MNÍŠEK POD BRDY – Jeho hlas promlouvá už více než padesát let v Českém rozhlase. V televizi jsme ho vídali jako moderátora různých pořadů a soutěží. Občas si zahraje nějakou zajímavou roli, dokonce i s místními ochotníky. Jan Rosák, rozhlasový a televizní hlasatel, scenárista, moderátor a herec. Více ho představovat nemusíme.
Sympatický moderátor žije se svou manželkou už dlouho v Mníšku pod Brdy, kde se také společně zapojují do místního kulturního dění. To ostatně platí i o údolí Berounky, kde ho můžeme spatřit v představeních místních ochotníků.
Honzo, čím jsi chtěl být jako dítě? Měl jsi nějaký sen?
Jako kluk jsem asi do devíti let chtěl být kupodivu vojákem. Já, dnes naprostý pacifista! Mohly za to určitě válečné filmy, které do nás tehdy hustili, jako Za námi Moskva, Malý partyzán a podobné kousky. Dokonce jsem se chtěl přihlásit na Žižkovo vojenské gymnázium, ale naštěstí mi to táta včas zakázal.
A kdy ses začal věnovat herectví?
Divadlo mě popadlo do spárů až na gymplu. Spolužáci jako Olda Vízner nebo Otomar Krejča mladší založili studentský soubor a já jsem se přidal.
Dodnes občas hraješ, mimo jiné s místními ochotníky, dříve s Poberounským souborem Mildy Frýdla nebo s Dobřichovickou divadelní společností, teď zase s Všenorskou divadelní společností. Jaká je tvoje nejnovější role?
Zatím poslední je role ve hře Gérarda Sibleyrase Vítr ve větvích topolů, kterou hrajeme pod názvem A psa s sebou! Je to moc krásná hra o trojici válečných vysloužilců, kteří v domově pro staré vojáky sní o tom, že utečou a budou „žít jako dřív“. Samozřejmě marně, ale smutné je to jenom trochu.
A kromě toho budu na přelomu roku opět hrát v divadle Broadway v Ledeckého muzikálu Vánoční zázrak.
Výrazné role jsi měl v ochotnických představeních Noc na Karlštejně a Postřižiny. Jak na tu dobu vzpomínáš?
Na obě představení samozřejmě moc rád. Noc jsme hráli snad dvanáct sezon a Postřižiny také pěkně dlouho. A prý si příští rok doktora Gruntoráda v Postřižinách střihnu zase v několika reprízách.
Tak to se těším. Pojďme ale k tvé profesionální práci. Už přes padesát let pracuješ v rozhlase. Jak to tehdy začalo? Bylo těžké se tam dostat?
Vlastně nebylo. Kamarád udělal konkurz na hlasatele a řekl mi, že mají zájem ještě o někoho schopného, tak jsem si řekl: „Jsem schopný? No, jsem!“ Šel jsem tam. A oni mě přijali…
O pár let později ses poprvé objevil v Československé televizi. Jaký byl tvůj úplně první vysílací den?
Byl to vlastně spíše natáčecí den. Začal jsem totiž jako moderátor v pořadu Kaleidoskop, složeném z krátkých filmů. Ale i tak jsem byl nervózní a rozklepaný. Teprve později přišly soutěže jako Nikdo neví všechno a pak samozřejmě Videostop.
Co je pro tebe víc: rozhlas, nebo televize?
Jelikož mi dnes, po účinkování v Riskuj nebo Pokladu z půdy, televizní příležitosti přicházejí jen nárazově a nejsou většinou pravidelné, určitě je pro mě víc rozhlas. Talkshow Tandem jsem točil a vysílal osm let, na Českém rozhlase Pohoda ho reprízují dodnes. Ostatně, měl jsem v něm přes dva tisíce hostů! A Šťastnou cestu na Dvojce vysílám pravidelně pátek co pátek živě už od února 2011 dodnes, takže přes dvanáct let!
Dá se říct, co tě v životě nejvíc ovlivnilo? A na co nejraději vzpomínáš?
Dostalo se mi skvělé příležitosti dělat to, co mě nejvíc baví. Nevím, čím jsem si to štěstí zasloužil, ale jsem za to moc vděčný.
Pořád pracuješ, i když už bys jako důchodce nemusel.
Já si ani jako důchodce nepřipadám, pokud mi to jako třeba teď nějaký novinář nepřipomene…
Omlouvám se, ale mám ještě jednu nepříjemnou otázku. Letos jsi byl na operaci s vyhřezlou ploténkou. Už je to v pořádku a zase hraješ svůj oblíbený tenis?
Sice to nebyla vyhřezlá ploténka, ale nepříjemná patálie ano. Dostal jsem se koncem loňského roku do stavu, že jsem v kuse neušel ani sto metrů. Tak se pan doktor Chrobok na Homolce rozhodl, že se do toho musí říznout, a stalo se tak letos v lednu, symbolicky v pátek třináctého. A udělal to asi moc dobře, protože už za dva měsíce jsem zase stál na tenisovém kurtu.
Máš nějaký recept, jak být takhle fit?
Zkouším si nepřipouštět, že mi něco je, a hýbat se, co se do mě vejde…
Už dlouho žiješ v Mníšku pod Brdy. Stále tu pořádáš slavnosti vína?
V Mníšku žijeme s manželkou už skoro pětadvacet let. A protože nás moc těší bavit se vínem, uspořádali jsme za tu dobu sedmnáct ročníků festivalu vína. Ale už je toho na nás moc, tak jsme to předali mladším.
Máš nějaký recept na dlouholeté manželství, vzhledem k tomu, že už jste s manželkou Jiřinou oslavili zlatou svatbu?
Na to recept není. Kdybych ho někomu chtěl vnucovat, tak až mu nevyjde, bude mě žalovat! Ale vážně: důležitý je stejný smysl pro humor a samozřejmě tolerance. A pak to, že se mi moje manželka Jiřina pořád líbí ze všech nejvíc.
Na co jsi ve svém životě nejpyšnější?
Pyšný nejsem, pýcha je špatná vlastnost. Ale jsem hrdý třeba na to, že jsem se nikdy nikam nenabízel a neponižoval se. A když mi byla nabídnuta hezká práce, s pokorou a zodpovědně jsem se jí zhostil.
Kdo je Jan Rosák?
- Moderátor, hlasatel, scenárista a herec.
- Narodil se 24. srpna 1947 v Ivanovicích na Hané, žije v Mníšku pod Brdy.
- Od roku 1971 působí v Českém rozhlase, od roku 1976 v České televizi.
- Pětinásobný držitel divácké ceny TýTý v kategorii moderátor.
- Působil v české verzi soutěže Pevnost Boyard, moderoval třeba televizní pořady Studio Rosa, Videostop, Magion nebo Riskuj!
- Nyní moderuje pořady Šťastnou cestu a Slovo nad zlato v Českém rozhlase.
- Je členem prestižního klubu Amfora.
