Jsou dlouholetými osobnostmi ochotnického života v dolním Poberouní. Dříve působili ve spolcích v Řevnicích a Dobřichovicích, nyní jsou jejich domovem Všenory. A na pódiu sklízí úspěch muzikál Jedna noc na Karlštejně.
Všenorská divadelní společnost (VDS) funguje už pátým rokem. Jaké byly začátky?
Na ty nikdy nezapomeneme. Za vším nejprve byla kampaň vytvořená proti nám v Dobřichovické divadelní společnosti. Donutila nás odejít. Nechceme se k tomu vracet. Nakonec jsme rádi, že to tak dopadlo a konečně máme střechu nad hlavou, domácí scénu i zázemí. Počátkem roku 2022 jsem někde našel, že se ve Všenorech rekonstruuje kulturní dům v bývalé Zdeňce. Zavolal jsem panu starostovi Štěrbovi, zda by měl zájem o divadelní soubor, který by zde působil. Slovo dalo slovo, pan starosta byl velmi vstřícný, a tak jsme s obcí založili Všenorskou divadelní společnost. Začínali jsme od nuly, ale vedení obce nás do začátku podpořilo dotací a hned jsme mohli začít zkoušet. Byly to krásné časy. Byli jsme vděční za tyto nebývalé možnosti. Už v srpnu 2022 jsme měli v rámci slavnostního otevření kulturáku premiéru.
Co se za tu dobu změnilo?
Hlavně jsme zase starší, což nás tedy nijak netěší. Zkoušíme a hrajeme v kulturním domě, jsou nastaveny jasné vztahy mezi účastníky, jsme hýčkáni obsluhou kavárny, stabilizoval se kolektiv, máme nové mladé techniky, osvětlovačku a zvukaře… Zkrátka dobrá nálada a spokojenost. Jsme tu už jako doma, tedy nejen jako. A získali jsme nové sponzory, což je v kultuře vždy zázrak.
Gratuluji! A podpora od obce stále ještě trvá?
Máme její značnou aktivní pomoc, nejen finanční, ta je ovšem významná. V inscenacích s námi hrají i některé zastupitelky, knihovna nám prodává vstupenky, je zaveden prodej lístků online, do kulturáku můžeme kdykoliv, pokud se nekoná jiná akce, pan starosta je na každém představení a snad je s námi spokojen. Nemusíme se starat o přípravu sálu ve smyslu jeho úklidu či rozestavení židlí pro diváky, scénu… Je toho prostě hodně. A co je nejlepší? Přijdeme na zkoušku, rozsvítíme a můžeme zkoušet na jevišti i v kulisách, dlouho před premiérou.
Kolik členů má dnešní soubor?
Příliš se nezměnil. Není třeba mít velký spolek, důležité je, aby se všichni zapojili. Ve větších inscenacích s námi hrají i nečlenové z bližšího či ze vzdálenějšího okolí a jsme tomu moc rádi. Máme devatenáct členů.
Jaké hry jste za ty roky připravili?
Různé. Snažíme se, aby si občas mohlo zahrát i větší množství osob, toužících se ukázat na prknech, která znamenají svět. Třeba v muzikálech Hrátky s čertem, současné Jedné noci na Karlštejně, kabaretu. A při Noci divadel po představení besedoval s diváky náš velký příznivec Jiří Krampol nebo Jan Rosák, Šimon Pečenka a další. Naší první inscenací byla komedie z čekárny u psychologa Tik Tik, následovaly Moje žena je šílená a Intimní život bulvárního fotografa. A to je za pět let hraní asi vše. Myslíme, že je toho dost na 1,5 režiséra…
Aktuálně hrajete muzikál Jedna noc na Karlštejně. Proč?
Hlavně asi proto, že nám ho nejdříve, zhruba před patnácti lety, nabídli autoři. Karlštejn je nám blízký, ať hra či hrad. Oba jsme ve verzi muzikálu Noc na Karlštejně s písničkami K. Svobody v režii M. Frýdla sjezdili mnoho hradů a zámků. Jednu noc na Karlštejně jsme viděli na zámku Hluboká a líbila se nám. Chtěli jsme ji zinscenovat ještě s DDS, ale tehdy to nešlo, neboť každý rok se na zámku v Dobřichovicích hrál muzikál Noc na Karlštejně. A tak jsme se k ní vrátili teď ve Všenorech, kde vše záleží jen na našem svobodném rozhodnutí. Jaké štěstí! A muzikál má úspěch, což nás nesmírně těší.
Je náročný pro herce, organizaci i všechno ostatní?
Ano, jako každá inscenace s tolika účinkujícími. Dát dohromady celou zkoušku se všemi je téměř sci-fi. Pak se to ale nějakým zázrakem povede a sejdeme se téměř všichni. V začátcích samozřejmě zkoušíme po jednotlivých obrazech. Scéna je rovněž náročná, máme postavené lešení na hradby a vstupní bránu. Naštěstí jsme natrefili na šikovného technika Petra Panocha, umí všechno sestavit. Pokud jde o herce, vycházíme z našich představ o jejich možnostech. A myslím, že jsme se trefili.
Kdy a kam mohou diváci přijít na představení?
Putování pod hvězdami s Jednou nocí na Karlštejně jsme zahájili 29. srpna ve Všeradicích. Pak hned 5. a 6. září od 19 hodin hrajeme na nádvoří dobřichovického zámku. Představení 5. září bude zvláštní tím, že je symbolicky propojeno s šermířskými Alotrii Pepy Kutílka, na úvod se tak možná předvedou i šermíři. Putování skončí 13. září v Lesním divadle v Řevnicích od 19 hodin, kam se moc těšíme, protože tady začalo naše ochotničení, trvající celý náš život. S Jednou nocí se ještě 10. října představíme v Chodouni a 25. října v 19 hodin nás čeká pražské divadlo Semafor. Je to pro nás vždy čest! Mají nás rádi a my je, hráli jsme tam již několikrát, vždy před plným hledištěm. I teď se zdá, že bude vyprodáno, v přízemí je volných už jen pár míst. Krása.
Naznačíte nápady na další počiny? Alespoň okrajově…
Plány máme, ale „nesmíme ani naznačovat“. Po letech se objevil nový režisér, tedy režisérka, Renata Rychlá. Má v úmyslu nastudovat autorskou hru tvůrčí skupiny RychláNoha Všenorské divadelní společnosti, se zpěvy a s prvky improvizace, s názvem KOSTRA NOS TRA. První zkouška již proběhla, režisérka angažovala místním divákům určitě známé herecké tváře, premiéra bude 11. března 2027. Opět uvažujeme o muzikálu, velice známém, ale necháme si ho zatím pro sebe. Hledáme dobrého pianistu, pokud o nějakém víte, oceníme každou zmínku. Ideálně, kdyby se zájemci rovnou hlásili.
Máte v plánu soutěže pro amatérské soubory?
Ano, soutěže a přehlídky máme v oblibě. Můžeme vyslechnout názory a kritiku nezávislých hodnotitelů, což je vždy ku prospěchu věci. Rádi bychom se teď nějakého klání zúčastnili. Příští rok je reálný Rakovník nebo Sadská. Uvidíme. My vždy v listopadu pořádáme divadelní přehlídku Všenorský škrpál, letos 13. až 15. 11. a 20. až 22. 11. ve Všenorech. Už teď je ze strany ochotnických spolků z celé republiky velký zájem.
Je vidět, že vás divadlo pořád baví. Kde berete inspiraci?
Nacházíme ji v životě okolo sebe, v názorech členů, ohlasech diváků i v neustálém hledání a čtení různých scénářů, synopsí, návštěvách divadel, přehlídek, na internetu…
Co rádi děláte ve volném čase, pokud vám nějaký vůbec zbývá?
Jako penzisté už máme jen volný čas a záleží na nás, jak ho využijeme. Povinnosti tu jistě jsou, ale také rádi neděláme NIC. Teď bylo krásné horké léto, hodně jsme byli venku pod pergolou a v bazénu, kde jsme občas při sklence vína různě meditovali, a zase hlavně o divadle. Petr si každý den dopřává odpolední siestu doma v chládku v ložnici, kde nabírá síly na zbytek dne a večerní usínání.
Závěrem bychom rádi řekli, že jsme momentálně spokojeni, máme báječného celoživotního koníčka, dobrou rodinu, žijeme v krásné zemi, v nejlepším českém městečku, kde jsme strávili už 52 let společného života. Škoda jen narůstající nenávisti mezi lidmi. Snad kdyby nám zdraví ještě nějaký čas vydrželo. Přejeme všem našim příznivcům, ale i těm opačným, hodně zdraví, štěstí a lásky, a choďte na nás do divadla. Nezapomeňte, že Všenorská divadelní společnost se na vás vždy těší. Ať žije divadlo, a to naše zvlášť!