Více než dvacet let baví ostatní. Zároveň ale pozorně sleduje svět kolem sebe. Herečka a komička Iva Pazderková o svobodě, humoru, lidských právech i o tom, proč je důležité mít názor.
Ivo, jak se stalo, že jste nadosah Brdům?
Asi před patnácti lety jsem bydlela s tehdejším přítelem v Berouně. Po rozchodu jsem krátce podnikla návrat do Prahy, ale Beroun mi přirostl k srdci. Myslím, že to je nejkrásnější místo k žití v Praze, jak říkám s nadsázkou. (smích)
Znovu jsem se sem přestěhovala asi před šesti lety. Miluji to tady. Je to dokonalé město. Krásné, sofistikované, zkrátka královské. A na dosah křivoklátské přírody.
Podnikáte výlety?
Moje nejoblíbenější jsou výpravy do lesů okolo. A ať už na kole nebo pěšky, doporučuji zřejmě nejznámější trasu podél Berounky do Nižboru. Je nádherná. Jakoukoliv procházkou v přírodě si čistím hlavu.
Do jaké míry jste dobíjení potřebovala při zapojení do politické kampaně Spolu loni před volbami? Moderovala jste setkání s občany… Věděla jste, do čeho jdete?
Přírodu jsem tehdy opravdu potřebovala, ale moc na ni nebyl čas. Na druhou stranu, když člověk něco dělá s jasným cílem, ví proč a věří tomu, vše ostatní počká. Byla to práce, baterky jsem dobíjela až potom.
A ano, věděla jsem, do čeho jdu. Člověk samozřejmě nemůže odhadnout vše, o to více jsem si to rozmýšlela. Chtěla jsem mít čisté svědomí, vědět, že jsem v rámci svých možností udělala maximum, aby volby dopadly takovým způsobem, že budou zachovány základní demokratické hodnoty, v něž mám víru. Bývalého pana premiéra Petra Fialy si nesmírně vážím. Věřila jsem mu a věřím.
Jak dlouho ve vás rozhodování zrálo?
Dva nebo tři dny. Ale na první dobrou jsem věděla, že to chci udělat.
Změnila tato zkušenost váš pohled na politiky?
Ne. Jsou to vlastně naši zaměstnanci. A nikdo není perfektní. Jenom se mi potvrdilo, co si myslím, že to je hodně náročná práce. A nevděčná, já bych do ní určitě nešla.
Otevřely se vám nějaké nové dveře? Nebo naopak zůstaly šrámy na duši?
Každá práce, která je vidět, vám otevírá a zavírá dveře. Je přitom jedno, zda jde o moderaci v kampani nebo účinkování v Tvoje tvář má známý hlas. Přinesla mi hezká setkání s lidmi. Dávají mi zpětnou vazbu, když mě potkají. Většinou pozitivní. Negativní si nechávají na sociální sítě. Šrámy na duši ne. Spíše konfrontaci s realitou, jakým způsobem někteří lidé přemýšlejí a čemu jsou často ochotni věřit.
Co říkáte lidem, kteří razí názor: Vy umělci se nemáte vyjadřovat k politice!
Přijde mi legrační, když lidé takový výkřik používají. Každý by se měl zajímat o politiku. Vždy říkám, tak mi sepište seznam povolání a řemesel, která smějí a která ne. V tu chvíli jim argumenty docházejí. Naopak, umělci se musí vyjadřovat o politice. Protože umění je odrazem, v jak svobodné společnosti žijeme. Musíme si uvědomit, že za totalitního režimu, za diktatury, za autoritářského režimu rozhodně nemůžeme tvořit. Bez svobody není svobodného umění.
Stýská se vám po Blbé blondýně?
Ne, protože Na stojáka funguje už 21 let. Měli jsme tour k 20. výročí. Máme stále vyprodáno. Blbé blondýně se daří. Je pořád stejně blbá, někdy více, někdy méně, ale jen tak se jí nezbavíte. Ona nemá sebereflexi. (smích)
Jací jsou diváci ve srovnání s těmi před dvaceti lety?
Vnímavější a vzdělanější. Asi jako my, co stand-upy děláme. A také náročnější, protože i díky sociálním sítím je dostupnost dobrého humoru obrovská.
Jak se tedy dobrý humor vymýšlí?
Občas těžko, jindy to jde samo. Mě nejčastěji zaujme určité téma nebo událost v mém životě. Zaimprovizuji a postupně to takzvaně „ojíždím“, přidávám na vystoupení, až vznikne ucelená věc. Věci si nepíšu, vznikají spíše organicky.
Když dnes stojíte na pódiu, cítíte se více jako herečka, komička či moderátorka…?
Nikdy jsem se necítila nikým jiným než herečkou. Hraji asi 35 let, je to moje řemeslo, povolání a z 95 procent ho tvoří divadlo a práce před kamerou.
Chodíte naproti novým příležitostem?
Dobrá otázka. Jestli bych něco změnila ve svém životě, určitě tohle. Protože už před dvěma dekádami jsem přestala chodit na konkurzy. Vždycky jsem na nich selhala. Vedlo mě to k myšlence, že kdybych něco mohla udělat jinak, hned po vysoké bych se učila aktivně chodit naproti novým příležitostem. Na druhou stranu jsem měla štěstí, že jsem byla vždy oslovena. A možná se dá považovat za chození naproti příležitostem i to, že přijmu nabídku, jíž se bojím nebo s ní nemám zkušenost. Třeba jako když mě můj táta před lety přihlásil do Na stojáka na HBO.
Někdo se postupem věku zklidňuje, moudří… Co vy?
Určitě bych si přála moudřet. V mých 46 je už na to asi čas. Na druhou stranu přichází perimenopauza a jiné věci, paměťová mlha je tedy velká, nemůžu si vzpomenout na slova. Je blbé, když člověk v životě pořád opakuje stejné chyby. Myslím, že moudření je o tom, že jich opakuje méně. Řekněme, že jsem… zkušenější.
Která témata vás zasahují více než před deseti lety?
Teď asi logicky ta spojená se zdravím. A vždycky mě zasahovala lidskoprávní témata. Kdybyste mi před deseti lety řekla, co se dneska bude dít, nevěřila bych vám! Lidská práva a rovnoprávnost jsou dnes ohroženy i v takových zemích, které dosud byly kolébkou demokracie a pokroku. To se mě dotýká strašně moc.
Chtěla byste procestovat svět? Či letět do vesmíru jako Aleš Svoboda?
Tisíckrát ano! Toužím procestovat celý svět. A mým největším životním snem už odmalička je letět do vesmíru. Asi se mi to nepodaří. Možná, kdybych vyhrála sportku. Takže ano, chci. Tečka.
Iva Pazderková (46)
- Herečka, moderátorka a stand-up komička.
- Absolventka JAMU v Brně.
- Před 21 lety se proslavila v pořadu Na stojáka postavou Blbé blondýny.
- Dlouhodobě působí na divadelních scénách a v televizi.
- Žije v Berouně.