Dobřichovická základní škola dosáhla pod 23letým vedením stávajícího ředitele mnoha úspěchů, a to jak na poli vzdělávání, tak při zajišťování materiálních podmínek pro studium.
Mimo to je „líhní“ ředitelů okolních škol. Co je za úspěchy školy, jaké zásady aplikuje ve své práci a jak vidí české školství, nám prozrazuje ředitel Bohuslav Stejskal.
Jak jste se dostal k práci ve školství?
Byl to sled náhod. Původně jsem začal studovat vysokou dopravní školu. Chtěl jsem pracovat v oblasti letectví, ale kvůli slabšímu zraku jsem byl přeřazen na jiný obor a studia jsem nechal, protože jsem nemohl dělat, co jsem chtěl. Na pedagogickou školu mě přivedla vlastně náhoda. Ještě tam byla volná místa, tak jsem se přihlásil a vyšlo to. Od začátku jsem nevěděl, jestli budu učit, nebo ne, ale když jsem se oženil, tak opět souhra okolností způsobila, že jsem nakonec vyučovat začal.
Proč je pod vaším vedením škola tak úspěšná?
Myslím, že mou výhodou je to, že jsem přišel z jiného oboru. Mám díky tomu nadhled a mohu fungovat v určitém smyslu jako manažer. Když se věci daří, tak nezasahuji. Do situací vstupuji ve chvíli, kdy se má řešit problém. Nesnažím se tedy zabředávat, šťourat a nutně aplikovat své představy. Odděluji, co je a co není důležité, a řídím školu manažersky směrem dopředu. Moje role je mít vize, řešit, rozhodovat a zodpovídat.
Stále vás to i po takové době baví?
Ano. Necítím žádné vyhoření. Pořád přicházejí nové podněty a je co řešit. Nové projekty, stavba školy, organizování, to jsou neustálé změny, které mě naplňují a podněcují. Navíc pracuji s lidmi, kteří už z podstaty svého povolání nejsou egoističtí. S takovými kolegy dělám rád.
Nakousl jste specifika povolání učitele. Musím říci, že ty, co dokážou zvládnout a vést třídu dětí, obdivuji. Jací musí být učitelé na základní škole?
Je to určitý typ lidí. Na základní škole hraje odbornost menší roli než třeba na středních školách. Učitel základní školy musí zvládat děti. Pokud na to nemá talent, pak mu odbornost nepomůže. Její důležitost narůstá až s vyšším vzděláváním.
Co má podle vás učitel na základní škole dobře zvládat?
Seznamuje děti se vzděláváním. Musí je naučit se učit, předat jim základy jednotlivých předmětů a motivovat je. Na naší škole kladu důraz na vytváření přátelské atmosféry, dobrých vztahů a na slušné jednání. Myslím, že to u nás funguje a díky tomu se to přenáší i dál. Pokud jde o metody, každý je má trochu jiné, hodně záleží na osobnosti. Učitelé se ale každopádně musejí průběžně a stále vzdělávat.
Jaký přístup ve vzdělávání podporujete?
Metod je hodně, ale jednoznačně jsem pro individuální přístup, protože každé dítě je jiné. K tomu také učitele směruji. Existují určité typy dětí a učitelé je vedou v jejich přirozenosti k tomu, aby se zapojovaly v kolektivu. Někdo potřebuje povzbudit, další ulehčit, jiný přidat. Někdo rád pomáhá ostatním. To je potřeba podporovat.
Pracujete s výchovou dětí. Dnešní doba vede ke značnému individualismu, jak se to dá zvládnout v tak velkém kolektivu?
To není takový problém. Horší je to, že někteří rodiče vidí školu jako instituci, která má jejich dítě vychovat, a přenášejí v tom na nás odpovědnost. Jenže když se nad tím zamyslíte, co škola zmůže? Naučíme děti fungovat v kolektivu, dáváme jim určité zásady, ale pokud samotný rodič dítě nevychovává a s pedagogy nespolupracuje, tak to ani škola nezvládne. Také délka doby působení na dítě ve vzdělávacím zařízení je nepoměrně kratší než vliv rodiny a kamarádů. Když dítě pobývá ve škole třeba pět hodin denně, tak mimo ni je zbývajících devatenáct hodin. A pokud vezmeme v potaz víkendy a prázdniny, tak to vychází asi jen na deset procent času, který stráví dítě ve škole během kalendářního roku. Ostatní doba je organizována rodiči, a tak je zřejmé, že hlavní podíl na výchově musí mít rodina. Důležité také je, aby dítě bylo doma obklopeno láskou a citem.
Pro učitele musí být těžké, když dítěti doma chybí citové zázemí, ale pedagog by mu ho ze své pozice dávat neměl.
Ano, ale učitelé to musejí zvládnout. Musím říci, že je obdivuji. Málokdo si uvědomuje, že dobrý učitel musí mít talent stejně jako třeba dobrý umělec.
Poznáte dobrého učitele?
Bývá to tak, že ti špatní od nás časem odejdou, ale nestává se to často, protože kvalitu uchazeče o toto povolání dokážeme dobře rozpoznat. Paradoxní je, že máme několik hodně dobrých učitelů, kteří nebudou podle nového zákona splňovat podmínky pro to, aby mohli dál učit. Musejí si doplnit vzdělání. Bohužel někteří nechtějí. Dříve byly v tomto ohledu povoleny výjimky, dnes už tomu tak být nemůže. Dobrý učitel musí být dobrý herec. Pokud není, tak ho to ničí. Kdyby měl každý večer doma řešit, co ho naštvalo, za pár let skončí v Bohnicích.
Vzhledem k částce, kterou učitelé dostávají, v kombinaci s jejich zodpovědností, chápu, že svou práci musejí vnímat jako poslání.
Ano, protože kdyby se učitelská odpovědnost a společenská důležitost měly platit, za tyto peníze by to nikdo nedělal. Navíc když si vezmete, kolik papírování, předpisů a opatření musí škola podle nastavení našeho systému školství zvládat, je to absurdní.
Když jsme u systému školství, změnil byste na něm něco?
Mimo papírování a mnoha předpisů, které jsou často překážkou práce, vidím jako velký problém skutečnost, že v dnešní době hodně dětí odchází na šestiletá nebo osmiletá gymnázia. Usadilo se to zřejmě jako otázka prestiže a rodiče často dávají své potomky na gymnázia bez úvahy o tom, zda se dá skutečně třeba v páté třídě rozpoznat zvláštní nadání. Navíc si málokdo uvědomuje, že dětem nic neuteče a své dětství by měly plně prožít. Základní školy jsou většinou dobře vybavené po všech stránkách a není třeba se bát, že by v nich dětem něco uniklo. Navíc u nás jsou podmínky nadstandardní.
Jaká je podle vás ideální situace?
Minimálně do sedmé třídy by měli být všichni pohromadě a potom se rozdělovat podle toho, kam směřují. Někdo by se mohl zaměřovat už více odborně, další prakticky, jiný zase studijně. Také devátý ročník v dnešní době na základní školu už nepatří. Současné děti v tomto věku jsou fyzicky i sociálně natolik vyspělé, že by u nich mělo probíhat diferencované vzdělávání na školách k tomu přizpůsobených.
Na co se vaše škola zaměřuje?
Zejména na projekty. Profilovali jsme se jako škola specializovaná na jazyky a informatiku. Změnilo se ale nařízení, díky kterému musí všechny děti na základní škole zvládnout dva jazyky. Museli jsme tedy od zaměření na informatiku upustit. To je docela škoda, protože ne všechny děti budou ve svém budoucím oboru dva jazyky potřebovat, někomu by se více hodila právě informatika.
Co považujete za největší úspěchy?
Vytvořili jsme dobrý kolektiv, který funguje jako parta. A určitě je důležité to, co jsme dokázali zajistit v materiální oblasti. Nejen pokud jde o nové prostory. I podle nedávné inspekce máme vysoce nadstandardní podmínky pro vzdělávání.
Jak se vám to podařilo?
Nutné je zmínit dobrou spolupráci s obcí. Jinde to není taková samozřejmost. Tady lidé ve vedení obce považují vzdělávání za důležité.
Mluvil jste o líhni ředitelů. Odcházejí vám dobří lidé ze školy často?
To je přirozená cesta vývoje. Schopní lidé mají ambice se posouvat dál a třeba i jít jinam. Jsou ale učitelé, kteří jsou velice kvalitní a na svých místech zůstávají. Někteří dostali nabídku stát se mým zástupcem a odmítli ji s tím, že budou raději učit, protože svou práci mají rádi a cítí se tak dobře.
Měl jste nějaké ideje, když jste začal pracovat jako ředitel?
Určitě aby škola fungovala, byla úspěšná a uznávaná. Jsou to asi stejné ideály, jako má mnoho dalších. Mně se to povedlo a neřešil jsem žádné vyloženě krizové situace. Jsem rád, že škola má dobré jméno.
Jak jste spokojen s novou budovou? Je reálný provoz tak dobrý, jak jste si představoval?
S novou budovou se sžíváme. Jsem nadšený a spokojený. Jakmile se fungování zaběhne, bude to skvělé. Vychytáváme mouchy, ale velké plus v nové stavbě vidím i v tom, že se potvrzuje pozitivní vliv kulturního prostředí. Když se třeba podíváte na poházené papíry na toaletách ve staré budově a v nové, je tam značný rozdíl. Nový prostor na děti působí tak, že se v něm chovají jinak a daleko lépe.
Ze svých škol si většinou pamatuji ředitele vzteklé, divné nebo vystresované. Jak se udržujete v tak dobrém naladění a kondici?
Skoro každý den sportuji. Dřív jsem často jezdil do práce i z Prahy na kole, ale dnes se situace s auty zhoršila a mně se nechce nasávat vůni výfuků. Myslím, že člověk by měl každý den sportovat, aby zahnal stres a kompenzoval absenci pohybu při sedavé práci.
Okénko: Bohuslav Stejskal jako žák
Dostal jste někdy poznámku?
Nebyl jsem vždy zrovna vzorným žákem, takže poznámek bylo dost. Díky tomu chápu děti, které normálně zlobí. Ale takové, které se pak přiznají, snaží se napravit, co se stalo, a omluví se. Mám pro to pochopení, je to svým způsobem přirozené. Nemám rád, když děti lžou a ubližují slabším.
Jaký jste byl žák?
S učiteli jsem neměl žádné problémy, myslím, že u některých jsem byl i oblíbený. Býval jsem sice namočený téměř v každé lumpárně, ale k problémům jsem se uměl rovně postavit. Dodneška si myslím, že občasné zlobení je přirozené. I když samozřejmě uznávám nutnost trestu.
Lucie Hejbalová
