Osmdesáté narozeniny oslavil v pondělí 7. února zpěvák, textař, banjista a také malíř Ivan Mládek. Kromě toho, že vyjde reedice jeho prvních dvou alb Banjo Bandu Dobrý den a Na shledanou, má jubilant s kapelou naplánovaných také několik koncertů.
Nejdříve vám přeju všechno nejlepší k životnímu jubileu, které zanedlouho oslavíte. Jak se vám daří v této poněkud divné době? Ovlivňuje vás nějak?
Moc ne, jsem člověk přizpůsobivý.
Přizpůsobil jsem se komunistům tak, že jsem nikam nenastoupil jako ekonom, ale šel jsem hrát na banjo po hospodách, kde tolik neotravovali. Přizpůsobil jsem se i kapitalismu, jehož svobodné soutěži o co největší zisk fandím, ale sám se jí nezúčastňuju. A covidu jsem se přizpůsobil tak, že jsem si koupil domů pípu. Kdyby mi neumírali kamarádi, pandemie by mi byla ukradená.
Vystupujete ještě s kapelou Banjo Band?
Skoro dva roky jsme trochu odpočívali, ale pomalu se zase všechno dostává do starých kolejí. Snad nás nezažene zpátky do chalup zase nějaká nebezpečná vlna.
Vím, že také malujete. Je to stále váš koníček?
Že by bylo malování mým koníčkem, se říct nedá. Nikdy jsem nebyl ten, kdo by maloval kvůli nějakému uspokojení a své obrazy si doma věšel a pak se na ně, nedej Bože, díval. I když jsem z malířské rodiny, k malování mám trochu zdeformovaný muzikantský přístup. Muzika, na niž nikdo nechodí, nemá žádnou cenu. Obraz, který si nikdo nekoupí, také podle mne nestojí za nic. Většinu života jsem se živil muzikou a malování měl jako „vedlejšák“, ale covid to otočil, takže dva roky hlavně maluju a hraju jen sem tam.
Vracíte se někdy do Dobřichovic, kde jste dlouhá léta žil?
Už tam moc nejezdím. Měl jsem na našem kopci šest dobrých kamarádů, ale všichni to už mají za sebou. Čtyři umřeli a dva se zabili. Není pravda, že jsem se odstěhoval z obavy, že teď jsem na řadě já. Měl jsem moc velký dům a moc velkou zahradu a nechtěli jsme se s manželkou na stará kolena starat o takové monstrum. A bohužel jsme nic menšího v Dobřichovicích nesehnali. Prožili jsme tam hezkých 35 let.
(lh)
