Do krajiny „hledí“ tři nové sochy, příští budou v Karlíku

Cesta mramoru Foto: Petra Stehlíková

KARLÍK – Nové sochy z loňského sochařského symposia byly nedávno slavnostně odhaleny na Cestě mramoru mezi Dobřichovicemi a Karlíkem. Zdejší sochy jsou nejen uměleckými originály, ale do krajiny přinášejí svůj osobitý příběh.

Nově je obohatily Svědek Pavla Charouska z francouzského mramoru, Clona Elisabeth Habermannové z mramoru českého a Dobřichovka slivenecká von Cikánka de la Barrandien, jejíž materiál se těžil nad Radotínem v lomu Cikánka.

Jde o poslední sochy na území Dobřichovic. Při další akci se účastníci potkají už v Karlíku. Při této příležitosti jsme vyzpovídali karlickou starostku Moniku Hurtovou.

Paní starostko, máte radost, že přibyly další sochy?

Bylo mi velkou ctí převzít od města Dobřichovice z rukou pana starosty Petra Hampla pomyslnou štafetu v pokračování „Cesty mramoru“. U příležitosti osazení nových soch a představení jeho tvůrců byla přestřižena páska, která symbolizuje nyní již oficiální propojení města Dobřichovice a obce Karlík v rámci této krásné umělecké myšlenky.

Jaké bylo odhalení soch z vašeho pohledu?

Při slavnostním odhalení nových soch se nás sešlo, i přes ubíjející vedro, opravdu hodně. Celou akci s vtipem jemu vlastním moderoval „duchovní otec celé akce“, sochař Petr Váňa. Nechyběli mimo jiné tvůrci posledních tří děl, zástupci obou obcí a obdivovatelé z řad občanů a přátel Dobřichovic a Karlíka.

Sochy už se přiblížily ke Karlíku, máte nějaké plány, jak ještě cestu doplnit? 

Na nás je nyní připravit první úsek povrchu chodníku a ve spolupráci s panem sochařem Petrem Váňou naplánovat další sochařské sympozium. A co bylo ještě doslova a do písmene v ten den upečeno? To, že Dobřichovice i nadále budou na pokračování sochořadí aktivně spolupracovat.

Předpokládáme, že nás v průběhu několika let čekají možná tři další sochařská sympozia, kde budou vytvořena další krásná díla, která promění celou původní myšlenku v realitu. Cesta mramoru bude doslova vrcholit před vstupem k našemu krásnému kostelíku sv. Martina a Prokopa v Karlíku.

Co vás nejvíc těší?

To, že právě u nás je propojena umělecká a užitná stránka. Není nic krásnějšího, než že můžete kráčet mezi dvěma obcemi a připadáte si jako v nějaké velké sochařské galerii. A za to všem, kteří se na „Cestě mramoru“ podíleli, upřímně děkuji.