ŘEVNICE – Existují koně, kteří umějí pomáhat při léčení. Hiporehabilitace je v poslední době stále oblíbenější. V Řevnicích ji nabízí nezisková organizace Jupiter, jejíž předsedkyně Ida Kubrichtová je milovnice koní.
Ido, měla jste koně ráda už odmalička?
Měla jsem ráda všechna zvířata. Když jsme s rodiči chodili na borůvky, zásadně jsem sbírala místo borůvek kuličky hovniválů a následně je sypala do kadibudky v domnění, že jim tím dělám službu. (smích) Ale ano, koně byli mou velkou láskou. Více jsem se jim ale začala věnovat až na vysoké škole, kde jsem vystudovala obor zoorehabilitace a asistenční služby se zvířaty. Po škole jsem si udělala kvalifikační kurz České hiporehabilitační společnosti a v roce 2016 založila neziskovou organizaci Jupiter.
Kolik koní teď máte a jaké jsou jejich příběhy?
Nyní máme v Jupiteru šest koní. Pro terapii jsme ale kupovali pouze tři z nich. Zbytek koní k nám tak nějak přišel sám. Jednu kobylku jsme dostali od známých z Krkonoš, kde pro ni už neměli využití, poníka Deníska jsme zase získali jako dar ke koupi koně Bleska. Jedna kobylka nám tu dokonce zůstala tak, že u nás nejprve byla ustájena, ale majitelé o ni nejevili zájem. Každý z našich koní má za sebou nějaký zajímavý příběh. Koně většinou nemají takové štěstí jako třeba psi a je běžné, že za svůj život vystřídají několik majitelů. Čím více majitelů se však na koni podepíše, tím těžší je pak jeho výcvik pro hiporehabilitaci.
Je hodně náročné vycvičit koně pro hipoterapii?
Pokud má člověk dostatek financí a času vybrat vhodného jedince již při koupi, nemusí být hiporehabilitační výcvik tak náročný. Dost času ale znamená, že si můžeme koupit třeba roční hříbě a čekat několik let, než budeme moci s výcvikem začít. Hiporehabilitační licenci totiž může kůň skládat nejdříve v pěti letech. To se ale poštěstí málokterému hiporehabilitačnímu středisku. Většinou pracujeme se zvířaty, která mají již něco za sebou, a výcvik nám tedy zabere mnohonásobně více času.
Co je při tom nejdůležitější?
Principem výcviku je hlavně důvěra k člověku a ochota s ním spolupracovat. Snažíme se, aby kůň byl především nelekavý. Na spoustu situací ho ale nelze dost dobře připravit dopředu, třeba na projíždějící bagr nebo vrtulník. Hiporehabilitační kůň se tedy leknout může, ale nikdy nesmí opustit svého vodiče. Také proto je důvěra mezi koněm a jeho vodičem naprostou prioritou.
Jaké aktivity teď v Jupiteru provozujete?
Momentálně děláme individuální hiporehabilitaci pro děti s hendikepem, skupinovou hiporehabilitaci pro mládež z ústavní péče, hipoterapii v psychiatrii a psychologii: terapeutické lekce a volnočasové aktivity pro děti a mládež v podobě koňských kroužků. Kromě aktivit s koňmi nabízíme i zookroužek, zooterapii, snoezelen nebo třeba neformální vzdělávání pomocí koní v podobě projektových dnů, během letních měsíců pak koňské tábory a hiporehabilitační pobyty.
Kdo v Jupiteru pracuje?
Jupiter vedu společně s Marií Mainerovou a většinu provozu zajišťujeme spolu. Zaměstnáváme asistenty lektora a vodiče koní pro hiporehabilitaci. Naším externím trenérem je slavný Olda Novák, od něhož se intenzivně učíme už třetím rokem. Oldova metoda výcviku koní se nazývá nekonfliktní výcvik. Do našeho provozu, způsobu práce a osobní filozofie se rozhodně hodí nejlépe.
Čím je pro vás zrovna Oldova metoda tak zajímavá?
Při klasickém výcviku člověk s koněm pracuje jako s bytostí, již je potřeba zkrotit, jedná především z pozice síly. Myslím si, že pro koně tento způsob komunikace není ani příjemný, ani příliš srozumitelný. Další oblíbenou alternativní metodou je takzvaný horsemanship neboli přirozená komunikace. Typický horseman s koněm ovšem jedná z pozice hřebce, a tedy také prostřednictvím tlaku a síly.
Oldův nekonfliktní výcvik je rovněž založen na přirozené komunikaci koní ve stádě, ale spočívá v tom, že cvičitel jedná z pozice vůdčí klisny, která je hodna následování, nikoli z polohy tlaku a zastrašování. Koně se tedy sami rozhodnou člověka následovat a napodobovat jakožto nejzkušenějšího člena stáda. Takový vztah koně k člověku je v hiporehabilitaci velmi žádoucí. Kůň je pak skutečně ochotný s lidmi spolupracovat, což nepatří k jeho přirozeným vlastnostem. Do práce ho nemusíme nutit a nevyvede nám ani našim klientům žádnou lumpárnu.
Jak vlastně koně fungují s klienty?
Využíváme několik metod. Jedná se hlavně o rehabilitaci prostřednictvím trojrozměrného pohybu koňského hřbetu. Klienti tedy přímo s koněm nemanipulují, pouze profitují z toho, že na něm jedou. Při psychoterapiích v sociální praxi již s koňmi mohou manipulovat i klienti. Vzhledem k tomu, že na naše koně nepoužíváme žádné donucovací prostředky, tedy udidla či bičíky, nespolupracují jen tak s někým. Daný klient musí dokázat, že je kompetentní koně vést. Tuto skutečnost využíváme k osobnostnímu růstu klientů.
Mohou všichni koně pracovat s lidmi?
Všichni naši koně mohou pracovat s lidmi, někteří jsou ale vhodní pouze pro některé skupiny klientů. Práce s lidmi je ale velmi psychicky náročná a vyčerpávající. Koně to vnímají ještě mnohem hůře než my lidé. Proto musí mít dostatek času pro odpočinek. Tím myslím hlavně psychický odpočinek, tedy pokud možno žádný kontakt s lidmi. Dodržujeme pravidlo, že minimálně dva dny v týdnu musí mít terapeutičtí koně úplně volno od kontaktu s lidmi, aby si mohli pořádně odfrknout.
Jaké klienty přijímáte?
Na individuální hiporehabilitace přijímáme převážně děti s nějakým typem hendikepu, nejčastěji s poruchou autistického spektra, vývojovou dysfázií, vadami řeči nebo třeba s ADHD. Do skupinových terapií chodí hlavně děti a mládež z diagnostických ústavů, dětských domovů, nízkoprahových klubů apod. Z dospělé klientely jsou to nejčastěji osoby s duševním onemocněním.
A jak to zvládáte v současné situaci, kdy je mnoho aktivit zakázaných, zvlášť když k tomu všemu máte malé miminko?
Koronakrize se nás neblaze dotkla asi jako většiny spolků a podnikatelů. Podařilo se nám sice nakonec vyjednat na krajské hygienické stanici nějaké výjimky ohledně individuálního provozu, přesto řešíme mnoho komplikací. Nejvíce financí spolek získává ze skupinových aktivit, takže jsme přišli o velkou část příjmů. Abychom zalepili díry v rozpočtu, museli jsme v průběhu druhé vlny prodat jednoho z mladých koní, kterého jsme zatím pro hiporehabilitaci pouze připravovali. Já momentálně pracuji převážně z domova, mám skvělou dceru, která mi to umožňuje. Často mi s ní také pomáhá moje máma, takže se některých aktivit v Jupiteru mohu účastnit i osobně.
Lucie Hochmalová