DOBŘICHOVICE – Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Aňa Geislerová našla vysněný domov u Berounky. Letošní rok plný nečekaných změn v ní zanechal šrámy. Vidí ale i pozitivní stránky. Velmi se těší na blížící se Vánoce, které u nich doma ovládají tradice. Lpí na nich všichni včetně dětí.
Aňo, jak už přece jen s malým odstupem vnímáte, dovolím si pojmenování, covidový rok?
Covidový rok vnímám jako přelomový pro celou civilizaci. Koronavirus nám všem zasáhl do života, všechny nás ovlivnil, všichni jsme se museli něčemu přizpůsobit. Moc pozitivních změn to tedy nepřineslo. Ale v rámci naší rodiny se držíme dobře. Chráníme se a staráme o sebe navzájem, jak jen to jde.
Jak jste trávila dobu, která nás všechny nejvíce omezovala hlavně na jaře?
První karanténu jsem vlastně prožila úplně radostně. Právě jsem dotočila Boženu a vánoční pohádku a měla jsem naplánované volno. Takže mě to nijak nezaskočilo a byla jsem spokojená, že mám děti doma. Užívali jsme si společné chvíle a všechno se jevilo jako něco dobrodružného. Tenhle pocit se ale vytratil a realita dnešních dnů je úplně jiná, stejně jako nálada všech. Nejvíc jsem si přála, aby nikdo neonemocněl.
Co vás překvapilo, potěšilo, zklamalo?
Potěšila mě solidarita a schopnost lidí společně čelit krizi a pomáhat i tam, kde selhal systém a vláda. Potěšila mě krátce stmelená společnost. Milovala jsem společné telefonáty s rodinou a s kamarádkami. Potěšilo mě i to, že moje děti během karantény samostatně našly svůj rytmus a řád učení a vlastně se moc zlepšily. Nemůžu říct, že mě zklamala vláda, protože by to vypadalo, že jsem od ní snad něco očekávala. Bylo to a stále je absurdní divadlo a strašlivá tragikomedie, která bohužel poznamená budoucnost našich dětí.
Je nějaká činnost, ke které jste se dostala jen díky letošním změnám?
Více pečeme.
Co vám opravdu chybí?
Cestování. Ale zase jsme letos trávili léto v takovém hezkém poklidu. Samozřejmě trpím bez kultury. Bez kin, divadel, galerií a kaváren. Kavárny považuju za kulturní instituty. To je strašná ztráta. A nenapravitelná mezera v růstu.
O jak velký zásah do kulturního světa jde? Jak mu pomoci?
Myslím si, že tohle nechá na duších jizvy. Nejen na duších tvůrců, ale i na straně diváků. Bez hudby, filmu a umění nežijeme plnohodnotný život. A i ti největší cynici a pragmatici to museli pocítit.
Nevím, jak umělcům jinak pomoci, než jim prostě zachovat přízeň a podporovat je. Nakupuju knihy online, podporuju aktivity, jako byly Vstupenky na nic, Neexistujici festival… Ale nejdůležitější je otevřít divadla a kina, jakmile to situace dovolí. A absurdita vyhlášení, že kina můžou být otevřená bez přítomnosti diváků, je naprosto do nebe volající. Jak pak chtít pomáhat ve státě, kde není dovolání a upřednostňuje se otevření supermarketů a obchodů se zbraněmi místo knihkupectví a galerií?
Přemýšlela jste, proč se letošní věci dějí? Jak vůbec přijímáte změny?
Trošku už mě unavuje o tom přemýšlet, mluvit, psát… A myslím, že už to unavuje všechny. Fascinuje mě, že civilizace, která chce kolonizovat vesmír, se nakonec začne rozpadat kvůli novému typu koronaviru. Je pro mě překvapující, že se mu neumíme bránit.
Změny přijímám tak, jak přicházejí. A odcházejí.
Každá situace má dvě strany mince. Co je na těch vašich dvou stranách s ohledem na téměř uplynulý rok 2020?
Na jedné straně je toho bohužel nepoměrně více než na té druhé. A je to ta horší strana. Vidím víc ztrát, zadluženosti, bezvýchodných situací. Je toho příliš. I to, že se kvůli viru odsouvají problémy, které tahle planeta má i bez něj. Neřeší se pomoc uprchlíkům, protože to najednou není zajímavé téma. Ale pozitivní možná bude to, že si lidé alespoň zčásti uvědomí pravou hodnotu života, společenství. Dokážou třeba žít skromněji. Nevím… Tápu a mnoho pozitivního nevidím.
Z pracovního pohledu jste nezahálela. Co vás bavilo nejvíce?
Loni jsem natočila Havla, Boženu a pohádku O vánoční hvězdě. Všechny tyto projekty byly fantastické. Pro mě úplně naplňující a radostné. A čím jsem starší, tím víc si svojí práce cením a užívám si ji.
Bydlení u Berounky miluju
Kde trávíte nejvíce času?
Doma. Na zahradě. V domečku na stromě. A hlavně s knihou v ruce.
Užíváte si bydlení u Berounky? Zapojujete se do místních aktivit?
Miluju to tady. Pro mě byly Dobřichovice jedinou možností k bydlení mimo Prahu. Já jsem městský člověk, ale miluju přírodu. A tady je všechno, co potřebuju z obojího. Kavárny, vinotéky, dvě jógová studia, restaurace… A zároveň jsme u řeky a v lese do deseti minut pěší chůzí.
Zapojuju se zatím málo. Chtěla bych více, jen stále jsem napůl v Praze kvůli práci, a tak není tolik času, kolik bych si představovala. Ale aktivně jsme prožívali demonstrace pod lípou. Chodíme na trhy a na jaře nás čeká vynášení Morany, kde budu jako porotce. Těším se.
Měli jste šanci více prozkoumat okolí? Kde jste nejraději?
My jsme rádi kolem řeky. Oblíbená je trasa přes Kocoura do Řevnic pro ryby a rybí salát, kolem řeky po druhém břehu do bistra v kempu na cider. A domů ke grilu.
A pak klasicky trasy na Mořinku, na Karlík…
Čím vás děti nejvíce překvapují?
Když se člověk rozhoduje, jestli bude mít děti, tak většinou přemýšlí o miminku a batoleti. Nenapadá vás, jak asi bude vypadat váš život s adolescentem nebo dvěma. Ale já jsem nadšená z toho, co nám z těch mimin vyrostlo. Vidím zajímavé lidi, se kterými je radost trávit čas. Ale moc vám o nich neřeknu, protože všichni tři mi dali v podstatě zákaz. A já ho respektuju. Ale říkat, že je zbožňuju, mi zakázat nemůžou.
Jak moc se změnil váš pracovní svět v souvislosti s tím, jak rostou?
Tomu nerozumím. Můj pracovní svět se nijak neměnil, ani když byli malí, a nemění se ani teď. Jsem prostě pracující člověk. Ale moje rodina i moje práce jsou moje lásky, takže je udržuju v rovnováze, aby spolu vycházely co nejlíp.
Bylo náročné nebo i zábavné učení na dálku?
No… Bylo to náročné i zábavné. A člověk leccos oprášil. Max studuje v angličtině, a tak jsem se vlastně i hodně naučila. Třeba stavbu těla hmyzu v angličtině.
Hodně rodičů říká, že jim doslova tekly nervy. Nastaly tyto situace?
Já to měla snadné v tom, že velké děti se už učí samostatně. A opravdu to dělaly zodpovědně. A na mě zbyl jen Max, se kterým mě to moc bavilo. Tedy, ne dohadování s ním a smlouvání o každý úkol, ale měla jsem radost z toho, jakým způsobem se učí podle anglických osnov.
Jak obecně vnímáte čas? Věk? Oslavy dalších narozenin?
Zatím dobrý. Ještě to tak nějak drží pohromadě. Ale cítím, že bude hůř. A to brzo. Nicméně když vidím moji mámu, vím, že život se dá radostně prožívat a užívat v každé fázi. Jen to člověk nesmí vzdát.
Jak budete trávit vánoční svátky a oslavu nového roku? Už na začátku prosince začaly přípravy?\
Už jo. Zdobíme. Chystáme se a těšíme. Budeme dělat všechno stejně jako každý rok. Klasika. A děti jsou vlastně konzervativní a na dodržování tradic trvají úplně neústupně. A to je hezké.
Jaké tradice dodržujete?
Koledy, šupinky pod talíř, prostřeno pro jednoho navíc, kapr… A nezbytná je i procházka na Kampě. To musí být, jinak to nejsou Vánoce.
Na co by Ježíšek rozhodně neměl zapomenout, aby vaše děti měly úsměv od ucha k uchu?
No, u Ježíška si objednaly pejska. Ale já si myslím, že letos bude mít Ježíšek těžké ho sehnat. Doufám. Jestli si rozumíme. Tak uvidíme.
A abyste úsměv měla vy?
Já budu šťastná, že jsme spolu. Že máme stromeček a rybí polévku. A pozor, letos poprvé můžu s dětmi koukat na pohádku, kde i hraju. To by mohlo být zábavné. Ony se mi určitě posmívat nebudou.
Aňa Geislerová
- Česká herečka a spisovatelka, držitelka pěti Českých lvů.
- Narodila se 17. dubna 1976.
- Bydlí v Dobřichovicích.
- Je vdaná, má děti Bruna, Stellu a Maxe.
Liběna Nová