DOBŘICHOVICE – Letošní rok je pro DOBNET jubilejní. V zimě před dvaceti lety se v Dobřichovicích sešla parta lidí, která potřebovala rychlejší internetové připojení. A protože tehdy nebyly v našem okolí pevné telefonní linky, technologie wi-fi v podstatě neexistovala a mobilní data byla velmi drahá, museli si svépomocí postavit vysílač. Kdo by tenkrát řekl, že se všechno tak rychle rozvine za pouhých dvacet dekád?
Dnes má DOBNET k dispozici přes padesát přístupových bodů (vysílačů), což ale v roce 2003 nikoho nenapadlo. Jak říká jeden ze zakladatelů a otec myšlenky Jindřich Spilka z Řevnic, plánovali zřídit pro pár kamarádů rychlejší internet, třeba pro sledování filmů.
Jak to všechno začalo?
„Wi-fi síť vznikla zcela přirozenou cestou v duchu hesla ‚udělej si sám‘. Na podzim roku 2002 jsem pracoval jako učitel SPŠE Ječná a moje žena jako zástupkyně ředitele ZŠ Dobřichovice. A jak jsme se tak doma bavili o škole, dozvěděl jsem se, že pan ředitel chce pro školu pořídit paušální připojení k internetu, kde nebude záležet na množství přenesených dat,“ popsal již dříve začátky DOBNETu Jindřich Spilka. „Napadlo mě, že v době, kdy nejsou ve škole žáci, bude toto připojení nevyužité. Požádal jsem tedy pana ředitele, zda by mu nevadilo, kdyby se několik rodičů a přátel školy připojilo prostřednictvím wi-fi na školní síť. Dostal jsem souhlas od něho a krátce nato i od obecního úřadu. Postavil jsem na střeše školy stožár, Jirka Tesař připravil linuxový router a 15. února 2003 začal na staré budově školy vysílat náš první vysílač DOB-01.“
A jakou rychlostí se lidé tehdy mohli připojit a jak vznikaly další části sítě? Na to vzpomíná další ze zakladatelů Jiří Tesař z Letů: „Kapacita internetové linky byla na dnešní dobu opravdu směšná (128 Kb ISDN linka). První access pointy i směrovače páteřní sítě jsme stavěli na PC všech možných druhů, jaké se nám podařilo sehnat. Bojovali jsme s ovladači wi-fi karet, s aplikacemi, webovými portály, zaváděli jsme open source tiketový systém, databázi prvních uživatelů. Na celý vývoj a správu sítě nás bylo pár, prakticky nám to vzalo veškerý volný čas, hodně nocí i víkendů.“
Vše se ale podařilo, konala se ustavující valná hromada a 12. 5. 2003 byla do rejstříku zapsána firma původně pod názvem INTERNET V DOBŘICHOVICÍCH A OKOLÍ, občanské sdružení, a později jako Občanské sdružení DOBNET, o. s. Další změna na DOBNET, o. s., nastala k 1. lednu 2014. Kvůli transformaci legislativy později přešla občanská sdružení na zapsané spolky, od 13. 2. 2016 se tedy jmenujeme DOBNET, z. s.
Jak to pokračovalo?
Vývoj technologií v oblasti komunikací zaznamenal během uplynulých let skutečně obrovský pokrok. Na začátku tisíciletí fungoval internet po kabelech jen v místech, kde byla pevná telefonní linka, ale ty tehdy byly jen málokde mimo velká města. Připojení dokonce často neměly ani školy nebo obecní úřady, neexistovalo žádné pokrytí ani neomezené mobilní tarify. Vše bylo příliš drahé. Telekomunikační firmy navíc téměř neměly zájem dělat nové malé zakázky.
A tak začaly v desítkách obcí po celé republice vyrůstat malé vysílače s technologií wi-fi, takzvané komunitní sítě, které si spravovali sami uživatelé. Technologie wi-fi byla mnohem levnější než kabeláž, stačilo instalovat vysílač na střechu nebo komín vyšší budovy, případně na nějaký kopec, na určené místo potom dodat přijímací anténu a vše propojit mezi sebou. A pak přidávat další a další vysílače… Tenkrát nebyla potřeba žádná licence.
V první fázi se do sítě DOBNET připojovali pouze členové založeného sdružení. Zákazníky se smlouvou má DOBNET od 1. března 2006. Hlavně proto, že v průběhu roku 2005 se počet členů ve sdružení příliš rozrostl, a navíc bylo potřeba nabídnout novým zájemcům služby jako zákazníkům, tedy s ceníkem služeb, se smlouvou, všeobecnými podmínkami a vším ostatním, na co jsme dnes běžně zvyklí.
Pokud jde o síť, v současné době pokrývá DOBNET diametrálně jinou plochu než v začátcích. „Musel se přizpůsobit i systém podpory, správy a vývoje, který nelze provozovat pouze v rámci volného času. DOBNET má tedy vlastní personál na plný úvazek v organizační i technické části. Snahou je samozřejmě poskytovat služby profesionálního charakteru. Mně, jako jednomu ze zakládajících nadšenců, zůstala příležitost podílet se na směrování rozvoje nových služeb. Ale programování a konfiguraci sítě jsem již nechal jiným. (smích) Každopádně jsem ‚docela‘ pyšný na to, co se nám v našem regionu podařilo postavit, a ani mi nepřijde, že od prvních kroků uběhlo tolik let,“ dodal Jiří Tesař.
Ze schovaných kousků techniky by mohla být zajímavá výstava
O běh sítě DOBNET pečuje skoro od začátku. Bez něj by se její provoz rozhodně neobešel. Co všechno dělá manažer skupiny IT Bohumil Ruml?
Bohouši, byl jsi u začátků DOBNETu?
Úplně od začátku ne. V roce 2004 jsem nejprve zjišťoval možnosti připojení k internetu na Lhotce, kde jsem bydlel, a tehdy jsem se seznámil s Jindrou Spilkou, jemuž jsem pomáhal dělat nový vysílač na budově školky (tehdy i OÚ) ve Svinařích. Po valné hromadě v Letech jsem oslovil Michala Nešpora a nějak se rozběhla spolupráce, kdy jsem se od potřeby připojení k internetu dostal k práci v ICT, kterou jsem ani neplánoval. Postupně jsem pronikal do této problematiky a učil se spoustu nových věcí. Když se v roce 2005 otevírala informační kancelář, už jsem chodil dělat tři dny v týdnu.
Jak a kde tehdy internet fungoval? A jak rychle?
Klientská přípojka byla sdílená, o rychlosti tak 2 až 4 mb/s. Tehdy nebyla žádná domácí wi-fi ani spousta chytrých zařízení v domácnosti. V podstatě šlo většinou o jeden domácí počítač připojený na kabelu k přijímacímu zařízení. Před příchodem malých klientských krabiček bylo zřízení domácí přípojky velmi nákladnou záležitostí, mohlo se pohybovat i okolo deseti tisíc korun.
Provozovala se síť výhradě v pásmu 2,4 GHz a jako klientská zařízení se používaly routery AWAP 201 a OvisLink WL1120 s naším vlastním firmware, o který se postaral jeden ze zakládajících členů. Od všech typů až do příchodu 5 GHz přípojek mám schovaný jeden kousek přijímacího zařízení, už by z toho mohla být zajímavá výstava. (smích)
O co konkrétně se ve firmě staráš?
Toho je opravdu moc. V podstatě je to běh celé sítě na úrovni administrace, veškeré dohledové systémy, podpůrné systémy, routery, hraniční routery, servery, které jakkoliv souvisejí s provozem, i ty podpůrné (je jich celá řada, dnes většina ve virtuálním prostředí), provoz webů spolku i nějakých zákazníků, poštovní provoz, DNS provoz, vnitrofiremní servery a aplikace, administrativa kolem toho, konzultace a vývoj… Kdybych měl vypsat vše, co dělám, asi bys musela přidat stránku navíc. (smích)
Co tě nejvíc baví?
Obecně mohu říct, že mě moje práce baví jako celek. Ale asi nejvíc výzkum a vývoj, vymýšlení čehokoliv nového nebo i konkrétní zadání, to je vždy výzva. Když už něco funguje, a navíc dobře, jde jen o rutinu.
Čím se zabýváš ve volném čase?
Rád pracuji se dřevem.
————————————————————————————-
Na starost mám víc než padesát přístupových bodů
DOBNET síť, to jsou přístupové body neboli vysílače v celém našem regionu, od Všenor po Velký Chlumec nebo Skřipel. O funkčnost, obnovu a vývoj této sítě se stará vedoucí technik Miroslav Hofbauer.
Mirku, kdy jsi začal pracovat v DOBNETu a jak ses o něm dozvěděl?
V roce 2010 jsme se z Letů přestěhovali do bytovek v Dobřichovicích a připojili jsme se k síti DOBNET. Ve zpravodaji se objevil inzerát, že DOBNET hledá technika, a tak jsem v lednu 2011 nastoupil nejprve na poloviční úvazek. Na jaře toho roku mi pak nabídli pozici vedoucího technika, kterou jsem po jistém váhání přijal. Od konce roku 2011 jsem tedy u DOBNETu na full time.
Co všechno zde děláš?
Na starosti mám vlastně celou síť DOBNET, více než padesát přístupových bodů. Za těch třináct let jsme všechny již několikrát rekonstruovali na novější technologie, protože provoz na síti neustále roste. Ve spolupráci s adminem a techniky stále plánujeme vylepšení páteřních spojů a vysílačů samotných.
Kromě toho zabezpečuji správu IT na některých úřadech, školách a v menších firmách v regionu i mimo něj.
Jaká je to práce?
Různorodá. Chvilku lezeme po střechách a stožárech, někdy po výkopech kvůli optickým trasám, potom se převlékneme do čistého a jdeme spravovat počítače a další technologie k našim zákazníkům.
Máš z něčeho obavy?
Wi-fi sítě už jsou v podstatě na hranici možností pro skutečně vysokorychlostní připojení k internetu. I když se technologie stále rozvíjejí, zejména ve větších obcích a městech jsou mikrovlny tak zarušené, že v podstatě nelze s čistým svědomím nabízet vyšší a vyšší rychlosti. Nicméně ani to vlastně není obava, spíše možnost naučit se jiné technologie.
Jsou novinky, které bys lidem doporučil?
Určitě přechod na lepší standard wi-fi. Rychlosti připojení k internetu se stále zvyšují díky novým technologiím a zařízení v domácnostech stále přibývá. Staré a neaktualizované routery nemohou tuto zátěž stíhat a může se pak zdát, že internet nefunguje, jak má.
Jaké máš koníčky mimo práci?
Pro vyčištění hlavy z pracovního kolotoče mám atletiku, chodím na tréninky pro hobby dospělé v ASK Dipoli a doporučuji to každému, kdo se chce alespoň trochu dostat do kondice. A věnuji se bigbítu, zpívám a hraji na trubku v kapele DoNot, pro niž také skládám texty.
———————————————————————————
Technici si poradí (skoro) se vším, vlezou i do studny…
Jezdí k vám domů, do obchodu nebo firmy, aby vám zavedli internet, umějí opravit počítač a ještě k tomu jsou to sympatičtí mladí muži. Technici Tomáš Skuhrovec a Karel Hrad působí v DOBNETu necelé tři roky.
Kluci, co je vaší prací?
Tomáš: Většinu času trávím ve školách kvůli správě sítě a řešení běžných problémů. K zákazníkům se často nedostanu, úterky věnujeme práci na síti nebo velkým akcím.
Karel: Hlavně servis výpočetní techniky, připojování zákazníků k internetu, navržení výpočetní techniky na základě individuálních potřeb zákazníka.
Co z toho je nejlepší?
Tomáš: Baví mě realizovat vnitřní sítě u zákazníků, kteří si rádi nechají poradit, potom jsme schopni dodat profesionální řešení na míru, které funguje.
Karel: Asi navrhování individuálních řešení pro zákazníka hlavně v situacích, kdy ho připojuji k internetu.
Vyhovuje vám práce v terénu u zákazníků?
Tomáš: Baví mě zejména v letních dnech, se zákazníky se člověk i lidsky pobaví a změna prostředí je pro mě důležitá.
Karel: Ano, je to mnohdy kreativní práce a musím vymyslet, jak celou instalaci realizovat.
Co od vás lidé nejvíce chtějí?
Tomáš: Výjezdy jsou na poptávku zákazníka, takže řešíme zejména nefunkční internet, většinou problém v domácí síti nebo přímo na anténě.
Karel: Poradit například s výběrem notebooku nebo jiné výpočetní techniky.
Máte nějaké vtipné historky od zákazníků?
Tomáš: Těch je… Třeba: Jitka mě pošle k zákazníkovi, který má nepřipojenou anténu. Zákazník si stěžuje, že pršelo a najednou anténa přestala fungovat. Když vylezu na střechu, anténa je vzhůru nohama a uvnitř půl litru vody. Po úpravě fasády si zákazník anténu nasadil obráceně…
Karel: Mám jich více, ale asi jedna za všechny. Přijel jsem k zákazníkovi, který tvrdil, že mu nefunguje internet. Když jsem vylezl na střechu, zjistil jsem, že asi vlivem větru spadla anténa i se stožárem na střechu. To opravdu nemohlo fungovat. A zajímavý požadavek přišel od zákaznice v momentě, kdy už bylo po servisním zásahu. Paní se mě zeptala, jestli bych ještě nemohl vlézt do studny, otočit kohoutem a pustit vodu, kterou používá na zalévání zahrady. Jednalo se o starší paní, tak jsem vyhověl.
Tomáš: Kolega ve studni je klasika, dodnes mu to rád připomínám. (smích)
Jaké máte koníčky?
Tomáš: Baví mě sport, veškerý čas dávám rodině a do práce si jezdím odpočinout.
Karel: Když mám volno, věnuji se 3D tisku nebo technologii blockchain, která je známá spíš pod pojmem kryptoměny. A rád cestuji.
Baví mě různorodá práce v kanceláři
Potřebujete připojit? Máte pomalý notebook nebo technický dotaz? To vše a ještě mnoho dalšího můžete vyřídit v Informační kanceláři DOBNET v Dobřichovicích. Stačí zavolat nebo napsat e-mail a pracovnice kanceláře Jitka Pekná s vámi vše domluví a podle možností pomůže.
Jitko, jak dlouho pracuješ pro DOBNET a jak k tomu došlo?
V roce 2007 jsem se přistěhovala k manželovi do Dobřichovic a hledala jsem zaměstnání. Odpověděla jsem na nabídku práce v tehdy vycházejícím Zpravodaji DOBNET a od února 2008 v DOBNETu pracuji. Nejdříve na dohodu a od dalšího měsíce jako zaměstnanec.
Jaká je náplň tvé práce?
Obsah práce se vyvíjel. Ze začátku to byli dlužníci. Záhy přibyla práce kancelářské povahy, tedy evidence zákazníků, smlouvy, ale i třeba konfigurace routerů. Postupně se pracovní náplň s rozvojem, respektive rozšiřováním služeb a novými programy navyšovala. Nyní je to třeba kromě všeho spojeného se zákazníky (evidence, správa jejich osobních údajů, uzavírání smluv) také fakturace práce, organizace kalendářů techniků, zpracování přijatých faktur, fakturace inzerentům, distribuce faktur i další běžné kancelářské činnosti, které si dovedete představit. A také se mi dovoláte o víkendech a svátcích na helpdesk.
V čem jsi našla největší zálibu?
Nejvíce mě baví, že moje činnost je různorodá. Pravda, někdy až moc, takže člověk přes jedno může zapomenout na druhé. Občas to chce i trochu shovívavosti. Obecně mě zajímají technologie.
Co je na tvé práci nejnáročnější?
Nejtěžší a leckdy nemožné je vyhovět všem, ve všech jejich požadavcích. Někdy je náročné a zdlouhavé spojit se se zákazníkem, zejména pokud mění telefonní čísla a nedá nám to vědět. Mnohdy se měním na detektiva.
Máš nějaké koníčky?
Baví mě technologie a technika. Možná i proto se s manželem věnuji velmi specifické práci, přepisu textů do Braillova slepeckého písma. Texty a knížky (včetně učebnic) doma i tiskneme, vážeme a kompletně hotové expedujeme.
Proč zrovna taková „zábava“?
Nejspíš to bude tím, že mám vztah k technice a slepeckému písmu zároveň, protože můj nevidomý manžel je nejen průkopníkem místního hudebního vzdělávání, ale i místním varhaníkem. Takže noty a jiné texty potřebujeme stále. Nejjednodušší je vyrobit si je, protože nikdo jiný vám to neudělá.
————————————————————————————
Postavili jsme si síť původně pro vlastní potřebu
Začátky byly skromné, současnost je úplně jiná. Jak na dobu před dvaceti lety vzpomíná jeden ze zakládajících členů DOBNETu a předseda rady spolku Michal Nešpor?
Michale, kdy vznikla myšlenka provozovat internet? A jak se začalo s realizací?
Myšlenka určitě nebyla moje. Nějakým způsobem jsem se dostal do kontaktu s Jindrou Spilkou, který mi doma instaloval anténu pro připojení k internetu. V té době byl k anténě potřeba ještě počítač s Linuxem. Ten připravoval Jirka Tesař. Bylo nás pár nadšenců, kteří takto pár měsíců využívali na dnešní dobu velmi pomalé linky do internetu. Linka byla sice pomalá, ale jednalo se o trvalé připojení za paušální poplatek bez ohledu na čas. V roce 2003 se totiž běžně používal takzvaný vytáčený internet a platil se nejen paušál, ale i minutové poplatky za spojení přes telefonní linku. K našemu trvalému připojení ještě musím dodat, že šlo o linku školy a my jsme ji mohli využívat pouze v odpoledních, nočních a ve víkendových časech. V pracovních dnech sloužila pouze škole.
Bylo tehdy těžké získat povolení?
Tenkrát šlo o jednoduchý krok. Tuším, že se jednalo pouze o jakési ohlášení. Ale to bylo až v době, kdy jsme v květnu 2003 založili občanské sdružení.
Kde jste postavili první vysílač?
Na staré budově základní školy v Dobřichovicích. Antény jsou tam vlastně dodnes na stejném místě. Pochopitelně typ stožáru a antén je již dnes úplně jiný.
Máte nějakou vtipnou historku z té doby?
Bylo by jich mnoho. Otázkou je, zda jsou publikovatelné a vtipné pro naše čtenáře. Pamatuji si, že v počátcích existence sítě došlo k obrovskému nárůstu počtu uživatelů a všichni byli přijímáni jako členové sdružení. Pořádali jsme v té době valnou hromadu sdružení v sále Lidového domu v Řevnicích, jíž se díky naší intervenci zúčastnilo několik stovek členů!
Napadlo vás někdy, že bude DOBNET za 20 let v regionu takhle rozšířený a co všechno nabídne?
Vůbec ne! Vždycky říkám, že jsme si v roce 2003 chtěli postavit síť pro vlastní potřebu, protože tady jiné připojení k internetu nebylo, a že se nám to trochu vymklo. (smích)
Co vás na tom nejvíc baví?
Celý život pracuji s lidmi, to mě určitě těší. A vzděláním jsem technik, v zásadě mám zálibu ve všem technickém, v telekomunikacích, internetu a tak.
Máte čas na koníčky?
Vždy byly spojeny s mou prací. Relaxaci typu sbírání známek nemám, asi by mě ani nebavila. Mým koníčkem je poznání, cokoliv nového, něco vybudovat, opravit, něčemu přijít na kloub, vytvořit novou službu. Otázkou zůstává, jestli se tomu dá říkat koníček. Ale aby nevznikl dojem domácího kutila, jímž opravdu nejsem, já vše vymyslím a potřebuji na to lidi. (smích)
———————————————————————————–
DOBNETu jsem před dvaceti lety dělal první vizitky
První číslo měsíčníku DOBNET vyšlo elektronicky 5. dubna 2007 jako informace členům a zákazníkům. Od ledna 2009 vychází i v tištěné podobě. Šéfredaktorkou je nyní Liběna Nová, inzerci hlídá Petra Stehlíková a graficky časopis zpracovává Radek Havlíček. Ten kromě toho zabezpečuje celou mediální skupinu a také partnery.
Radku, jak ses dostal k DOBNETu? Vím, že jsi tehdy bydlel na Moravě…
Někdy v roce 2003 nebo 2004, když jsem ještě pracoval v reklamní firmě v Třebíči, nás oslovil Michal Nešpor a chtěl udělat levné, ale kvalitní vizitky a letáky. Tím začala naše spolupráce.
Co vše děláš?
V současné době mám v DOBNETu na starost mediální skupinu, pod níž spadá vydávání časopisu DOBNET, webové zpravodajství iDOBNET.cz a natáčení. Dále naše partnery.
V čem ses takzvaně našel?
V navazování nových kontaktů a spolupráce. A protože mám rád kulturu, která je v regionu bohatá, snažím se angažovat i v ní jako mediální partner, občas coby organizátor. Chtěl bych v dohledné době zprovoznit na našem webu idobnet.cz možnost najít si v regionu všechny kulturní akce s možností filtrování a výběru dle data, místa či typu akce. A protože máme skvělý tým, daří se nám to a posouváme se dopředu.
A tvůj volný čas?
Cestování a příroda. Mám rád hory, zrovna loni jsem si udělal výlet pěšky z Pradědu na Ještěd. A dobré jídlo.
Zajímavosti o DOBNETu
- Nejstarší vysílač je na staré budově školy v Dobřichovicích.
- Nejvyšší bod sítě leží na skládce nad Řevnicemi.
- Nejvyšší počet vysílačů mají Dobřichovice.
- Prvním sídlem spolku byla dobřichovická škola, od 19. ledna 2009 je sídlo na adrese Palackého 27 v Dobřichovicích, kde je také informační kancelář.
- První vůz pro techniky byl pořízen na začátku roku 2009, už tehdy měl polep DOBNET.
- DOBNET změnil v průběhu let své logo.
- DOBNET začal používat doplněk o. s. v době, kdy ještě nebyl pro organizace tohoto typu povinný. Pravděpodobně největší podíl na tom má bývalý místopředseda rady sdružení Petr Novák, který kdysi prohlásil: „Když se akciovka zkracuje a. s., proč bychom se my nejmenovali DOBNET, o. s.“ Tehdy asi ještě netušil, že právě DOBNET se stane průkopníkem standardu v označování typu společnosti nebo organizace občanské sdružení.