Všichni, kdo se věnují sportu, vědí, že sport nám dává nejen možnost vypořádat se se stresem moderní doby, ale také příležitost rozvíjet se tělesně i psychicky. Jak k pohybu v dnešní „počítačové době“ motivovat děti?
Mnoho dospělých vzpomíná na dětství, které aktivně trávili venku při společných hrách nebo sportování. Mapování situace dnešních dětí a jejich sportovních aktivit ukazuje, že sportují málo. Stanou se z našich potomků dospělí, kteří nebudou mít sportovní návyky a budou se potýkat s potížemi způsobenými nedostatečnou fyzickou aktivitou? Nebo máme možnost to změnit? Ukázalo se, že lokální nabídka sportovních aktivit je opravdu velká a rodiče si kvůli některým nemusejí ani sáhnout moc hluboko do kapsy. Nezbývá tedy, než změnit přístup dětí ke sportu.
Český olympijský výbor, Univerzita Karlova a Sazka se rozhodly na konci roku 2014 zjistit, jak jsou na tom se sportem současné děti. Výsledky jsou nečekané. Hádáte, že fyzicky lépe na tom budou děti z vesnic, které mají k pohybu blíže, než děti z velkých měst? Pak vás jistě překvapí, že výzkum ukazuje přesně opačný výsledek. Děti z měst nad padesát tisíc obyvatel jsou daleko zdatnější než školáci z menších obcí. Konkrétní důvody, proč tomu tak je, se budou ještě prověřovat, ale objevují se názory, že tomu tak může být proto, že děti na vesnicích v dnešní době nemají tolik příležitostí ke sportu jako ve velkých městech a liší se také finanční podmínky rodičů. Venkovské děti už tolik nevyužívají možnost přirozeného pohybu venku, svůj čas tráví často u počítače. Středočeský kraj se přitom nachází pod průměrem testovaných oblastí. To ovšem tak zásadní jako skutečnost, že podle Českého olympijského výboru v Česku sportuje jen necelá třetina lidí.
Pak se nemůžeme divit, že děti v těchto trendech pokračují. Podle pedagogů z místních škol, které jsme oslovili, jsou na tom dnešní děti, pokud jde o sportovní schopnosti, jasně hůř než dřív. „Obecně je vidět, že děti jsou oproti dřívější době ‚nemotornější‘. Je to určitě tím, že nemají vytvořené sportovní návyky a nemají šanci je získat, protože se tolik nepohybují venku, rodiče je všude vozí autem. Ve škole mají pravidelně dvě hodiny tělocviku. Chybí jim tedy hlavně přirozený pohyb. Jeho absence se pak projevuje třeba tak, že děti nemají tolik síly, pevné břišní svaly, neumějí chytit míč nebo je pro ně problém udělat kotrmelec,“ říká Bohuslav Stejskal, ředitel Základní školy Dobřichovice. Jeho vyjádření přitom téměř kopíruje názory pedagogů z ostatních škol.
Proč by měly děti sportovat?
Není potřeba se ptát, zda by měly děti sportovat. Je jasné, že zvlášť v dnešní době, kdy trávíme spoustu času při sedavých činnostech, je pohyb vhodnou kompenzací. A co by nás tedy mělo motivovat k tomu, abychom děti ve sportovních aktivitách podporovali? Podle Martina Jahody, odborníka na sportovní diagnostiku dětí ze společnosti Sport Analytik, získají děti, které si vytvořily návyk pravidelně sportovat, výhodu do života a jednu z cest k celkovému rozvoji osobnosti. Určitě není potřeba rozebírat zdravotní a sociální přínos sportu, je stejně důležitý jako jiné vzdělávání, jazykové nebo hudební činnosti.
Jaké vlastnosti podporuje sport podle Martina Jahody
- umění spolupráce a týmového výkonu
- umění vytrvalosti a cílevědomosti
- umění přijímat porážky a brát si z nich poučení
- respekt k soupeřům a férový přístup (zde velmi záleží na morálce trenéra a klubu)
Kde hledat důvod, proč děti nesportují?
Dotázaní pedagogové se shodují, že jedním z důvodů, proč děti mají ve sportovních aktivitách potíže, je zejména to, že oproti dřívějšku netráví tolik času venku při běžných dětských aktivitách, jako je skákání, lezení po stromech nebo hraní míčových her. Podle Jaroslava Čermáka, starosty TJ Sokol Dobřichovice, je důležité, aby byly děti vedeny ke sportování rodiči. „Dnes se setkáte s tím, že děti nedokážou udělat kotrmelec a neumějí chytit balon. Rodiče se bojí děti vypustit samotné, a tak jim chybí přirozený pohyb. Z tohoto hlediska je například výborné umožnit dětem rozvíjet v Sokole všestrannost. Děti zkoušejí lézt po žebřinách, skákat, přelézat překážky a podobně. Díky tomu se dá zjistit, co je baví a rozvíjet je dál,“ doplňuje. Důležitost motivace ze strany rodičů potvrzují také psychologové. „Ke sportu se děti asi nejdřív dostávají díky rodině, která jim je příkladem: děda jezdí na kole, babička chodí cvičit tai-či, máma jde na jógu, táta občas vytáhne ze skříně in-line brusle a zajde na hokej a celá rodina si občas vyrazí na kolo. To je asi ta nejlepší motivace. Pak také sledují, jak je to u kamarádů či v jiných rodinách, a nejednou uslyšíme, chci chodit na tanečky jako Kačenka nebo chci jít na karate jako ti starší kluci nebo brácha. Sportovní úspěchy českých sportovců také udělají své,“ říká Michaela Kvasničková, psycholožka, která mimo jiné nabízí konzultace v dobřichovickém Domečku.
V dnešní době, kdy rodiče často nestíhají kvůli pracovním povinnostem, je sice jejich možnost podpory náročnější, ale určitě se vyplatí. Také Martin Směšný, předseda fotbalového týmu TJ Karlštejn, hovoří o tom, že si nemyslí, že by děti nechtěly sportovat, ale rodiče na to nemají čas. „Přece jen je to časová investice, je potřeba děti odvézt a přivézt. Pak je také důležité, aby rodiče děti motivovali k pokračování ve sportu. Například k fotbalu patří, že dostanete rány balonem nebo že trenér křičí. Jsou děti, které to tak berou, jiné se rozbrečí. Pro ty hodně citlivé to asi není vhodný sport. Podle mě jsou ale i ty rány míčem při fotbale přínosné, když je dítě ustojí a jde dál, určitě mu to hodně dá i do života.“ Roli rodičů zdůrazňuje i Barbora Žehanová z tiskového oddělení Českého olympijského výboru: „Pokud děti vidí, že rodiče sportují, je pravděpodobné, že i pro ně se sport stane přirozenou součástí života.“ A rodiče připomíná rovněž Martin Jahoda: „To, co vidí děti u rodičů, daleko snáze přijímají a považují za samozřejmé. Rodinné sportování, jako je jízda na kole, lyžování, bruslení nebo plavání, udělá hodně. Sportující rodiče mají sportující děti. Ty také bývají spokojenější při provozování sportů v kolektivu, kde mají své kamarády, kteří je často motivují k pokroku a ke sportovnímu rozvoji. Jak říká Monika Vaňková, manažerka Sokola v Řevnicích: „Mladí sportovci musí mít především oporu ve svých rodičích. Vodit dítě několikrát týdně na trénink, víkendy trávit na zápasech a turnajích, o financích ani nemluvě, to je největší podpora. Vždyť komu má na dítěti nejvíc záležet. I když na sport lehce přispívají města, ministerstva, někdy sponzoři, za což jim patří dík, je to nakonec vždy na rodičích. Děti potřebují vzory a vedení. Vždy platilo, že nejvíc sportují děti sportovců a nemusí to být hned reprezentace a velké nároky. Stačí běhat po lese, jezdit na kole, skákat přes švihadlo, šplhat po laně, skákat přes kozu. Proto je v Sokole tak oblíbený oddíl všestrannosti. Vedou ho cvičitelé bez jakékoli finanční odměny, o to více je to musí bavit. Jsou skvělí, jejich svěřenci nelámou rekordy nebo necinkají medailemi na hrudi, ale umějí udělat kotrmelec, přeskočit bednu, šplhat po laně, chytit míč. To je základ i pro vrcholové sportovce.“
Jak konkrétně děti motivovat ke sportování podle Michaely Kvasničkové
Ideální je, pokud si dítě najde sport samo, protože pak bude mít větší chuť snášet případné tréninkové nároky a omezení, než když bude do sportu tlačeno, protože se to „musí“ a je to „správné“ pro vývoj, nebo protože to je ten pravý sport, když ho dělá celá rodina.
Děti si potřebují hrát, mít volný čas na zkoumání toho, co je baví, proto i hledání sportovních činností, které je budou zajímat, může nějakou dobu trvat. Střídá váš potomek sport každou chvíli, začne a za nějakou dobu ho už nebaví? Nechce chodit na tréninky, ale když už tam je, vše běží hladce? Hledejte, kde je „zakopaný pes“: pociťuje stupňující se nároky, nechce se mu odcházet z domova zrovna v době tréninku, protože je do něčeho zabraný, trenér nebyl jednou zrovna příjemný, poškorpili se s kamarády nebo je poslední a nejde mu to? Má na sebe nepřiměřené nároky a už se vidí v NHL? Notorickým zkoušečům je dobré stanovit hranici: vybral sis fotbal/lukostřelbu/volejbal, my to platíme, a tak dochodíš například do pololetí to, co jsme už zaplatili. Takovou zkušeností se učí i finanční odpovědnosti, což mu může pomoci při budoucím rozhodování.
Jaký sport dítěti vybrat?
Podle Michaely Kvasničkové jsou největšími experty na dítě rodiče, kteří vidí, co mu jde, co ho baví a po čem pokukuje. Mohou si položit následující otázky: „Je náš potomek mrštný jako opice a všude leze, baví ho kopat do míče, tahá hokejku a odpaluje, co mu přijde pod ruku? Nebo mu jízda na kole nikdy moc nešla, nebaví ho pohyb, kotoul neudělá a ze sportu ho zaujaly snad jen šachy?“ Také podle Martina Jahody mohou sami rodiče určit dominantní pohybový typ dítěte. Jde o to, zda nejvíc vyniká ve vytrvalostních, rychlostních, silových či koordinačních disciplínách. Podle toho lze vybrat vhodný sport. Když si ho dítě volí samo, důležitou roli pro něj hraje módní vlna, zkušenosti kamarádů nebo osobnost trenéra. Podle Jaroslava Čermáka, starosty TJ Sokol Dobřichovice, zájem dětí o jednotlivé sportovní aktivity je hodně podmíněn tím, jaký je zrovna boom. Teď vede všestrannost pro malé děti, florbal a futsal, ale také volejbal. Menší zájem je o fotbal nebo basketbal, který byl zrušen. Podstatnou roli hraje kvalita trenérů. U těch schopných je vždycky nával. Samozřejmě záleží na tom, zda zvažujete sportovní kariéru. Pak je důležité vybírat mezi top kluby. Pokud chcete, aby se vaše dítě sportem bavilo a získalo si k němu celoživotní vztah, vybírejte mezi jakýmikoli kluby, ale hledejte trenéry se správným metodickým i lidským přístupem, zní doporučení Martina Jahody.
Jak poznat, k čemu má dítě předpoklady?
Pokud si nejste jistí, že poznáte talent svého dítěte, můžete nechat jeho schopnosti zábavnou formou otestovat. Takovým testováním se zabývá například společnost Sport Analytik, která prověří osm základních fyzických dovedností:
- 30 m sprint (rychlost)
- stoj na jedné noze (rovnováha)
- skok do výšky (výbušnost)
- sedy – lehy (silová vytrvalost)
- člunkový běh (hbitost)
- hluboký předklon (pružnost)
- hod basketbalovým míčem (síla)
- běh na 800 m (aerobní vytrvalost)
Kam u nás za sportem
Velkou výhodou je nepochybně to, že oproti velkým městům máme neomezený přístup k přírodě a vhodné podmínky i pro další sporty.
Všude je dost cyklostezek, v Černošicích veřejné bruslení, spousta prostoru k neorganizovanému běhání, řeka, možnost provozovat turistiku nebo cyklistiku. Barbora Tesařová, starostka Letů, vidí přednost v tom, že na řece lze dělat snad všechny vodní sporty, v brzké době zde proběhnou závody dračích lodí, občas také tréninky či závody pramic. V Brdech i ve Skalicích je hodně běžců nebo turistů. Míst ke sportování je v obci a blízkém okolí spousta, sportovní možnosti se navíc stále rozvíjejí. Například Petr Hampl, starosta Dobřichovic, hovoří o ideje vybudovat kolem cyklostezek posilovací prvky. Podle něj je tu také velká nabídka jednorázových sportovních akcí: nedávná Dobřichovická míle, dračí lodě, Dobřichovický půlmaraton nebo závod Trans Brdy. Sokol v Dobřichovicích patří mezi tři největší jednoty v České republice, a to svou rozlohou, počtem členů i vybavením. Podle Jaroslava Čermáka nabízí dobřichovický Sokol mnoho pestrých aktivit, od všestrannosti přes klasické sporty, jako je fotbal nebo tenis, až po méně tradiční, třeba lukostřelbu nebo jachting. I mezi místními obcemi jsou samozřejmě rozdíly. Lenka Kalousková, radní města Černošice, lituje, že v obci není dostatek míst pro všechny druhy sportů, některé sportovní aktivity (hokej, tenis) se proto mimo sezonu z Černošic přesouvají. V Hlásné Třebani se zase o rozvíjení sportovních aktivit zasazují dobrovolníci, a to zdarma. „U nás Sokol funguje na bázi dobrovolnictví, pokud jde o jeho organizaci. Jsme malá obec, která se fungováním a finančními prostředky nedá srovnávat s většími, jako jsou Dobřichovice nebo Řevnice. Sokol tady vnímáme hlavně jako místo, kde se potkají a seznámí děti i dospělí a kde mohou vyzkoušet víc různých sportovních aktivit. Umožňujeme sportovat i dětem, jejichž rodiče jim nemohou platit dražší kroužky,“ říká Marta Starýchfojtů, náčelnice Sokola Hlásná Třebaň. I když jsou rozdíly patrné, vždy záleží na přístupu místních lidí.
Anketa mezi dětmi v řevnické základní škole:
Emma, 10 let
Jaký sport tě baví a proč?
Hodně mě baví skákat přes švihadlo. Je to zábava a pak se hezky vyspím.
Sportuješ s rodiči?
Občas jezdíme na kole.
Proč si myslíš, že je důležité sportovat?
Je to zábava a udržuješ si zdraví.
Daniel, 10 let
Jaký sport tě baví a proč?
Tenis, protože ho hraju od 5 let.
Sportuješ s rodiči?
Jezdím s rodiči na kolech.
Proč si myslíš, že je důležité sportovat?
Když člověk nesportuje, bude jako Zeman.
Veronika, 8 let
Jaký sport tě baví a proč?
Švihadla a tenis, protože se tam naučím nové triky.
Sportuješ s rodiči?
Ne, s rodiči nesportuji.
Proč si myslíš, že je důležité sportovat?
Lidi pak nebudou rozmazlení, tlustí a nebudou pořád koukat do mobilů.
Ema, 9 let
Jaký sport tě baví a proč?
Jízda na kole. Protože jezdíme s celou rodinou, jsme spolu. Chtěla bych jezdit na koni, ale nemůžu, protože se rodiče bojí, že spadnu.
Sportuješ s rodiči?
Jezdíme na kole, maminka někdy ne.
Proč je podle tebe důležité sportovat?
Kvůli zdraví.
(Lucie Hejbalová)
