popeleční středě a principál Tomáš Pech prosil v kostelíčku Pána Boha, aby nám odpustil, že jsme dřív nemohli.
- Na Tomáše Pecha vzpomínáme často a s láskou. A také na všechny ty mokropeské lidičky, které dal dohromady a bez nichž by masopust nebyl tím naším masopustem.
- A díky patří Pavlu Kopačkovi, který nikdy nechyběl a na něhož bylo vždycky spolehnutí, že dá dohromady skvělou kapelu, s níž byl Mokropeský masopust světový.
(Lucie Hochmalová)
