Je vidět, že se vám naše výpravy líbí, protože tentokrát poslal pozvánku na výlet jeden z našich čtenářů.Bude tak trochu cestou necestou, ukáže vám Sázavu ještě jednou, ale jinak než z Posázavské stezky.
Zahájení cesty
Začínáme v Jílovém u Prahy. Toto městečko je historicky zajímavé i dopravně přístupné. Na náměstí se určitě rozhlédněte, za doporučení stojí i místní muzeum se stálou expozicí těžby zlata ve zdejším regionu.
Po prohlídce náměstí se pusťme do našeho putování. Po modré turistické značce odcházíme z Jílového jihozápadním směrem. Cesta zpočátku vede uličkami z kopce dolů, za chvilku ve stoupání městečko opouští. Nepřehlédněte u kapličky svaté Anny zastavení naučné stezky č. 2 o dolování zlata.
Rozhlednu na vrchu Pepř uvidíme zanedlouho. Volně přístupná vyhlídka na telekomunikační věži v místě bývalého dolu nám po zdolání několika schodů odměnou nabídne nádherné panoráma dalekého okolí.
Za chvíli se k nám přidá značka žlutá. U zastavení naučné stezky č. 4 Kocourské doly je šipka s odbočkou na neznačenou cestu, zkratku ke štole Josef. Určitě se po ní vydejte. Kolem studánky, která vyvěrá ze starých štol, dojdete až ke štole Josef. Návštěva Jílovských zlatých dolů stojí za to.
Po prohlídce scházíme až k železničnímu viaduktu Gabro. Kousek za ním vpravo překlenuje nenápadný betonový mostek potok. Tady teď záleží na vás, zda mostek přejdete hned a pěšinou budete pokračovat, nebo si cestu o kilometr prodloužíte. Jste v Žampachu. Půjdete-li totiž rovně po silnici, po 500 metrech dojdete u jezu k příjemné restauraci U Troníčka. Tady můžete doplnit potřebné tekutiny i kalorie a potom zpátky k mostku přes potok, u něhož jste se rozhodli pro občerstvení.
Nejkrásnější romantika
To už naše trasa vede po proudu Sázavy. Přejdeme mostek a postupujeme pěšinou. Za chvíli nás pozdraví první chaty osady Toronto. Cesta se stále proplétá mezi řekou a chatami, občas se mění ve stezku i stezičku. Když si myslíte, že dál už nevede, objeví se další cestička či schody.
Tak romantické výhledy na sázavské peřeje z Posázavské stezky nikdy neuvidíte. Cesta podél řeky končí až velkou skálou, jež vstupuje do vody. Dál už to nejde. Jsme v Lukách pod Medníkem a přes řeku zdraví dominantní Medník. Tady nám nezbude než chůzi podél řeky ukončit a stoupat do kopce k železniční trati. U kolejí se dáme doprava a asi po kilometru dojdeme na nádraží Luka pod Medníkem. Zde naše pěší putování končí. Vláček už se o nás postará.
Ještě dobrodružněji
Pro ty, jimž řeka učarovala, existuje i druhá, „mokrá“ možnost. Ta je ale jenom pro dobré plavce. Místo stoupání do kopce k nádraží můžete překonat řeku vodou na levý břeh a pokračovat dál do Pikovic. Doporučuji však jen při nízkém vodním stavu a příhodném počasí. Pokud uprosíte osadníka s loďkou, máte vyhráno.
Zavedl jsem vás do téměř tajných míst sázavských osad pod Medníkem, nerušte proto prosím při jejich návštěvě tajemný klid, řeka vám to vrátí nádhernými pohledy a zážitky.
Igor Šlégr